Recenze: Bílý kůň

Autor: Alex Adams

Série: Bílý kůň

Díl: První

Přeložila: Jana Vlčková

České vydání: 304 stran, hardback

Nakladatelství: Domino, 2012

Česká anotace: Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.
Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou… 

Co, proč a jak Aneb moje reakce:

Tahle kniha mě dostala. Je surová, dramatická, plná psychologických rozborů a inteligentních dialogů, na nic si nehraje... dostala mě, a vás dostane taky.

Trocha toho recenzování:

Knihu jsem začala číst s tak trochu rozpolcenými pocity. Na jednu stranu jsem se těšila, že pro jednou není kniha s post apokalyptickým tématem zařazená v sekci YA - knih pro mladé dospělé. Kdepak, tato kniha se už od pohledu tvářila seriózně a dospěle. Což mě na druhou stranu celkem strašilo. S jednou takovou knihou jsem už měla co do činění a ve výsledku jsem z ní byla celkem znechucená. Rozhodla jsem se ale odhodit předsudky a nabídnout Bílému koni začátek s čistým štítem. A dobře jsem udělala.

Protože ačkoliv je Bílý kůň autorčina prvotina, už teď nám dokáže vyrazit dech. Psát zkrátka umí. Důkazem jsou toho dialogy - inteligentní, vtipné, sarkastické, pohotové... Číst je je jako sledovat tenisové utkání, kdy si postavy navzájem přihrávají na smeč. Musím říct, že právě dialogy mají značný podíl na hodnocení celé knihy. Těm zkrátka nemám, co vytknout.

Další věcí, která se autorce opravdu povedla, je vykreslení atmosféry. Přiznejme si - příběh může být sebelepší, pokud však chybí patřičná atmosféra, celá kniha jde k šípku. Bílý kůň naštěstí není tento případ - na všech tři sta stranách bude vaším společníkem hutná omáčka, sestávající z hrůzy, strachu, beznaděje a zoufalství, kterou ze sebe nesetřesete, sebevíc se budete snažit. Aspoň tedy já se snažila, protože z toho by jeden i "zblbnul".  Navíc má autorka jednu velice milou vlastnost - píše, píše a najednou BUM! zmíní jen tak mimochodem nějakou životně důležitou informaci. A vy samozřejmě čtete dál, než se komicky zarazíte a řeknete si "Moment...", vrátíte se zpátky, přečtete si tu jen-tak-mimochodem-tohle-je-důležité informaci a zůstanete zírat s pusou dokořán. A nebýt to vážně důležitá informace, byla by ta situace i vtipná. Navíc by to byla jediná věc, které byste se zasmáli. V této knize totiž příliš prostoru pro humor není. Vlastně tu není skoro žádný.

Co jsem si naprosto zamilovala, byl styl psaní. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že s tím, jak je kniha surová, by se styl, kterým je napsaná a který je malinko umělecký, mohl dost vylučovat. Pozor, omyl, vážení! Není tomu tak. Autorka dokáže i podřezání krku popsat umělecky. Opravdu. Ani já sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale je to tak. Tohle je něco, proč bych si knihu přečetla i několikrát. Je to totiž takové čtecí požitkářství. 

Kniha je navíc kromě kapitol rozdělená i na dvě doby, a to Tehdy a Teď, přičemž obě dvě tyto "sekce" se sice pravidelně střídají, nicméně ne ve striktně vymezeném rozsahu stran. Může se tedy stát, že budete číst 15 stran o Tehdy a pouze 3 strany o Teď. Tato nepravidelnost se jednak postarala o zvýšení napětí (nemohli jste si totiž říkat - hurá, už jen 5 stran a bude Tehdy nebo naopak), jednak jste mohli postupně sledovat vývoj postav. Jistě je samozřejmé, že největší rozvoj prodělala sama hlavní postava Zoe, nicméně rozvoj neminul ani jiné postavy.

Když už jsme u těch postav, jak už to v knihách bývá, najdou se takové, které vám budou blízké, oblíbíte si je a budete jim fandit, aby vše přežily. Najdou se však i takové, které budete od prvopočátku nenávidět a přát jim bolestivou smrt. 

Alex si to rozdělila na jakési dva protipóly - máme tu hlavní hrdinku Zoe, tu "hodnou", která zastává mravy starého světa, je inteligentní a uvažuje racionálně. A je tu také Švýcar, který vypadá, jako by se v něm nahromadilo veškeré zlo světa. Právě on byl postavou, kterou jsem od prvního okamžiku nenáviděla a nepřestala ho nenávidět ani po jeho smrti, ani po dočtení knihy. Byl mi odporný celou svou podstatou, zlo z něj táhlo na sto honů. Nenašlo se nic, v čem bych s ním souhlasila, nic, čím by si byť na chvíli zasloužil můj soucit. Nebyl jen typem člověka, kterého nemůžu ani cítit - byl ještě 100x horší. Ještě teď se mi kroutí všechny vnitřnosti vztekem, jen si na něj vzpomenu.

Nick. Ach, Nick, doktor Rose, psychoterapeut, Zoina láska. Tahle postava byla sakra kladná. Ve všech směrech a ohledech. Myslím, že právě jeho jsem měla z celé knihy nejraději. "Nepíšu si poznámky, pouze si sepisuji si nákupní seznam. Lidé jsou klidnější, když vidí, že si jejich terapeut něco zapisuje." Inteligentní, empatický...klaďas každým coulem. Být každý psychoterapeut takový, klidně k nějakému chodím.

Co se týče ostatních postav, měla jsem většinu vesměs ráda, bohužel, ukázalo se, že jsem snad raději neměla. Většinu čeká v této knize smrt.

