úterý 11. června 2013

Top týdne (45): Inspirativní knihy

Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.
Hmm... tak jo. Co je pro mě sakra inspirativní kniha?! // Jsou jenom 4. Asi. A bez popisku. Tak mě ukamenujte, no. A vůbec, co jsou pro vás inspirativní knihy? A hlavně jaké?


1. Hvězdy nám nepřály (John Green)







2. Marcelo ve skutečném světě (Francisco X. Stork)

3.  Daň peklu (Holly Black)


4. Chvíle před koncem (Lauren Oliver)

I´m back! And I know nothing.

(Tak jo, nejdřív prosím aspoň oceňte, jak jsem skloubila hlášky hned ze svou skvělých seriálů! A tak hezky, aby jedna navazovala na druhou! :D )

Takže. Jde se na věc. Ehm. Takžeeeee.... Jsem zpátky! Ano, ano, je to tak. Ačkoliv jsem měla být zpátky už před, dejme tomu, třemi týdny, nějak mi to nešlo, prokrastinovala jsem, čučela na filmy, a tak nějak válela šunky, což se mi nehezky vrátilo a prostě díky bohu, že ještě chvilku se na koupaliště nedostanu.
A teď k tématu.
V sobotu jsem na fb stránku blogu psala, že se stala tragédie, která mi nejspíše zabrání ve fungování na blogu. Ono to vlastně vypadalo, že mi zabrání v jakémkoliv fungování a já si prožila 3 nejhorší dny mého života. Přitom ten první nejhorší začal tak hezky - svítilo slunce, bylo příjemných 28 stupňů a já se zrovna chystala ven...když mi táta zavolala, že Percyho, mé milované čtyřnohé miminko, přejelo auto. Řeknu vám, že "díky" celé panice si vlastně další chvíle ani moc nepamatuju, jen vím, že se Percy nemohl postavit na zadní nožičky, vůbec s nimi nehýbal a my jeli okamžitě k veterináři. Od té chvíle jsme šli od jednoho vyšetření k druhého, nakonec nás poslali ke špičkovému neurochirurgovi a ortopedovi, jakého si jen domácí mazlíček může přát. A ten mi na rentgenových snímcích ukázal to, co jsem chtěla a v co jsem doufala - miminko bude zase běhat. Netuším (a nejsem sama), jak je možné, že pětikilové štěňátko přejel na betonové cestě dvoutunový teréňák, a ono vyvázlo "jen" s mnohačetně zlámanou pánví, každopádně je to neuvěřitelný zázrak, za který jsem každou minutu vděčná, a nejspíš za něj budu vděčná do konce života. Takže Percy teď nesmí měsíc chodit, aby mu pánev zase hezky srostla (úlomky zůstaly u sebe, takže ani nebyla nutná operace), a pak může zase běhat a dovádět jako před nehodou.

Čímž se dostáváme k tomu, že já jsem psychicky opět v normálu a začínám opět blogovat. Pár věcí se na blogu změní (mimochodem ještě sama netuším, které a jak moc :D ), ale není se čeho bát a já osobně doufám, že to budou změny jen a jen k lepšímu :)

středa 5. června 2013

Týden s knihou 8

Video je staré už asi týden, ale jelikož si bratr odvezl do Chorvatska kabel od mobilu a po zbytek času jsem byla přespříliš zaneprázdněná vyspáváním, přináším vám ho až teď. Zcela očividně a naprosto pochopitelně se v něm odrazila má špatná nálada posledních dní, která je pouze z poloviny způsobená odporným počasím, a díky které jsem v posledních dnech podrážděná, znuděná a sarkastická. Tudíž mi prosím promiňte, pokud se má stávající nálada odrazila ve videu a vězte, že pokud bych video dnes přetočila, bylo by to mnohem, mnohem horší. Enjoy!

PS: Za kvalitu videa se snad už ani nemusím omlouvat, že ne?



úterý 30. dubna 2013

Recenze: Boj o trůn



Autor: Amanda Hocking
Série: Svět Tryllů
Díl: Třetí
PřeložilJana Jašová
České vydání: 312 stran, hardback
Nakladatelství: Fortuna Libri, 2013

Česká anotace: Wendy Everlyová čelí nepříjemné volbě. Trylly může zachránit před nemilosrdnými nepřáteli jen tím, že se sama obětuje. Pokud se nevzdá Vittře, její lid se ocitne v brutální válce s neporazitelným nepřítelem. Ale jak by Wendy mohla opustit přátele, i když je to jediná možná cesta k jejich záchraně? 
V sázce je všechno, protože království není to jediné, co by mohla ztratit. Poté, co se zamilovala do Finna i Lokiho, se musí rozhodnout, koho bude milovat navždy. Nakonec zjistí, který z nich dvou je ten pravý. Není však jisté, že se naplnění své lásky dožijí.Všechno směřovalo k tomuto momentu. Má v rukou budoucnost celého svého světa. Je připravená za něj bojovat?


Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Jednoznačně nejlepší díl série. Mé srdce plesá!