 

Závěrečné hodnocení:

Kniha byla opravdu skvělá, něco tak geniálního jsem už dlouho nečetla. Abych ale pořád jen nechválila, našla se v příběhu i spousta logických trhlin. Na jednu stranu to chápu, autorce se povedlo krásně všechno propojit a vyřešit, na druhou stranu takovéto trhliny bývají málokdy odpustitelné. Strhávám za ně tedy jeden bod z celkového hodnocení a na závěr ke svému doporučení přidávám ještě jedno upozornění: knihu by neměli číst lidé se slabým žaludkem, kterým vadí krev a násilí. Romantiky moc nečekejte, ve světě, kdy zůstalo pouze 10% lidské populace, už na ni nezbylo moc místa. Pokud vám však nevadí knihy drsnějšího rázu, rozhodně si nenechte Bílého koně ujít.

Mé hodnocení: 9/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino  za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Recenze: Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah

Autor: Jill Hathaway

Série: Děsivé splynutí

Díl: První

Přeložila: Michaela Škultéty

České vydání: 272 stran, paperback

Nakladatelství: Fragment, 2012

Česká anotace: Středoškolačka Vee je normální dívka, která řeší problémy jako každý teenager. Kromě toho však trpí poruchou spánku, která způsobuje dočasné bezvědomí. Během tohoto stavu se Vee ocitá v těle jiných lidí a vidí jejich očima. Jednoho dne se ocitne v těle vraha, který má na svědomí smrt její nejlepší kamarádky. Tento čin zamaskoval jako sebevraždu. Brzy poté zemře další dívka a Vee se začne strachovat o svou mladší sestru.Stojí před rozhodnutím, zda pátrání ponechat na policii, nebo se do něj pustit na vlastní pěst. Dokáže vrahovi jeho vinu?

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Tato kniha mi více než co jiného ukázala, jak moc jsou přídavná jména přeceňovaná.

Trocha toho recenzování:

Vážně nerada to dělám, ale nezbývá mi, než vás v této recenzi zahrnout samou kritikou. Bohužel jsem však za těch bezmála tři sta stran nezaznamenala nic, co by si zasloužilo aspoň trochu mého optimismu a pochvaly. Takže to vezmu stručně a po bodech:

1. Přídavná jména. Jak jsem se již zmínila v Reakci, jsou přeceňovaná. A to hodně. Tato kniha je toho důkazem. Jill totiž dokáže do jedné průměrně dlouhé věty nacpat až 5 či 6 přídavných jmen za sebou. Jeden by se z toho i zbláznil.

2. Postavy. Tak šíleně ploché a nepropracované charaktery jsem už hodně dlouho nepotkala.

3. Přehnanost. Sebevražda, díky které měla zřejmě zhoustnout atmosféra, šla zcela mimo mě. A ani s odstupem dvou týdnů vlastně její význam nechápu.

4. Nevyužitý potenciál. Nápad s tím, kterak se Vee ocitá v tělech jiných lidí a vidí jejich očima, mohl mít velký potenciál, který však ve výsledku zůstal naprosto nevyužitý. Tak trochu mi tím kniha připomněla knihy od autorky L.J. Smith.

5. Ohraný koncept. Hlavní hrdinka má nejlepšího kamaráda, který je do ní zcela očividně zamilovaný. Ji to však nechává zcela chladnou a místo něj se zamiluje do nového kluka ve škole, který je naprosto nečekaně chytrý, milý, intelektuálně založený, samý sval a má ke všemu nešťastnou minulost.

6. Touha po odlišení hlavní postavy. Vee má růžové vlasy. Ano, růžové. Musela jsem si tu větu přečíst snad 5x,. než jsem jí skutečně uvěřila a i tak jsem se k ní v průběhu četby vracela. Ne, že bych na ně byla nějak vysazená... ale neseděly mi tam. Absolutně ne. A prostě jsem si nemohla představit vcelku normální holku s vlasy barvy cukrové vaty.

7. Ohraný koncept podruhé. Vee má nejhorší nepřítelkyni v bývalé nejlepší kamarádce a zatímco sama Vee je jasným středoškolským vyvrhelem, její mladší sestra je krásná a oblíbená roztleskávačka.

8. Atmosféra. Ne, vážně jsem se ani jednou nebála. Ne, vážně jsem ani na chvíli nepochybovala o tom, kdo je vrah (no dobře, tak chvilinku možná ano). A ne, vůbec mě konec nepřekvapil.

9. Ohraný koncept potřetí. Vee podezřívá svého nejlepšího kamaráda, o kterém nikdy neměla jediný důvod pochybovat. Přitom ohraný koncept č. 1 v podobě nového kluka jasně ukazuje k pravému pachateli.

Závěrečné hodnocení:

I kdybych odhlédla minimálně od poloviny toho, co jsem výše napsala, ani tak se na knihu nedokážu dívat jako na příjemnou oddechovku. Spíše než detektivní paranormal thriller, či co měla kniha být, mi připomínala epizodu ze seriálu Věřte, nevěřte. Neobjevilo se nic, co by mě překvapilo a já otáčela stránky pouze ze setrvačnosti. Ačkoliv je vidět, že autorka ještě není zcela vypsaná, ani to mi bohužel nebrání v ne příliš lichotivém hodnocení.

Mé hodnocení: 4/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment  za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Recenze: Kruh

Autor: Mats Strandberg, Sara B. Elfgrenová

Série: Kruh

Díl: První

Přeložila: Jana Chmura Svatošová

České vydání: 520 stran, hardback

Nakladatelství: Fortuna Libri, 2012

Česká anotace: Engelsfors, město, které buď milujete, nebo nenávidíte. Většina tamních obyvatel ho spíš nenávidí. Právě tam se díky krvavému měsíci sejde v zábavním parku šest dívek, které nemají vůbec nic společného. Netuší, jak se tam dostaly ani co je tam táhlo. Jejich osudy jsou však náhle propojeny. Odpovědí na otázky se jim nedostává, vědí jen, že ať se stane cokoliv, musí stát při sobě a postavit se zlu, které v Engelsforsu přebývá.






Co, proč a jak aneb Moje reakce:
No teda... musím říct, že tahle kniha byla velkým překvapením. V tom dobrém slova smyslu.

Trocha toho recenzování:
Knihu jsem otevírala tak trochu (hodně) s nedůvěrou. Ačkoliv na mě zapůsobila obálkou, která vypadá na živo opravdu skvěle, prvním varovným faktorem pro mě byla dvě jména, která mi skoro nedala spát. Nebylo to tím, že bych ta jména znala, to vůbec ne. Bylo to tím, že ta jména byla severská a že byla DVĚ. U knih od dvou autorů jsem se už nejednou zklamala a ačkoliv jsem už jednou četla od severské autorky knihu, která byla úžasná, pořád jsem měla nemalý strach, co se z této knihy nakonec vyklube.

Odpověď jsem dostala záhy. Už ze začátku mě totiž kniha chytla. S ničím se nepárá, má spád, hned v první kapitole se setkáme se smrtí, ale pevně se držte, protože nezpomalujeme a jízda pokračuje dál! Autoři nás totiž nenechají vydechnout a vzpamatovat se a nechají nás v tom pěkně se vymáchat. A je jen na nás, jestli se v tom zmatku naučíme plavat a zbytek knihy si náležitě vychutnáme.
Protože ze začátku to opravdu zmatek je. A pořádný! Ocitneme se v prostředí střední školy a pokud vynecháme první kapitolu, v těch ostatních se ze začátku seznamujeme vždy s jinou z šestice dívek. Každá jedna z nich má své problémy, které vůbec nejsou záviděníhodné.

Anna-Karin nikdy nepoznala nikdy nic jiného než šikanu a jakákoliv přátelství jsou jí cizí.
Minoo je taková typická chytrolínka, která však natolik platí za místní šprtku, že s ní prakticky nikdo nechce mít nic společného.
Ida je středoškolská mrcha, která si myslí, že je na světě jen proto, aby ostatním znepříjemňovala život a která se do své role vžila natolik, že už se neumí chovat jinak ani mimo školu.
Vanessa nežije zrovna v rodinné idylce a moc nepomáhá ani její přítel, který je povaleč a občasný dealer.
Rebeka je chytrá, hezká, má hodného kluka, který je nekorunovaným školním králem...a trpí bulimií a anorexií. A Linnéa, ta je prostě společenským vyvrhelem bez matky a s otcem opilcem.
Musím říct, že právě Linéa mi byla ze všech postav nejsympatičtější. A ačkoliv bych ji hlavně v závěru knihy za některá rozhodnutí s chutí profackovala, většinu příběhu to měla v hlavě srovnané a jednala racionálně a logicky. Naopak nejméně jsem si oblíbila Annu-Karin. jistě, chápu, že měla na všechny vztek a za všechny ty roky začala všechny nenávidět, přesto jsem její chování ani za mák neschvalovala a a byla jsem z ní celkem znechucená.
V celku byly všechny postavy realistické a propracované a díky zcela odlišným charakterům dobře zapamatovatelné a rozpoznatelné.

Rozhodně velkým plusem je to, že je kniha psaná ve 3. osobě. Tím se zabrání naprosté čtenářské apokalypse, pokud vezmete v úvahu množství hlavních postav a fakt, že ono "střídání stráží", kdy se podíváte v každé kapitole na věc očima jedné dívky z celé šestice, figuruje v celé knize. Jen uznejte, kdyby měla být kniha psané v 1. osobě... to by asi nedopadlo dobře.
Jako další neocenitelné plus hodnotím detektivní zápletku spolu a nadpřirozenými a hororovými prvky, které se podařilo autorům perfektně skloubit. Bylo to poprvé po hodně dlouhé době, kdy jsem neuhodla hlavního záporáka už po nějakých 50 či 100 stranách a zbytek knihy jen otráveně otáčela jednu stránku za druhou. Tleskám.
Stejně tak magie, popsána v knize, byla svým způsobem atraktivní a zajímavá a z hororové atmosféry mrazilo. Zažila jsem si pár bezdechých chvilek, po kterých jsem se bála vystrčit paty z pokoje.
Humoru ani akce si moc neužijete. Jak už jsem zmínila, kniha je spíše postavena na rozmanitých charakterech a jejich problémech a na dusivé, napínavé atmosféře. Ale ačkoliv by dle mého mohla být kniha o pár (desítek) stran kratší, garantuji vám, že se nudit nebudete.

Závěrečné hodnocení:
Kniha mě opravdu překvapila. Nikde jsem nezaznamenala zádrhel, který by značil, že se na knize podíleli dva autoři a celkově se kniha příjemně velice četla. Bylo opravdu zajímavé sledovat, jak se v průběhu celého příběhu postavy vyvíjely a dospívaly. Závěrečné finále mi vyrazilo dech a ačkoliv by kniha obstála i jako "jednorázovka", na pokračování se rozhodně těším.

Mé hodnocení: 9.5/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri  za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Recenze: Espressologie

Autorka: Kristina Springer

Přeložila: Dana Stuchlá

České vydání: 192 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2012

Česká anotace: Sedmnáctiletá studentka Jane si přivydělává v malé kavárně jako baristka a časem vytvoří teorii, podle níž se charakter lidí pozná dle jejich oblíbené kávy. I jí samotné to přijde jako trochu bláznivý nápad, ale jen do doby, než dá dohromady několik párů, kterým to pak úžasně klape. V tu chvíli se z ní stává espressologická hvězda, k níž si chodí pro radu a rande lidé z celého města. Ale dokáže Jane najít životní lásku i pro sebe, nebo bude jediná, komu se štěstí vyhne?

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Well... tuhle knihu jsem otevírala s velkým očekáváním. A nakonec to jediné, na co jsem se po dočtení zmohla, bylo zapíjet zklamání kafem. Možná si za to můžu sama, protože jsem toho očekávala až moc.