Trocha toho recenzování:
Poslední díl jsem otevírala s nadšením sobě vlastním. Poté, co jsem knihu dostatečně ohmatala a pokochala se její (ne)čekaně přenádhernou obálkou, nedočkavě jsem se pustila do čtení. Nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, jak to vlastně s tou Wendy dopadne. A nestačila jsem se divit.
Ale radostně divit! Z Wendy se za tu chvíli, než se příběh přehoupl z druhého dílu do třetího, stala královna, jak se sluší a patří. Místo své nemocné matky Elory se účastní porad, při kterých jednak plánuje obranu Tryllů proti Vittře, jednak dbá na to, aby ve Foreningu všechno šlapalo jako po drátkách, pilně studuje historii Tryllů, a při tom všem stíhá i cvičit své schopnosti a podílet se na organizaci své svatby. Nevycházela jsem z údivu, kde se to všechno ve Wendy bere, když si vezmeme v úvahu to, kterak prozatím dokázala jen uhánět Finna a fňukat, že nechce být královnou. Měla jsem z té holky radost.
Wendina proměna byla jedním z největších plusů knihy, stejně jako fakt, že jsme se konečně dostali alespoň na chvíli z paláce, byť jenom do části města, kde bydlí Stopaři - i to stačilo. Forening alespoň na chvíli přestal být tajemný jako hrad v Karpatech.
K dalším významným plusům knihy musím přičíst i vývoj vztahu matka a dcera. Ano, hádáte správně, Elora s Wendy konečně vykročily tou správnou nohou. Jejich scény jsem si zamilovala a lituji, že jich nemohlo být více.
Jedním z největších překvapení - ačkoliv jich bylo hned několik - byla zaručeně Wendina a Toveho svatba. Jakkoliv jsem si mohla myslet, že ji nakonec přeruší útok Vittry, čímž k ní automaticky nedojde, byla jsem velice rychle vyvedena z omylu, jelikož se Wendy a Tove skutečně vzali. Klaním se Amandě Hocking za to, že se nesnažila všechno si zjednodušit a zlehčit a s příběhem i čtenářovou myslí si trochu pohrála.

Co do stylu psaní už jsme si mohli z předchozích dvou dílů všimnout, že autorka píše velice svižným, lehkým tempem, díky kterému se dá kniha "slupnout" za jediné odpoledne, ani si toho nevšimnete. U posledního dílu se však Amandě povedl vskutku husarský kousek - dojde vám dech. Obrazně i doslova, při spoustě scén budete muset knihu na chvíli odložit, abyste veškeré informace vstřebali, přičemž zjistíte, že přečíst knihu na jeden zátah se vám vlastně ani moc nechce. Co za tím stojí? Jeden prostý fakt, kterým není nic jiného, než že si budete chtít tento více než povedený poslední díl vychutnat, co nejvíce to jde. A ačkoliv déle než do druhého dne s tím čekáním stejně nevydržíte, bude to stát za to. A nakonec zjistíte, že jste si celou tu napínavou, romantickou, dramatickou, (ne)předvídatelnou a neopakovatelnou jízdu užili více, než jste kdy mohli tušit.

Závěrečné hodnocení:
Nemám, co bych vytkla. Poslední, dodatkovou kapitolu jsem četla se slzami dojetí v očích. Co na tom, že jsem se z přeslazeného konce málem roztekla jako karamel, poslednímu dílu zkrátka nemám, co vytknout. Vše, na co jsme čekali, se zúčtovalo v tomto grandiózním finále, kdy se čtenáři dostalo nezapomenutelného zážitku z četby, nadšeného úžasu, kterak žádná z postav nezůstala na ocet, a to vše je korunované úsměvem a bolístkou srdci, když si uvědomíte, že je na čase dát světu Tryllů sbohem. A že je to šťastné sbohem! 

Mé hodnocení: 10/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri  za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

sobota 13. dubna 2013

Call-it-what-you-want: březen 2013

Nová rubrika s prozatímním pracovním názvem (jenž jí pravděpodobně zůstane), která vzešla z chvilkového pomatení mysli a lásky ke gifům, které dokáží kdykoliv rozesmát a vyjádřit stávající náladu, aniž by musel člověk použít svůj vlastní xicht, hyzděný neuvěřitelnou grimasou, jíž povětšinou ani není schopný. Jednoduše řečeno se jedná o seznam knih, které jsem za měsíc přečetla, a zveřejnění gifu, který vyjádří můj názor na ni.
(Pokud je už na knihu napsána recenze, rozkliknete ji v názvu knihy)

Marcelo ve skutečném světě:













Měděný jezdec:


Krásná katastrofa:












Boj o trůn:












Temné vize: Vášeň:















Nenávist až za hrob:















Zlatá lilie:












Zelená jako smaragd:










The DUFF:

úterý 2. dubna 2013

Měsíční chvástačka: březen 2013


Měsíční meme hostované Judit. Jedná se o výčet knih, které jste daný měsíc získali, ať už to byly knihy koupené, darované, vyhrané či recenzní výtisky. 

Hm... je mi to maličko trapné... ale ačkoliv je březen Měsíc knihy, tak já si žádnou knihu nekoupila *v panice si škube vlasy*. Nechápu, jak je to možné... ok, nebudu vám lhát, vím to - prostě jsem se pustila do knih, které mi už celou věčnost leží na poličce, a zařekla jsem se, že si žádnou knihu nepořídím, dokud je nepřečtu. To jsem ještě nevěděla, jaký bič jsem si na sebe upletla. Tak to vezmem šupem, ano? A moc mě nesuďte, prosím.

Všechny  pohromadě:



Knihy, které jsem si koupila:
*Stydí se. Strašně moc se stydí*


Knihy, které jsem dostala:
Eeeeeeeeeeeeeeeeeehm.

Knihy, které jsem vyhrála:
Nic. Fňuk.


Knihy, které jsem si vyžádala ke zrecenzování:



Alespoň tady něco je!
Měděný jezdec je bichlička recenzní výtisk od Knižního klubu. Jsem na strašně 123 a neskutečně mě to emočně ždímá! Řádné čtení ale budu muset něchat až po víkendu, protože teď pilně studuju na přijímačky. Ale potřebuju ji číst! potřebuju! Mimochodem už jsem si zvykla i na tu "modelku" - nepřipadá mi tak strašná. Vlastně jsem si tu obálku celkem zamilovala...
Krásná katastrofa je recenzák od Fortuny Libri. Knihu už jsem přečetla a na blogu najdete recenzi.
Boj o trůn je také recenzní výtisk od Fortuny Libri, který mám již přečtený a chystám recenzi.