Trocha toho recenzování:

Začneme tím, co mi na knize vadilo asi nejvíc - styl psaní. Nebýt té úžasné obálky a originálního příběhu, vážně bych si myslela, že čtu tuctový dívčí román. Hlavní postavě Jane je 17 a musím říct, že smýšlí tak na 14. Opravdu, není to až tak dávno, co mně samotné 17 bylo (vlastně je to jen něco málo přes rok), a musím říct, že tak dětinsky jako ona jsem se rozhodně nechovala. I když ono vlastně ani nejde o chování, ale o smýšlení. Tahle holka mohla mít veliký potenciál (a spolu s ní i celá kniha), kdyby to ovšem každou chvíli nezabíjela svými pubertálními a nesnesitelnými řečmi. K nim si připočtěte i neměřitelnou naivitu a chabou snahu o to, kandidovat na post Mrs. Vtipná, a rázem se útloučká kniha o necelých dvě sta stranách opticky prodlouží o dalších dvě sta. Musím samozřejmě přičíst k dobru, že jsem se párkrát doopravdy a od srdce zasmála, ale nestačilo to. Ani zdaleka ne.

Co se vedlejších postav týče (protože Jane jsem dle mého "zdrbala" už dost), ty mi byly vcelku sympatické. Janina nejlepší kamarádka Emily pobrala mnohem více rozumu a měla jsem ji opravdu ráda. Měla šmrnc, milou povahu a její vtipné hlášky nepůsobily vůbec křečovitě.

Koho jsem si oblíbila asi nejvíce, byl Derek, vedoucí Coffee Joe. Byl přesně ten typ nenásilné vedlejší postavy, která je v příběhu jen do počtu, ale ve výsledku si ji oblíbíte jako tu hlavní. Derek byl přesně ten typ postavy, která se nesnaží být vtipná, ale přesto se jí to svým vlastním způsobem daří.

Mrcha Melissa byla typickým prototypem holky, která dobře vypadá, ví to a umí toho využívat. Nemohla jsem si pomoct, ale těšila jsem se, kdy si zase přijde objednat do Coffee Joe kávu a nemilosrdně se do Jane pustí, protože za a) byly její protivné poznámky zpestřením knihy a za b) nemohla jsem se na druhou stranu dočkat, kdy jí to Jane konečně vrátí.

Co se slaďoušů (dokonalých kluků, kteří se objevují v každém dívčím románu) týče, Will mi přišel neslaný nemastný a mileráda jsem ho ignorovala, pokud se na scéně znovu objevil Cameron. Toho jsem prostě žrala.  

Abych knihu pouze nepomlouvala, musím říct, že jsem se do Coffee Joe zamilovala. Sice jsem vážně neměla nejmenší tušení, jak moc šílená espressa a latte a moka se dají připravit, dokud jsem si tuto knihu nepřečetla, mileráda bych se však v Coffee Joe zastavila a některou z těchto zvláštních kombinací si dala. Zkrátka, kavárny miluju, tu jejich zvláštní atmosféru a nádhernou vůni kávy téměř hmatatelnou ve vzduchu, a do této kavárny jsem se zamilovala také. 

I samotný nápad, s jakým Kristina přišla, byl prostě báječný. Dělat dohazovačku jen podle toho, jakou má kdo rád kávu? S chutí bych se u takové holky zastavila, sdělila jí, že naprosto miluju střední skořicové latte macchiato a počkala si, koho mi podle něj najde.

Tak trochu jsem očekávala, že na začátku každé kapitoly najdu nějakou kávu a k ní poznámku o typu lidí, kteří ji pijí, ale ačkoliv tomu tak nebylo a v celé knize najdete tyto "kávové poznámky" pouze asi 6x, i to stačí. Právě tyto poznámky jsou totiž na knize tak zajímavé. Ani teď, když nad tím tak přemýšlím, nechápu, jak mohla pouze podle typu kávy Jane poznat, jaký člověk je a jaký se k němu hodí (a také jak poznala, které kávy k sobě pasují), nepřestává mě to fascinovat a čím dál častěji se začínám zaobírat myšlenkou, jestli by opravdu bylo možné dávat dohromady lidi pouze podle toho, jakou kávu pijí. 

Na závěr se ještě musím vyjádřit k celkovému zpracování knihy. Už samotná obálka upoutá, ale to není jediné, co jsem na knize obdivovala. Zadní strana je nažloutlá jako u nějakého deníku a tak trochu díky obtisku šálku vypadá, jako byste na ní vy sami zapomněli vlastní kávu. Tento obtisk se objevuje na začátku každé kapitoly. A nakonec i samotné stránky jsou nažloutlé a jakoby "drsné". Kniha je po vizuální stránce opravdu povedená, díky čemuž se bude příjemně číst a hezky vyjímat na poličce.

Závěrečné hodnocení:

Suma sumárum, z knihy jsem měla opravdu smíšené pocity, Očekávala jsem něco ve stylu Polibku pro Annu, což jsem zcela očividně očekávala špatně. Díky tomuto faktu se mi nedařilo pořádně se do knihy začíst a hledala jsem na ní jen samé chyby. Nesmím však knize pouze křivdit, proto uznávám, že s odhlédnutím od očekávání byla kniha čtivá, se zajímavým námětem a správným mixem lásky a trochu toho napětí. Přidejte si k tomu všemu zajímavé prostředí a tak akorát počet vedlejších postav se zajímavými charaktery a vyjde vám z toho všeho příjemná oddechovka, u které nemusíte příliš přemýšlet. Začtěte se do ní třeba po náročném dni u šálku své oblíbené kávy a budete spokojeni :)

Mé hodnocení: 8/10

- Chtěla bych poděkovat internetovému knihkupectví martinus.cz  za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách knihkupectví

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek knihkupectví

Recenze: Rezistence

Autorka: Veronica Roth

Série: Divergence

Díl: Druhý

Přeložila: Radka Kolebáčová

České vydání: 352 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2012

Česká anotace: Žádná volba není bez následků.
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Možná mi za to někteří budete chtít jednu vrazit, ale čekala něco... víc. S Divergencí se Rezistence nedá srovnávat.

Trocha toho recenzování:

Druhý díl navazuje přesně tam, kde první skončil, tudíž po rozpadu frakcí Neohroženosti a Odevzdanosti a následným odchodem Tris, jejího bratra Caleba, Tobiase, jeho otce Marcuse a Petera k Mírumilovným. Tudíž, pokud si už z děje Divergence mnoho nepamatujete, doporučuju si dát před Rezistencí re-reading. Na druhou stranu, pokud tak neučiníte, stále máte šanci se zorientovat v ději, neboť Veronica vám přihraje pár flashbacků a Trisiných myšlenek ohledně minulosti.

Já si žádný re-reading z nedostatku času nedala, nicméně mi to nijak zvlášť nepřekáželo - děj prvního dílu jsem měla stále živě v paměti. Stejně jako širokou škálu emocí, které ve mě vyvolal, včetně nedočkavosti, jak že se to všechno vyvine. Z nadšení se bohužel brzy stalo hluboké zklamání - Rezistence mě minimálně do poloviny knihy absolutně nebavila.

Ne snad, že by se nic nedělo, ono se toho dělo hodně.. Kniha byla nacpaná akcí, neustále se něco dělo, cestovalo se po celém Chicagu - což měla být zřejmě kompenzace za dění na základně Neohrožených v prvním díle, které bylo vážně úžasné -, avšak ani to mi nezabránilo v tom, abych se sama sebe ptala, kde je to záhadné něco, co mě u prvního dílu nutilo otáčet jednu stránku za druhou. U Rezistence totiž ono něco chybělo a já četla spíše ze setrvačnosti. 

Věc se má totiž tak. Tris, která byla v prvním dílu spíše ustrašená (ačkoliv v závěru knihy si zahrála na hrdinku), se v Rezistenci proměnila na hrdinku s velkým H. Každého chtěla zachraňovat, všude se pletla (a to spíše tam, kam neměla) a ve spoustě chvílí se chovala jako malý fracek. Uvědomovala si, že se její chování nemusí zamlouvat ostatním, ale spíše, než aby si všechno promyslela a našla jiné východisko, fňukala a fňukala a dál se chovala vyloženě pitomě.

Tobias byl kapitola sama o sobě. Musím říci, že mé sympatie vůči němu vůbec neochably, a i když i on měl své slabé chvilky, líbilo se mi, že se nechoval jako hrdina, kterému leží na srdci jen blaho jeho milé, ale dokázal Tris pěkně seřvat, pokud to situace vyžadovala. V podstatě udělal to, co jsem měla chuť udělat já celou první polovinu knihy. 

Na druhou stranu, ti dva spolu byli jako bomba, jen tak tak připravená vybuchnout. Hádali se pořád a neustále. Ze začátku to bylo celkem fajn, byla jsem ráda, že se nestali jedním z mnoha tuctových a přeslazených párů, ale pořád se drželi oné "normálnosti", kterou jsem si na nich tak cenila. Jenže když se začali hádat na každé stránce (výjimečně na každé druhé), začala jsem být vážně otrávená a proklínala, že jsem si vůbec kdy postěžovala, že nejsou přeslazený pár. Ne že by neměli pár hezkých momentů...ale těch hádek byla přehršle.

Na druhou stanu, nemyslete si, že mě kniha vůbec nebavila. To zase ne. Ona spousta akce se postarala o své, obzvláště v druhé polovině knihy, kdy se chování Tris aspoň trochu přiblížilo normálu a s Tobiasem se tolik nehádali. U pár scén dokonce slzička ukápla, Petera jsem skoro začala mít ráda a Veronica se nám několika šokujícími zvraty postarala také o pár bezdechých chvilek. Také konec byl podobně jako v Divergenci grandiózní a poslední 2 strany mi málem způsobily infarkt. A poslední věta o tom, jak se strhl povyk, vystihla dokonale to, co se právě odehrávalo v mém pokoji. Měla jsem vážně chuť se pořádně rozeřvat, protože z toho, co mě ze začátku vůbec nebavilo, se vyklubalo něco, co jsem nechtěla odložit. Vážně si neumím představit, jak by tohle mohlo pokračovat, a snažím se na to ani moc nemyslet. Přeci jen, když si vezmeme, kdy u nás vyjde třetí díl... když ještě nevyšel ani v Americe! Veronica má zřejmě opravdovou zálibu v mučení svých fanoušků...

Závěrečné hodnocení:

Jak už jsem řekla, kniha mě ze začátku vůbec nebavila a já ji četla jen ze setrvačnosti. V druhé polovině však nastal takový obrat, že jsem prostě MUSELA změnit závěrečné hodnocení. A s odstupem času po přečtení musím i uznat, že sem tam bylo to Trisino hloupé chování pochopitelné. A přestože doufám, že ve třetím díle se aspoň na chvíli stane z Tris a Tobiase přeslazený pár (i když soudě podle tempa, jaký příběh nabírá, pochybuju, že na nějaké cukrování budou mít čas), ony i ty hádky měly své zvláštní "kouzlo". Podtrženo a sečteno, Rezistence není vůbec špatná. Vlastně je celkem dobrá. Možná i skvělá. Ale kvalit Divergence nedosahuje - alespoň dle mého.

Mé hodnocení: 7,5/10

- Chtěla bych poděkovat internetovému knihkupectví martinus.cz  za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách knihkupectví

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek knihkupectví

Recenze: Spirála 1

Autor: Džundži Itó

Přeložila: Jana Hrčková, Jan Horgoš

České vydání: 208 stran, paperback
Nakladatelství: Zoner Press, 2010

Česká anotace: Spirály. Člověk je v běžném životě ani nevnímá. Každý den je podvědomě vidíme všude kolem sebe a jsou jen dalším z mnoha tvarů. Tvoří jen další drobnou součást života... Ale jen do okamžiku, než začne jít o život! Kirie Goši o tom ví své. Její domov totiž zachvátila podivná posedlost těmito magickými tvary. Poklidná atmosféra přímořského městečka mizí, lidé začínají šílet a první oběti na sebe nedávají dlouho čekat. Hysterie narůstá a spirály útočí. Podaří se Kirii přežít v prokletém městě? První díl děsivého grafického románu známého japonského autora hororů Džundžiho Itóa vám otevře dveře do hrůzostrašného světa spirál. Máte možnost - poprvé v českém jazyce - ponořit se do napínavého příběhu doprovázeného ilustracemi, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech, a to ještě dlouho po zavření knihy! Možná, že se po přečtení této mangy začnete na spirály kolem sebe dívat trochu jinýma očima…

Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Tahle manga naprosto překopala moje předešlé představy o významu přídavných slov morbidní, zvrácený, šílený a nechutný.