A máme tady recenzní výtisky od Fragmentu! Bohové Olympu: Znamená Athény nečtu, bojím se... takže je má momentálně rozečtené bratr.
Nepřítel mého nepřítele ještě taky není ani rozečtený, stejně tak Mezi nebem a zemí: Setkání s duchem a Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí. Temné vize: Vášeň jsem již přečetla a chystám recenzi :)

Všem zmíněným nakladatelstvím samozřejmě moc děkuji.
A co vy, jaký byl váš Měsíc knihy? Doufám, že o mnoho lepší, než ten můj! :D

První blogové narozeniny

Páni! Když jsem tenhle blog zakládala, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že neskončí tak, jako mé všechny ostatní blogy - zapomenut a ztracen v propadlišti dějin internetu. A ono ne! Dneska je to přesně rok, co jsem  klikla na tlačítko Založit blog , co jsem přestěhovala blog na novou adresu, co jsem klikla na tlačítko Založit blog, následně ho přesunula na novou adresu a publikovala svou první recenzi. Opravdu, opravdu ještě teď nedokážu uvěřit tomu, že se Knižní koutek dožil, vzhledem k mé povaze, úctyhodného jednoho roku.

A teď si dáme pár statistik, ano?

Počet shlédnutí stránky: 23 000 (to fakt, hezky se to sešlo!)
Počet pravidelných čtenářů: 134
Počet komentářů: 805
Nejvíce komentovaný článek: Měsíční chvástačka: červen + červenec 2012 (27 komentářů)
První publikovaná recenze: EREBOS - Hra, která zabíjí!
Nejvíce čtená recenze: Espressologie (680 shlédnutí)

Moc, MOC všem svým čtenářům děkuju! Protože bez nich bych to tak daleko nedotáhla, se ví. Nemáte ani tušení, kolik moc pro mě znamená každý vás komentář nebo shlédnutí stránky :) A taky to, že se na blog opětovně vracíte! Díky, díky vám *zatlačí slzu dojetí*. Jste úžasní!

Tak, a teď přijde na řadu to, co určitě všichni očekávají, že? (a co mimochodem tahle animace naprosto dokonale vystihuje):


















Soutěž! Ale tu teprve chystám, takže mi hezky gratulujte, a těšte se na spoustu krásných cen, které jsem od vás "vyžebrala" od nakladatelství a vybrala ze své knihovničky :)

pátek 29. března 2013

Recenze: Tak padne náš svět

Autorka: Megan Crewe
Série: Tak padne náš svět
Díl: První
Přeložila: Barbora Čermáková
České vydání: 312 stran, paperback
Nakladatelství: Egmont, 2012


Česká anotace: Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace. A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit. Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.


Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Hmm... někdo mi prosím řekněte, proč jsem se téhle knize tak vyhýbala. Ah, moment, svědí mě něco na krku...

Trocha toho recenzování:
Když jsem začala číst knihu, představovala jsem si, jak se nákaza z ostrova rozšíří do celého světa, vypukne pandemie a svět se pohltí do hrůzy. V jednom jsem se spletla - nákaza zůstala na ostrově. Ale na hrůze to nic nezměnilo.

Vezměte si jednu sympatickou hrdinku, nechte ji se svou rodinou vrátit se na ostrov, kde se co nevidět rozšíří smrtelná nákaza, nechte jejího nejlepšího kamaráda odjet, a pak to spusťte. Začne to mrtvým rackem, končí to masovou panikou na ostrově, který je naprosto odříznutý od okolního světa. Naděje na záchranu? Mizivá až žádná. Přátelé? Většina je mrtvá. Rodina? V ohrožení. Pomoc? Nepřichází. A co vy? Přežijete? A dá se vůbec přežít?

Megan Crewe se povedlo napsat dokonalý, děsivý příběh. Z tak jednoduchých symptomů, jako je kýchnutí, zakašlání či svědění udělala příznaky nemoci, která vás zabije. Využívá lidské psychiky, základních pudů, masové paniky, hranic, kdy lidé přemýšlejí jako divoká zvířata. Z tohoto všeho se jí povedlo namíchat děsivý koktejl, jehož třešničkou navrch je dívka Kaelyn, která píše dopisy svému kamarádovi, který odjel na pevninu. Dopisy, které nikdy neodešle. Jeden by si mohl myslet, že dopisy celý ten skvělý, děsivý námět zkazí. Ten jeden by se pletl. Těžko si dokážu představit jiný styl, který by knize sedl lépe. A ačkoliv se budete ze začátku sami sebe ptát, jestli Kaelyn opravdu hodlá psát do dopisu i to, co a v kolik večeřela, v průběhu knihy si uvědomíte, že tyhle obyčejné maličkosti jsou právě to, co tak bolestně postrádáte. Dostanete totiž pocit, že ty dopisy píše Kaelyn vám. A vůbec, ale vůbec se vám nebude líbit, co si v nich přečtete. Sobecky budete děkovat bohu, že jste se na podobném ostrovu neocitli vy. Jednoduše řečeno, styl je tak chytlavý, jak jen to jde. Vše je tak detailně popsáno, celá nemoc, příznaky, panika i smrt, že když zavřete oči, vidíte to před sebou. Děs a hrůza ze stránek doslova prosakuje a když si začnete podvědomě škrábat krk, dojde vám, že vás kniha definitivně polapila.