Trocha toho recenzování:
Spirála je manga o... spirálách. Opravdu nečekané, že? Měla bych vás ale varovat - tohle není nic pro slabé povahy. Vážně, vážně jsem si myslela, že mám silný žaludek. Ale při čtení o tom, kterak si jeden trochu podivínský tatínek zlámal všechny kosti v těle, aby se nacpal do sudu do vzoru spirály (ačkoliv vážně nechápu, jak to dokázal), přičemž následovala kresba přes celou stránku výše popisovaného děje, navíc obohacená o spoustu nechutných detailů, jsem málem vyklopila grilované kuře zpátky na talíř.
A protože jsem sadista, o zmíněnou kresbu se s vámi podělím:

Chuťovka, co? A takových to kreseb najdete v manze vážně spoustu. Džundži je totiž mistr ve svém oboru a nechybí mu smysl pro zvrácenost. Na druhou stranu musím uznat, že styl kresby se k samotnému příběhu (ve kterém dokonce ožívají vlasy) vážně hodí. Rozhoupaný žaludek nechme stranou, tohle je opravdový horor, jak se patří. Kresba je vážně výborná, více v evropském stylu, než v tom tradičním japosnkém (takže nečekejte žádná velká kukadla, ale tváře, jaké mají být) a vcelku realistické prostředí.

Co mě vážně dostalo, jsou grimasy - a mám na mysli opravdové grimasy. Postavy nevyjadřují šok otevřenými ústy, ale někdy až přehnanou reakcí, a stejně je to tak i u strachu a vyděšení. Působí tak, že z nich čtenář děs sám pocítí na vlastní kůži. A to se mi moc líbí. Stejně tak jsou kresby dynamické a žádná tam není jen proto, aby vyplnila zbývající prostor. Nemluvě o tom, že prvních pár stran je barevných. Tento drobný detail se mi vážně líbil. Stejně jako nenápadné spirály, z nichž byla na oněch prvních stranách tvořená tráva.

Sama manga je dělena do 6 povídek, z nichž každá má cca 25 stránek. A na každé z těch 25 stránek se něco děje. Jsou takovými samostatnými částmi celku - každá má svůj začátek a svůj konec, na druhou stranu jsou propojené, a to nejen dvěma hlavními postavami. Celkově se mi tento nápad velice líbil - mám na mysli, že jsou každé povídky-kapitoly odděleny určitým časovým úsekem, takže čtenář nemá pocit, že se v příběhu všechno děje z hodiny na hodinu.

Závěrečné hodnocení:

Ačkoliv je manga Spirála tím nejsadističtějším a nejšílenějším, co jsem v poslední době četla, zároveň nemůžu než netleskat Džunžiově genialitě, protože tak detailně propracovanou mangu jsem už dlouho nečetla. A navzdory mým nočním můrám ze spirál se ohromně těším, až se mi do rukou dostane druhý díl. Přesto si znovu neodpustím varování: Tohle není nic pro slabé povahy. Spirály vás pohltí.

Mé hodnocení: 9/10

- Chtěla bych poděkovat nakladartelství Zoner Press za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Recenze: Labyrint

Autorka: Suou Kózuki

Přeložila: Kristýna Zezulová

České vydání: 192 stran, paperback
Nakladatelství: Zoner Press, 2011

Česká anotace: Do labyrintu iluzí a skutečností se může propadnout kdokoliv z vás. A jen vy sami zase dokážete posoudit, co je pravda a co jen pouhopouhý sen. V manze Labyrint na vás čeká šestice příběhů hrdinů ztracených v hrůzostrašném bludišti.Jen na vás bude záležet, jaký osud je nakonec potká…

Je život Asuky skutečný, nebo je to jen Satorův sen a představy? Jak daleko je stárnoucí královna krásy ochotná zajít, aby znovu získala ztracené mládí? Lhát se nemá. Ale je možné říkat vždycky pravdu? Co se stane, když se člověk nedokáže rozhodnout a nechá své volby na někom jiném. Jsou vaše vzpomínky skutečně jenom vaše? Čím člověk zaplatí za deset let absolutního štěstí? A kdo je tajemná dívka s různobarevnýma očima?

Labyrint je manga označovaná jako "hororová", avšak díky uhlazenému "holčičímu" stylu kresby a příběhy ani tak ne hororovými, jako spíš překvapujícími, vás sice bude při čtení mrazit, stejně tak ale se budete bavit. Příběhů je celkem šest a jsou spojeny jakousi japonskou obdobou Ďábla - krásnou mladou ženou s různobarevnýma očima, která se objevuje v každém příběhu ve správné chvíli, kdy nabídne postavám lákavou příležitost, která je však zničí - a na konci příběhu se stihne znovu objevit, aby jim tuto nemilou zprávu zopakovala.

Jednotlivé příběhy nutí člověka k zamyšlení, nakolik je skutečnost opravdu skutečností, a nakolik se dá zaměnit s iluzí. Postava ženy zároveň zobrazuje jakousi osudovost, kterou mají všechny postavy společné. Další aspekt, který všech šest povídek pojí, je moment překvapení, zejména se odehrávající na poslední straně, spolu s otázkou, která vám nasadí pořádného brouka do hlavy. 

Co se týče samotných příběhů, ty zpracovávají jednou známé téma, které tu už bylo nebo naopak něco naprosto nového a originálního. Jako největší mínus knihy hodnotím první povídku, která celou mangu uvádí. Nebavila mě už při prvním čtení a při zopakování jsem si uvědomovala čím dál tím více souvislostí, které jaksi nedávaly smysl. Na druhou stranu se mi nejvíce líbila povídka poslední, která měla jakž takž dobrý konec, či povídka Lhářka a zákaznická karta, kdy hlavní postava právem doplatila na své chování.