Kromě toho, že je sám zmíněný styl psaní kromě chytlavosti také jednoduchý, takže otáčíte stránky, ani o tom nevíte, postavy také mluví nespisovně. Písmeno "ý" jako by snad ani neznali, protože ho ve slově okamžitě nahradí písmeny "ej". Takže se například setkáte se slovem umejt. Není to na škodu! Rozhovory postav tak dostávají reálnější ráz, jsou uvěřitelnější a živější. Jinak řečeno se znovu setkáváme s knihou, které nespisovnost jedině svědčí. Přesněji řečeno se setkáváme s hrdinkou, ke které nespisovnost naprosto sedí.
Kaelyn je jedna z nejsympatičtějších hrdinek, o jakých jsem kdy četla. Chovala se jako každý obyčejný člověk, když měla strach, reagovala podle toho. Přesto byla odvážná, chytrá a snažila se jednat ve svých mezích. Nehrála si na mučednici, ale kde mohla, tam pomohla. Ačkoliv jsem ji ze začátku nemohla vystát a přišla mi vcelku jednoduchá, jakmile vypukla nákaza a ona ukázala, co v ní doopravdy je, přirostla mi k srdci.

Hlavní hrdinka je další bod, proč budete tuto knihu milovat, protože není nic otravnějšího, než když máte celou knihu chuť konečně tu husu praštit, aby zmlkla. Což se vám u Kaelyn nestane, to vám garantuju. Ale tou nejdůležitější věcí, kvůli které budete tuto knihu milovat, je fakt, že se autorka vyhnula milostnému trojúhelníku. Ze začátku ho sice jemně naznačila, přičemž jsem se neubránila otrávenému zasténání, v průběhu knihy jsem se však ujistila, že nic tak ohavného a ohraného, jako milostný trojúhelník, této knize nehrozí. Megan, díky ti za to.
Také díky za to, že ačkoliv nic nezastíráš a kromě stovek bezejmenných lidí necháš pochcípat i pár (rozuměj hodně) postav, nejsi zbytečně krutá a víš, kdy to stačí, aby ti čtenáři nezemřeli na infarkt. A také díky za to, že jsi z Kaelyn neudělala super-holku, která je proti nemoci naprosto imunní. Takovou bychom ji nikdo nechtěli. Že ne?

Snad jediné, co na této knize bolestně postrádám, je detailnější popis ostrova. Jak vypadá? Jak je veliký? Co kde leží? Mapa by neuškodila, protože mám pocit, že s ostrovem se Megan moc nezatěžovala, takže čtenář sice ví, že se něco někde děje, neví ale, kde přesně se to děje. Vzdálenosti jsou v této knize pouze abstraktními pojmy, protože netušíte, jak moc jsou pravdivé a co si máte představit. Považuji to snad za jediný, zato ale velký mínus knihy.


Závěrečné hodnocení:
Marně přemýšlím, co kromě svého doporučení ještě dodat. Snad jen - nebojte se! No, možná maličko ano, ale nemluvím o nemoci. Nebojte se přečíst si tu knihu. Opravdu, nekouše, styl psaní je v rámci dopisů snad ještě chytlavější, než jak jsem ho vychválila. Překlepy nehledejte, nenajdete. Zamilujte si hlavní hrdinku, bojte se, zoufejte si a těšte se na druhý díl!

Mé hodnocení: 9/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

čtvrtek 28. března 2013

Týden s knihou 7

Co si budem... Emily hráblo! A to totálně, naprosto, neodvolatelně. Směju se jako psychopat, Usmívám se jako sociopat. Mluvím tak rychle, že mě nebudete stíhat. Sama ani nevím, co to vlastně plácám. Nemá to hlavu ani patu. Ale účel to splnilo - vykecala jsem se! :D



pondělí 25. března 2013

Top týdne (44): Největší knižní výzvy



Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.




1. Lost Paradise (John Milton)
Ačkoliv mám ve čtečce Ztracený ráj v Jungmannově překladu, rozhodla jsem se pustit se do něj v angličtině. Asi vám nemusím říkat, jak to dopadlo.


2. Anna Karenina (Lev Nikolajevič Tolstoj)
Ještě jsem se do ní nepustila. Plánuju! Po maturitě.


3.  Hostitel (Stephenie Meyer)
Vzhledem k tomu, že nemám ráda Stmívání ani Meyerovou, to pro mě opravdu byla výzva...


4. Jakákoliv četba, která obsahuje slovo "povinná"


5. Všechno, co má více jak 600 stran





Recenze: Krásná katastrofa


Autorka: Jamie McGuire
Přeložil: Jana Pacnerová
České vydání: 376 stran, hardback
Nakladatelství: Fortuna Libri, 2013

Česká anotace: Ona nepije ani nenadává a ve skříni má spoustu seriózních svetříků. Abby věří, že si dokázala vybudovat dostatečnou vzdálenost mezi sebou a svou temnou minulostí, ale když se svou nejlepší kamarádkou dorazí na univerzitu, její cestu k novému začátku zkříží rebel a polykač holek na jednu noc, Travis Madox. Urostlý, potetovaný hezoun je to poslední, co Abby potřebuje…
On tráví noci vyděláváním peněz na zakázaných zápasech a holky střídá častěji než ponožky. Do Abbyina života se vetře trikem – nabídne jí sázku, že měsíc vydrží bez sexu – když ona s ním ten měsíc bude bydlet. Ať tak či onak, Travis netuší, do jak těžkého zápasu se pustil.

Skvěle napsaný napínavý román z prostředí americké univerzity klade důraz na férové jednání, rodinná pouta a hlavně – je o velké lásce!


Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Zajímá vás, co děje dál, když se ty dvě naprosto odlišné postavy dají konečně dohromady a nastane happy end? Krásná katastrofa vám to poví. Ale zas tak happy to nebude.

Trocha toho recenzování:
Ze začátku si něco vyjasněme, jelikož anotace je v případě této knihy poněkud zavádějící - Abby totiž rozhodně nadává a k pití má vzhledem ke své minulosti vcelku kladný vztah. Stejně tak Travis se vetře do Abbyina života ještě předtím, než onu sázku uzavřou, a její znění není přesně něco za něco, jak se nám snaží anotace namluvit. Ačkoliv všechno ostatní sedí. Och, a mimochodem - ještě v anotaci chybí varování, že tuto knihu budete milovat a nenávidět zároveň, nedokážete na ni přestat myslet, nebudete z ní spát a pokud budete příběh prožívat alespoň z poloviny tak, jak si to zaslouží, minimálně na týden se z vás stane troska a chodící mrtvola, kdy to jediné, na co dokážete myslet, bude - ,,Co jsem to sakra přečetl? A proč jsem to vůbec přečetl?! To je fuk, chci si to přečíst znovu!"