Musím také ocenit, že autorka knihu na konci doplnila i o jakýsi "doslov", kdy popisuje, jak vlastně manga vznikla, jaké byly začátky, a také přímo jak vznikaly samotné příběhy.

O kresbě jsem již zmínila, že je spíše uhlazenější, než bývají kresby u obvyklých hororových mang, přesto je vidět, že je propracovaná - panely nejsou zahlcené, každá linka je tam, kde má být a výrazy tváří jsou stejně jako zbytek kreseb povedené. I díky těmto aspektům se manga velice dobře čte. 

Celkově hodnotím mangu jako takovou "oddychovku". Bát se sice možná budete, ale ne tak, že byste se báli v noci oka zamhouřit. A když už nic jiného, alespoň se poučíte.

Mé hodnocení: 8.5/10

- Chtěla bych poděkovat nakladartelství Zoner Press za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Minirecenze: Banka těl - Mladší

Autorka: Lissa Price

Série: Banka těl

Díl: První

Přeložila: Daniel Amcha

České vydání: 344 stran, hardback

Nakladatelství: Fortuna Libri, 2012

Česká anotace: Během smrtelné nákazy zahyne většina lidstva. Díky zázračnému léku, podávanému zpočátku jen velmi starým a velmi mladým lidem, zůstanou na živu jen starci a děti – a ti najednou stojí proti sobě. Mladým se chce žít a starým se nechce zemřít.
Aby se děti uživily, pronajímají prostřednictvím tajné organizace svá těla bohatým starým lidem, kteří chtějí znovu okusit mladost – a prodloužit si život. Hlavní hrdinka tohoto napínavého románu, Callie, se nechtěně připlete do cesty intrikářskému senátorovi, který chce vydělat jmění na tom, že těla dětem jednoduše ukradne a pronajmeje navěky... Callie najednou neví, komu může důvěřovat – a do toho ji zasáhne láska...

Co, proč a jak:
Do této knihy jsem se pustila s tím, že jsem absolutně netušila, do čeho jdu. Nečetla jsem anotaci ani recenze, takže mé pocity ze začátku byly trochu rozpačité, zároveň jsem se ale těšila. Koneckonců, už jen ta obálka! po přečtení musím říct, že její krása dosahuje kvality příběhu. Protože po přečtení mě napadlo jediné - ten příběh je epický.

Trocha toho recenzování:
Tahle kniha má všechno, co má správný příběh mít:
Zaprvé - akce. Celá kniha je jí prakticky narvaná. Neustále se něco děje, čtenář si stejně jak postavy ani na chvíli neoddechne. Přesto je děj komplexní, a tak se nemusíte bát, že se budete ztrácet.
Zadruhé - skvělé postavy. I záporáci jsou tak výborně napsaní, že jim uvěříte jakýkoliv zločin. Jednají tak, jak by jednali lidé v reálu, až se budete bát, kdy na vás ze stran knihy vyskočí.
Hlavní hrdinka je chytrá. Vážně chytrá! Dělá chyby, ale umí je i napravit a se svou nelehkou situací se poprat.
Spousta charakterů je nejedno značná (v tom dobrém slova smyslu). Nevíte, co si o nich myslet, v jednu chvíli je milujete a v další nenávidíte. A dokáží pěkně zamíchat dějem.
Zatřetí - příběh. Nutí vás přemýšlet, ať už je to detektivní linka děje nebo snažení se porozumět chování postav.
Začtvrté - žádná přeslazená romantika. Jistě, vztah hlavní postavy Callie a Blaka se rozvine rychle, ale nenutí vás, abyste místo nad příběhem přemýšleli nad tím, kdy se zase políbí.
Zapáté - setkání dvou světů. Jistě, je vždycky zajímavé sledovat setkání chudého a bohatého světa, o to zajímavější, pokud se najednou chudá hlavní hrdinka ocitne v přepychu. A ještě více zajímavější je, pokud jí ten přepych nepatří.
Zašesté - originalita. Přiznejte, kolikrát jste už četli o knize, kde by si jedni pronajímali těla těch druhých? Ne, protože to je námět přitažený za vlasy jako z nějakého sci-fi filmu? Ale kdeže! V této knize je toto téma rozpracováno detailně, reálně a děsivě.
Zasedmé - blízká budoucnost. Děj se neodehrává stovky let po naší době, ale jen pár roků. Callie si pořád pamatuje, jaké to kdysi bylo, když lidé chodili nakupovat do supermarketů, děti chodily do škol, poflakovaly se venku a vůbec všechno bylo tak, jak má. Taky se vás zmocňuje ten děs, že budoucnost popisována v knize by se mohla stát tou naší?
Zaosmé - uzavřený konec. Kniha je samostatnou částí jednoho celku. Čtenář dostane to, co chce, a ačkoliv se těší na druhý díl, neuzavřený konec ho nenutí v kalendáři zuřivě zakroužkovávat datum vydání druhého dílu.

Slovo závěrem:
Banka těl - Mladší rozhodně stojí za přečtení. Geniální a originální příběh, kterému však trochu škodí překlad. Sem tam se totiž vyskytne gramatická chyba, pokud se ale do čtení opravdu ponoříte, nevšimnete si jich, dokud vás na ně někdo neupozorní. Ani to mi však nebrání v naprosto kladném hodnocení, a je to vůbec poprvé, co mě mrzí, že nemůžu dát víc než 10 bodů.

Mé hodnocení: 10/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Na půl cesty do hrobu - gif recenze

Ahoj všichni! Dlouho tu žádná gif recenze nebyla, co? Bylo to hlavně proto, že mi žádná kniha nestála o to, abych na ni nějakou napsala (no vážně). A pak jsem si přečetla Na půl cesty o hrobu od Jeaniene Frost. So, this is it!

WARNING: Nedoporučuju číst těm, co ještě knihu nečetli. Možnost spoilerů!