Kniha má celkem typických téměř čtyři sta stran. Když se však budete neustále uculovat nad Travisem a Abby a jejich "přátelstvím", jejich špičkováním a roztomilou ohleduplností, s jakou se k sobě chovají, a pak se dostanete do bodu, kdy spolu konečně začnou doopravdy chodit, pozorně si prohlédnete tu tloušťku, která vám ještě zbývá a sesumírujete si, že ještě nejste ani za polovinou knihy, je zcela očividné, že vás napadne to, co napadlo i mě - co se teď bude dít dál? No, co by se tak mohlo dít? Dojeli jste až na samý vrchol horské dráhy, vážení - a teď už to půjde jenom dolů. Nemyslím kvalitně, co do kvality je tato kniha nepomluvitelná. Avšak co se týče vašich emocí, s těmi to bude jen horší a horší. Občas se dostanete alespoň maličko nahoru a alespoň na zkoušku se zasmějete či uculíte, pak to ale zase půjde všechno do kytek. Tahle kniha spolehlivě funguje jako dokonalý vysavač, který z vás vysaje všechny pocity. Bude ještě hodně dlouho trvat, než je ze stránek posbíráte a nacpete zpátky do svého rozervaného srdce, které se marně pokusíte sešít zpátky do původního stavu.

Jamie je celkem krutá osoba, když se to vezme kolem a kolem a zohlední se všechno to bahno, kterým nechala postavy vláčet (což neomluví ani přeslazeným koncem, ze kterého se roztečete jako zmrzlina na slunci). A vy se povezete s nimi. A celou dobu si nebudete jistí, co si o postavách myslíte. Respektive řečeno, co si myslíte o jedné z nich.


Travis je bad boy s citlivým jádrem, to by nebyla žádná novinka, takovou mužskou postavu totiž obsahuje každá druhá kniha. Co je na něm zvláštního, je fakt, že ačkoliv je Travis sexy mužskej a skvělý kamarád, jako přítel stojí za prd. A s postupem knihy začínají na povrch vyplouvat jeho špatné vlastnosti. A že jich je! A přestože si budete si neustále opakovat, že s takovým klukem byste ani za nic nechodili, stejně ho budete pořád milovat a zastaví se vám srdce pokaždé, když se objeví na scéně. Jeho ochranitelskost vůči Abby vás bude dojímat, jeho vzteklé záchvaty děsit, jeho občasná nesmyslná rozhodnutí šokovat. Ale, jak už jsem řekla - stejně ho budete milovat. Je to takový psychopatický miláček. A rozhodně jste ještě o takové postavě nečetli. Vymyká se jakýmkoliv zažitým stereotypům a jeho charakter nelze snadno pochopit. Je jako tikající bomba, nikdy nevíte, kdy vybuchne nebo co v příští vteřině udělá. Přišel mi jako ta nejkomplikovanější a nejpropracovanější postava v knize.

Abby je na druhou stranu holka, která to neměla v životě jednoduché. Je to silná osobnost, které se umí vždy správně rozhodnout, ví, kdy je nasnadě dát city stranou a zachovat se tak, jak rozum káže, i když jí to zlomí srdce. Ačkoliv jsem jí za její počáteční slepotu vůči Travisovým citům proklínala, jakmile vyplula na povrch pravda o její minulosti, měla jsem chuť jí obejmout. Jejím otcem bych hodila o zeď, ale když se kvůli němu vydala do Vegas a ukázala svou druhou stránku u pokerového stolu a vyjednávala s mafiánem, vyrazila mi dech. Myslím, že jsou to její nejlepší chvíle v knize. Ve vztahu Travis x Abby to byla ona, kdo zapojoval kromě srdce i hlavu. Má můj obdiv, protože v mnoha chvílích bych se zachovala naprosto opačně. Holt všichni nejsme tak silní, jako ona.
Ráda bych ještě zmínila dvě vedlejší postavy, a to konkrétně Shepleyho a Americu. Shepley byl pravý opak Travise, ačkoliv byli bratranci, a připadal mi jako závaží, které vždy vyrovnalo situaci, kdykoliv se nachýlila k té špatné straně. America na druhou stranu byla kamarádka, která by za Abby položila život. Stála vždy na její straně a ačkoliv její vztahy s rodinou byly více než dobré, spolu s Abby utekla na univerzitu. Vždy dokázala Abby podržet, rozesmát ji, pomoct jí. Přátelství, jaké mezi sebou ty dvě měly, se hned tak nevidí. Zkrátka, America byla jednou z nejkladnějších a nejvýznačnějších postav v knize.

Co do stylu je kniha psána lehce a čtivě. Stránky ubíhají, ani se nestačíte divit, nespisovnost není vyšroubovaná až do extrémů, postavy mluví přirozeně, čemuž také kromě nespisovnosti napomáhají i nadávky. Nic tu není přikrášlené, nic se nezastírá, takže Travisovy zápasy i jeho záchvaty vzteku nejsou jen tak odbyté a zjemněné. V knize se také vyskytují sex-scény. Nečekejte porno, toto nejsou Fifty Shades, každému je však jasné, že mladiství spolu spí, takže i tato stránka vztahů nezůstane v knize odbytá.
Rozjezd knihy je opravdu rychlý, autorka se s ničím nezdržuje, ačkoliv za druhou polovinou knihy se tempo zvolní. Co by mohlo jednomu vadit, může druhému vyhovovat - vztahy se přece nedají uspěchat, že? Ty knižní jsou na tom stejně. Hluchá místa se střídají s těmi napínavějšími, pokud se u určité scény zaseknete, nezoufejte si - již po pár stranách budete po zásluze odměněni. Možná až moc, protože se v knize objeví nemálo scén, které vám vyrazí dech.
Jediné, co bych snad knize vytkla, jsou nelogičnosti. Celkově jsem napočítala asi čtyři. Nebudu vám je tu vypisovat, jelikož bych vás pak připravila na zlomové body v knize, pokud si však knihu přečtete (v což doufám), pochopíte, co jsem měla na mysli. Dalším problémem je také překlad. S tím, že zkratkou přezdívky "Holubička" je "Holu", jsem se po pár kapitolách vyrovnala. Ale že v tetování, které navíc obsahovalo jméno, zmizí jedno písmenko nebo že se Travis zničehonic promění na Trevora, to už mě zarazilo. Také si pořád nejsem jistá, jestli se matyka opravdu píše s ypsilonem, jak se nám snaží překladatelka namluvit.
A nějak nerozumím tomu, kam zmizela třináctá kapitola, jelikož je přeškrtnutá a za ní je napsáno slovo "čtrnáctá", ačkoliv navazuje na dvanáctou a pokračuje patnáctou. Zdá se, že třináctá kapitola chybí a já se neodvažuju ani hádat, proč tomu tak je.
A poslední má výtka patří konci - čekala jsem něco romantického a sladkého, to ano, ale z takto neuvěřitelného a přeslazeného závěru jsem se málem rozpustila jako karamel. Horší však je, že absolutně popřel Abbyin charakter.

Závěrečné hodnocení:
Pokud jste se dočetli až sem, gratuluji. Pokud ne (a tudíž vás má recenze nepřesvědčila), vězte jediné - hanba vám, pokud si tuto knihu nepřečtete. Čert vem to, že pokud se do ní pustíte až navečer, do postele se dostanete až někdy nad ránem a stejně neusnete. Čert vem i nelogičnosti, překlepy a přeslazený konec. Tuhle knihu si prostě musíte přečíst. Vymyká se všem představám o klasické love story. Budete ji milovat.

Mé hodnocení: 9/10

- Děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

úterý 19. března 2013

Recenze: Marcelo ve skutečném světě




Autor: Francisco X. Stork
Přeložil: Milan Žáček
České vydání: 304 stran, hardback
Nakladatelství: CooBoo, 2012

Česká anotace: Marcelo Sandoval slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Je to jeden z projevů psychické poruchy podobné autismu, kterou trpí. Celý dosavadní život chodil na školu pro žáky se speciálními potřebami, ale toto léto se jeho otec rozhodl, že musí poznat skutečný svět a zaměstná ho ve své právnické firmě. Marcelo poznává, co je to zrada, zklamání, žárlivost, hněv i touha a láska, a učí se s tím vším vyrovnávat.
Tento jedinečný příběh je příběhem o spravedlnosti i krutosti světa kolem nás a o tom, že každý z nás může někdy zaslechnout hudbu své duše.






Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Tahle kniha... ta je tak... já prostě nemám slov....

Trocha toho recenzování:
Málokdy se mi stane, že čtu knihu, kterou nemůžu nazvat jinak, než miloučkou. Ale Marcela ve skutečném světě tak nazvat můžu, protože tohle byla opravdu miloučká kniha a já se během jejího čtení neustále usmívala. Potkat teď Marcela, ze všech sil ho obejmu. 

Co vám budu povídat o ději... Přečtěte si knihu a posoudíte sami. A rozhodně nebudete litovat! Jedno vám však řeknu - rozhodně ji nepodceňujte. Pokud čekáte obyčejnou knihu o autistickém chlapci, šeredně se mýlíte. Tato kniha totiž staví do světla všechny problémy, ke kterým se musíme jako obyvatelé "skutečného světa" postavit čelem, a nutí nás o nich přemýšlet zcela jinak. Zní vám to otravně? Ale kdeže! Tahle kniha vás nenásilně přinutí dívat se na svět maličko jinak. A nejen proto ji budete milovat.

Marcelo byl postavou, jaké mám moc ráda. Nebyl hrdinou ve smyslu toho, že by se každodenně postavil nějaké příšeře nebo alespoň dal do zubů nějakému padouchovi. Kdepak. A přesto je hrdinou v tom pravém slova smyslu. A ačkoliv by měl být autistou (což si mnozí mylně pletou s idiotem), v mnoha ohledech byl mnohem chytřejší než kdokoliv jiný. Pokud o něčem přemýšlel, nešel jenom pod povrch, ale do opravdové hloubky. A i když si uvědomoval veškerá rizika, dokázal se postavit milované osobě, udělat správnou věc a přijmout následky, které k jeho rozhodnutí náleží. 
Myslím, že nedokážu přesně popsat, jak moc na mě Marcelo zapůsobil. Je citlivý, inteligentní, laskavý, rozkošně naivní a nevinný a občas takovým milým způsobem hloupoučký. Člověk má chuť postavit se před něj a snést všechny rány, bránit ho jako lvice své mládě a vybojovat za něj každou bitvu, do jaké se pustí. Ačkoliv to není nutné, protože Marcelo si umí své bitvy vybojovat sám. Marcelo je postavou, jaká se jen tak nevidí, vyvrátí vám zažité předsudky a přinutí vás modlit se, aby opravdu existoval a vy ho mohli s širokým úsměvem na tváři a slzami v očích obejmout.

Musím říct, že se mi velice líbilo. jakým lehounkým stylem byla kniha napsaná. Děj příjemně odsýpal, netáhl se a krásně se četl. Hluchá místa v této knize nenajdete,ani kdybyste hledali lupou, protože tu prostě nejsou. Nečekejte žádnou akci, tohle je prostě kniha o obyčejném chlapci. Přesto se nebudete ani chviličku nudit. O vaši pozornost se postará sám Marcelo a jeho myšlenkové pochody, budete žasnout nad tím, jak dokáže všechno rozebrat až do nejmenších detailů. Rozhodně zajímavou a i důležitou součástí jsou náboženské rozhovory Marcela a rabínky. Ačkoliv jsem ateista, tyhle rozhovory mi přišly jako jedna z nejzajímavějších částí. Hodně jsem se poučila a když jsem si je prošla ještě jednou, došlo mi, že se dají aplikovat i na skutečný život. A tak, ačkoliv z nich můžete být nejdříve trochu rozpačití - pokud nejste věřící -, radím vám, abyste je rovnou nezatracovali a alespoň trochu nad nimi zapřemýšleli.
Ze začátku jsem se také moc nemohla srovnat s tím, že Marcelo často mluví sám o sobě i o lidech, se kterými vede právě rozhovor, ve třetí osobě. Přišlo mi to velice netradiční, ale po pár kapitolách se mi zdálo, že je to tak v naprostém pořádku a je přece naprosto normální mluvit o sobě jako o někom jiném. Spousta věcí vám po přečtení této knihy přijde jako zcela v pořádku.

"Správný tón zní správně a špatný tón zní špatně."


Závěrečné hodnocení:
Tentokráte nemůžu zcela jasně rozlišit cílovou skupinu, pro kterou byla tato kniha napsána, protože byla napsána pro každého. Každý bez ohledu věku, pohlaví, náboženského vyznání či barvy pleti by si měl tuto knihu přečíst, protože je to ta kniha. Taková, na jakou se nezapomíná a jakou budete nosit v srdci napořád.

Mé hodnocení: 10/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Krásná katastrofa - ukázka

Sotva předevčírem vyšla u Fortuny Libri nová kniha s názvem Krásná katastrofa. Kdo ví, oč jde, určitě se stejně jako já moc těší! A kdo neví, pro toho tu mám ukázku, aby věděl, co se chystá :)


Autorka: Jamie McGuire
Přeložil: Jana Pacnerová
České vydání: 376 stran, hardback
Nakladatelství: Fortuna Libri, 2013

Česká anotace: Ona nepije ani nenadává a ve skříni má spoustu seriózních svetříků. Abby věří, že si dokázala vybudovat dostatečnou vzdálenost mezi sebou a svou temnou minulostí, ale když se svou nejlepší kamarádkou dorazí na univerzitu, její cestu k novému začátku zkříží rebel a polykač holek na jednu noc, Travis Madox. Urostlý, potetovaný hezoun je to poslední, co Abby potřebuje…
On tráví noci vyděláváním peněz na zakázaných zápasech a holky střídá častěji než ponožky. Do Abbyina života se vetře trikem – nabídne jí sázku, že měsíc vydrží bez sexu – když ona s ním ten měsíc bude bydlet. Ať tak či onak, Travis netuší, do jak těžkého zápasu se pustil.

Skvěle napsaný napínavý román z prostředí americké univerzity klade důraz na férové jednání, rodinná pouta a hlavně – je o velké lásce!



pondělí 18. března 2013

Recenze: Nenávist až za hrob



Autorka: Jeaniene Frost
Série: Noční lovci
Díl: Třetí
Přeložila: Zuzana Ľalíková
České vydání: 240 stran, hardback
Nakladatelství: Fantom Print, 2013


Česká anotace: Cat společně se svým upírským milencem Bonesem dál pomáhají zvláštnímu oddělení Národní bezpečnosti v lovu nebezpečných nemrtvých bytostí. Situaci komplikuje to, že Cat, napůl člověk a napůl upír, začíná být jako Zrzavá smrtka až příliš proslulá, a navíc s ní má stále ještě nevyřízené účty její biologický otec, sadistický upír Max.K tomu všemu dostane Bones nečekanou nabídku, která se jen tak neodmítá. Jeho Velmistr, starý egyptský upír Mecheres, mu předá část své moci a navždy tak propojí jejich klany. Za všechno se ale musí platit a rovněž tato na první pohled skvělá šance v sobě skrývá nebezpečí, které může znamenat nejen odloučení, ale i smrt.


Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Řeknu to jednoduše - jsem moc, moc zklamaná...

Trocha toho recenzování:
Anotace nám toho zrovna moc neřekne, tak vám trochu napovím - třetí díl se odehrává dva měsíce po skončení druhého dílu. Cat s Bonesem stále pracují pro Dona a loví upíry, Tate je do Cat stále zamilovaný a Bones s Cat plánují svatbu - tentokrát opravdovou. To by se jim ale nesměl do cesty připlést Catin biologický otec Max. Ten má ke všemu mocné přátelé, kteří by dali cokoliv na světě, aby mohli vidět Cat mrtvou. Nic ale není černobílé, a tak se připravte na spoustu akce, za kterou nestojí nic menšího, než je válka upírů.

Jeaniene na nás však ušila pěknou boudu. Už na první stránce na nás navalí spoustu akce a sotva se prokoušeme jednou kapitolou plnou boje, hned za rohem na nás čeká další boj. Což o to, nějakou chvíli by to mohlo fungovat, ale Jeanieni fanoušci nejsou hloupí, a tak jim nejpozději v druhé polovině knihy dojde, že je sice kniha napěchovaná akcí až k prasknutí, ale ve skutečnosti se nic moc neděje. A to je právě kámen úrazu. V Nenávisti až za hrob se vlastně nic, co by stálo za zmínku, nestane. A ačkoliv by se z námětu dalo něco vytřískat i do dalších díků, Jeaniene to spolehlivě zabila - doslova míněno.

Co se týče postav, z Cat, která se u spousty čtenářů ne bezdůvodně zařadila mezi nejoblíbenější hrdinky, se stala ufňukaná chudinka, která si bez svého milovaného Bonese nezajde ani na záchod. Když zrovna s někým  nebojuje na život a na smrt, kdy vám dokáže, že si svou přezdívku Zrzavá smrtka nevysloužila nadarmo, neubráníte se myšlence, kam se poděla stará dobrá Cat. Odhodlání i veškerá bojovnost je fuč.
Veškeré dění ovládá Bones, tentokrát však bez své obvyklé grácie. Jeho všudypřítomnost mě nikterak nevzrušovala a naopak mě jeho nepolevující úsilí udržet Cat v pozadí za účelem "jejího vlastního bezpečí" přiváděla k nepříčetnosti. Ano, Bonesi, všichni chápou, že jsi bůh. Ale čeho je moc, toho je příliš, a mě nejednou napadlo, že Bones poněkud potlačuje Catinu přirozenou náturu bojovnice, ačkoliv on sám nám ukáže svou temnější stránku a je jenom na nás, jak se s ní popasujeme.
Za zmínku stojí také Patra, dcera Kleopatry, dva tisíce stará upírka ovládající černou magii. Kdo hádá, že právě ona vede druhou stranu upírů ve válce, ten hádá správně. Patra je mrcha. Patra jedna z nejmocnějších upírů. A nakonec, Patra chce Cat zabít a udělá pro to cokoliv. Její odhodlání mě nepřestávalo udivovat, ačkoliv myslím, že se mohla snažit ještě o něco víc, jakkoliv moc mám Cat ráda. Kdo by si neoblíbil egyptskou upíří mrchu?
A kromě Patry máme ještě jednu novou postavu, a tou je Vlad Tepeš. Kdo si myslí, že je to (ne)chvalně známý Drákula, myslí si správně. Tuto postavu si nejde nezamilovat. Jeho sarkastickým průpovídkám se budete smát a zvedne vám náladu, kdykoliv se objeví na scéně.

Abych ale jenom nepomlouvala, i ve třetím dílu se našlo pár věcí, které mě rozesmály. Tak například zmínka o Anne Rice, kterou pronesl již zmiňovaný Drákula. Drákula samotný, o kterém doufám, že ještě hodně zamíchá kartami a že ho Jeaniene nedegraduje na dalšího z Catiných obdivovatelů. Jeho předstíraný souboj s Cat stál opravdu za to, stejně jako jeho popichování se s Bonesem.
O spoustu legrace se jako vždy postará Catina matka se svými urážkami, adresovanými Bonesovi, i její náhlá proměna. A za zmínku také stojí ne zrovna milé opětovné setkání Maxe a Cat, které - ačkoliv je zcela jasné, jak dopadne - připraví čtenáři pár bezdechých chvilek. A samozřejmě nesmím zapomenout jak na scénu v zábavním parku a v autě, kdy se nám Tate hezky vybarví, tak na akcí napěchovanou bitvu upírů proti záhrobí, kdy jeden nestíhá sledovat, co se zrovna děje.

Kniha byla také jako vždy psána svižně a čtivě, takže se rozhodně nebudete co chvíli rozčilovat nad překlepy či špatně formulovanými větami. Akce vás také sama o sobě dostatečně zabaví, zasmějete se, popláčete si, párkrát podvědomě zadržíte dech a ve směsce starých i nových postav si každý najde tu svou, kterou si oblíbí.
A mimochodem - žádné postelové scény nečekejte. Ano, je to tak - Nenávist až za hrob postrádá obvyklou úchylnost Nočních lovců.

Závěrečné hodnocení:
Původně jsem chtěla dát třetímu dílu pouze 5 bodů, ale to bych zase nadhodnotila knihy, které byly o mnoho horší. Nemění to sice nic na tom, že pro mě byl třetí díl Nočních lovců zklamáním, i tak jsem se ale na pár hodin příjemně zabavila a těším se na čtvrtý díl, protože stejně jako ostatní Jeanienini fanoušci vím, čeho je tato spisovatelka schopná, a že nám dalším pokračováním Nočních lovců rozhodně vytře zrak. I tak mě ale moc mrzí nevyužitý potenciál. Na druhou stranu se neodvažuji hádat, co by se mohlo v dalším díle udát.


Mé hodnocení: 6/10


- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Top týdne (43): Nesnáším, když...




Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.
Kdo si všiml, že jsem jednu topku přeskočila, no? :D Ale podhodnocené kihy už bych nesepsala... Takže tady máme 5 věcí, které v knihách nesnáším, tentokrát formou seznamu.



1. Opisy. Spousta opisů!
Opravdu to první, co mě napadlo. Opisy nejsou špatné... ale pokud se  z nich skládá polovina knihy jako například u Inheritance (sorry, Paolini, ale tohle už jsi vážně přehnal), to už není o co stát. Přece nemusíme vědět, jak vypadá každý zatracený kámen v horách!

2. Mary Sue
Holka přijde do nové školy a ačkoliv není ničím zajímavá a vlastně je docela looser, stane se okamžitě oblíbenou a všichni namakaní sexy kluci se do ní zamilují. A pokud má nějaké spešl schopnosti, tím líp. To je tak nepravděpodobné! Aha... už chápu, proč jsou podobné holky jenom v knihách...


3.  Milostné trojúhelníky
Drazí spisovatelé, nemůžete si najít něco jiného, čím byste ztížili harmonický vztah hlavních hrdinů? Ono už se to maličko zajídá.


4. Absence pudu sebezáchovy
,,Nechoď tam, oni tě zabijí/sežerou!" - a ona tam stejně jde...


5. ,,Jsem tak krásná!"
Ale opravdu, řekněte mi, kdy byla hlavní hrdinka ošklivá! Momentálně mě napadá jenom Tris, ale z té taky postupem knihy udělala Veronica kočku. Tak mi řekněte, ve které knize je hlavní hrdinka ošklivka?
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...