Když jsem si knihu nesla domů:

Kdykoliv Bones řekl Cat "kotě":

Jak jsem se tvářila při každém proslovu Catiny matky:

Jejich první polibek:

První sex (ráda bych řekla milování, ale tohle milování opravdu nepřipomínalo. To byl prostě sex):

Když jsem se dozvěděla, kdo byl Danny a co Cat udělal:

Při jakékoliv Bonesově průpovídce:

Když jsem se snažila poskládat všechny ty kousky skládanky dohromady:

Smrt Catiných prarodičů a únos její matky (ačkoliv jsem je neměla ráda):

Závěrečná velká řežba:

Cat je zatčena!

Ona ho opustila!

Jak jsem si představovala Bonese, když ho Cat opustila:

Jak asi ve skutečnosti vypadal:

Kdykoliv Cat popisovala Bonesovo svalnaté tělo:

Kdykoliv po mně někdo něco chtěl, když jsem zrovna četla:

Recenze: Na půl cesty do hrobu

Autorka: Jeaniene Frost

Série: Noční lovci

Díl: První

Přeložila: Zuzana Ľalíková

České vydání: 272 stran, hardback

Nakladatelství: Fantom Print, 2012

Česká anotace: Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstít se. Doufá totiž, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce, které nemilosrdně zabíjí, bude její otec. Muž, který zničil život milované matce.
Na jedné ze svých nočních „loveckých“ výprav však narazí na upíra, který ji hravě přemůže. Cat netuší, že se pokusila zabít Bonese, profesionálního lovce odměn. Ten jí místo smrti překvapivě nabídne pomoc při pátrání po otci. Má ale zásadní podmínku. Cat s ním musí trénovat a rozvíjet tak své mimořádné schopnosti polovičního upíra – genetický dar nenáviděného otce…
Ale dříve, než Cat dokáže naplno využít svých nově získaných schopností drsné lovkyně démonů, se jí i Bonesovi vydá ve stopách skupina zabijáků. Nyní si Cat musí zvolit, na jakou stranu se přidá. I když o její volbě není pochyb, protože Bones ji přitahuje více než jakýkoli jiný muž s bijícím srdcem…

Po téhle knize jsem kromě toho, že ji všichni chválili, sáhla i proto, že je to celkem drsná paranormal romance, vcelku odlišná od toho, co poslední dobou čtu. Kamarádka se mě zeptala, o čem je, když jsem si ji nesla z knihkupectví domů. Dělala jsem si legraci a řekla jí, že je plná upíru, krve a sexu. A neměla jsem ani ponětí, jak moc jsem se trefila.

Autorka si totiž na nic nehraje. Napsala příběh drsný, ale i s vtipnými momenty, se spoustou zvratů, akce a tvrdého sexu. Proto bych knihu nedoporučovala mladším čtenářům ani těm, co hledají příběh a´lá Stmívání - spoustu romantiky a přeslazených vyznání lásky.

Musím však říct, že právě proto si mě vztah Cat a Bonese tak získal. Měl pevně stanovená pravidla, která oba dva dodržovali, přesto byl plný vášně a na nic si nehrál. Ti dva se k sobě hodili jako rajče a mozzarella (což i barevně sedí - Bones je bílá mozzarella a zrzka Cat věčně se červenající rajče).

Když jsem si pročítala různé recenze, ve většině jsem si přečetla, že se kolikrát pisatelé při čtení milostných scén červenali. Já ne. Kdo ví, možná se na mně podepsala minulost yaoistky (kdo ví a zná, chápavě přikyvuje, kdo ne, raději nepátrá)., každopádně, já se za celou knihu ani jednou nezačervenala (ačkoliv kamarádka popsala knihu jako paranormal porno, proto věřím, že jiní se při četbě červenali jako blázen).

Co dále jsem musela na knize obdivovat, byly vtipné momenty, ať už to byly Bonesovy průpovídky, ironické poznámky nebo škádlení Cat...asi vám už došlo, že tenhle sexy upír se v knize postaral o většinu zábavy (přišel mi totiž jako druhý Jace, snad jen trochu starší, vyspělejší a krvežíznivější), ačkoliv Cat se svým sarkasmem mu je hned v patách.

Co se týče postav, z nicj sem si oblíbila jen dvě  -a to ty hlavní. Kapitola "Catiny kamarádky" je uzavřená, protože žádné nemá, ačkoliv její budoucí skoro-spolubydlící Timmy by se za jejího kamaráda považovat dal, a je tak rozkošný, že ho nejde nemilovat. Jeho "Bůh ochraňuj královnu"  mi způsobilo silné bolesti v oblasti břišní z nadměrného smíchu.

Catinu matku a její prarodiče jsem nesnášela, neřku-li nenáviděla. Babička s dědečkem byli zpátečníci se zastaralým způsobem myšlení a její matka vypatlaná kráva (promiňte mi ten výraz), která si neviděla na špičku nosu.

Její chování a smýšlení mě nehorázným způsobem vytáčelo a já prostě nechápala, jak může Cat všechno to ponižování  matčiny strany a poznámky typu "jsi monstrum" snášet a přesto ji milovat.

Na druhou stranu, co mě opravdu bavilo, bylo sledovat proměnu Cat z holky, která sice zabíjí upíry, ale při jakékoliv sexuální narážce se začervená, v Zrzavou Smrtku - holku, která se nebojí nakopat bandě upírů prdel a ještě přitom vykřikovat dvojsmysly a nadávky.

Dále musím ocenit detektivní zápletku. Že paranormal romance a detektivka patří k sobě, nám už dokázala Patricia Briggs se svou sérií o Mercedes Thompson a Jeaniene Frost se svými Nočními lovci jí solidně šlape na paty.

Konec jsem si opravdu užila a při čtení popadala dech, jako bych snad já sama v té krvavé řežbě figurovala. Musím říct, že mě už dlouho žádná kniha takto nenadchla a podobnou potřebu napsat autorce dlouhý obdivný a děkovný dopis za takovýto čtenářský požitek jsem měla naposledy při dočtení The Hunger Games od Suzanne Collins. Takže, pokud stále váháte, jestli si knihu přečíst a nevadí vám drsnější sexuální scény, říkám vám - přečtěte si to!

Mé hodnocení: 10/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství