2

Upozornění: Následující ať-už-je-to-cokoliv obsahuje nepřiměřenou spoustu vulgarismů. Číst na vlastní nebezpečí.

Jestli se mě ještě někdy nějakej zamrdanej šmejd zeptá, proč mám obří koupelnu, ale žádnou vanu, nakopu ho do tý jeho prdele tak, až mu předkem vyletí koule do krku, a pošlu ho do hajzlu. Ne, do hajzlu ne, bude to do pekla, hned první třídou a bez možnosti návratu, protože takový kretény tu nikdo nepotřebuje. Prostě mám zkurvenej sprchovej kout, a co. Při koupání ve vaně se všecko to svinstvo nalepí zpátky na kůži. Sprcha odnese všechny sračky do kanálu. Včetně toho lepkavýho hnusu, kterýmu zbytek lidstva říká vina.

Prokrastinace, deprivace...a ty ostatní věci

Snad častěji, než nahlížím do lednice, se ptám Boha, čemu mu vděčím za tak sladkou vlastnost, jako je střídání nálad rychlosti tajfunu. Ne že bych věřila na Boha (nebo alespoň ne na toho křesťanského), ale moc ráda na něj svádím všechny neúspěchy, které pramení z mé genetické dispozice, proti níž se mí drazí rodičové coby pachatelé vehementně brání. Faktem však zůstává, že ačkoliv ještě včera bylo všechno veselé a barevné a úžasné a celý svět se topil ve štěstí, dneska bych nejraději zalezla někam do kouta, kývala se ze strany na stranu a litovala se tak, jak jen to člověk v hluboké depresi dokáže. Proč, Bože, proč?

Vzhledem k tomu, že mi ještě po prošikanované základce zbyly pocity typu nikdo-mě-nemá-rád-všem-lezu-na-nervy-měla-bych-se-někam-odklidit-a-nikomu-nelézt-na-oči nemám daleko k tomu, aby mě opravdu nikdo v nejbližším týdnu nespatřil. Pokud si k tomu ještě připočtete fakt, že se jakýmsi záhadným způsobem vrátila má alergie bůh-ví-na-co a doma už nezůstal jediný Zyrtec, má jediná spása proti napuchnutém krku a jistojisté smrti udušením či hlady, jelikož pozřít cokoliv, co není tekuté, je krutý boj, a já si nejsem jistá, co z toho přijde dřív, musíte i vy, kteří máte momentálně na očích růžové brýle, soucitně pokývat hlavou. Toliko k deprivaci.

Blížím se ke zdárnému konci Noční směny (i když zdárný je v souvislosti se zmíněnou knihou slovo silně zavádějící). Nechci číst pokračování, nechci, nechci, nechci. Možná až tehdy, kdy způsobený šok odezní, nebo se to možná v posledních 50 stranách nějak závratně zlepší, každopádně nápad to byl sice hezký, ale zombie v posteli nejsou sexy, ta obálka mě nadále nepřestává strašit ve snech a ačkoliv je mi samozřejmě jasné, že nemá s příběhem co dělat, i přes veškerou snahu stále vidím hlavní hrdinku Eddie jako to monstrum s příliš malou hlavou na tak veliký obličej.

Uvědomila jsem si jednu věc. Za červen jsem přečetla pouze jednu knihu. Neuvěřitelným způsobem mě to děsí. Ještě děsivější však je, že se mi ani nechce číst další knihy. Zdá se, že ta kniha opravdu zabíjí čtenářovu invenci. Neřeknu vám, co je to za knihu. Každopádně fakt nemám pocit, že by nějaký červen byl. Možná jsem po cestě z práce vjela do černé díry nebo něčeho podobného, a přeskočila v čase. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Moment, omyl. Já si to jinak ani vysvětlit nechci! Ale polepším se, to slibuju.

A teď k něčemu veselejšímu. Vyhrála jsem lístky na Pěnu dní! Takže si ve středu uděláme s kamarádkou výlet do Olomouce. Článek bude. Taky jsem se konečně odhodlala utratit celý svůj týdenní plat za Conversky. Takže pokud se s některými z vás potkám na sraze ve Zlíně, budu už mít na nohou ty 5 let vysněné krásky. A! Zdárně se ploužím k přečtení všech knih, které v knihovně mám (ačkoliv mi to určitě se skóre 1 kniha za měsíc nevěříte, a já se vám vlastně vůbec nedivím), takže se slinou na bradě pošilhávám po Pilířích země, které si snad konečně přečtu. Muhaha!

I pejsci rádi čtou (2)

Takové spontánní focení to dneska bylo... Koukala jsem, co všechno mají naši v knihovně a dělala si to-read  seznam, když to moje mimi vyskočilo na gauč a lehlo si tam. Tak jsem drapla knihu, na kterou se po přečtení RC chystám (je to nejdelší kniha, co doma máme) a snažila se nějak Percyho nastavit. Moc se mu nechtělo :D Model je hezký, ale dneska má nějakou špatnou náladu, takže nakonec použil knihu jako polštář.

Kdyby to někoho zajímalo, tak už skáče a běhá a vypadá to, že bude naprosto v pořádku :) Jenom se bojí aut, chodí se za mě schovat, když nějaké jede. Jinak ale žádnou viditelnou psychickou újmu nemá, je to pořád to moje potřeštěné miminko.

Changes, changes... and no more YA.

Vaše odpovědi ve formulářích k soutěži mě utvrdily v tom, co jsem už dlouho tušila, chápala, plánovala... Nejprve ale ke změnám na blogu. Spoustě se nelíbí design. Sto lidí, sto chutí, každopádně i mně se už zajídá a design je ve výrobním procesu. Bude barevný, veselý, líbivý (snad!). Dojde ke změnám v menu. Odstraní se nadbytečné, rubriky se přeskupí, z meme zůstane pouze Top týdne, I´m obsessed with a... to bude možná vše: Stejně do jiných meme už nějaký ten měsíc nepřispívám, takže příspěvky zmizí z celého blogu a nebudou k nalezení ani v archívu. Pokud to někoho mrzí, je mi to líto, ale přijde mi zbytečné nechávat tu něco, kam nepřispívám.
Dále jsem pevně rozhodnutá znovu rozjet rubriku Diary, takže si budete moct počíst i o tom, co jsem kdy spáchala, kde jsem byla, koho jsem potkala, a co jsem jedla! :D Začnu častěji natáčet videa, rozjedu pár vlastních projektů...snad přijde i na vlogy, takže můj xichtík uvidíte častěji. To se těšíte, co?

A k druhé části nadpisu... spousta lidí také napsala, že si z mnou recenzovaných knih moc nevybere. Nebo že jsou to teď všude samé YA knihy. Každý blog je o tom stejném. Nechci mít blog, který bude identický se stovkou dalších. Neříkám, že si občas nějakou tu YA nepřečtu, protože je to osvěžující, ale definitivně se vracím k fantasy, sci-fi, historickým románům, thrillerům, a také klasice. Pokusím se vyhledávat u nás nepříliš známé knihy a přiblížit vám je, představit a snad vás i trochu popostrčit k tomu, abyste jim dali šanci :)

A mimochodem - kdybych uspořádala letní maraton knih českého spisovatele Kulhánka, byl by o něj zájem? Já jen, abych je nečetla sama :D

1

Přes lesy, přes hory, přes doly… dál a dál, až tam, kde slunce zapadá…kde je nedohledné moře, tak široké a daleké, které nikde nezačíná a nikde nekončí, které okouzluje a mámí a vábí, které uvrhne zbloudilou duši do zapomnění, ukradne všechny její tužby, pohltí je ve vlnách a odnese vše, čím člověk je, byl a bude. Moře zapomnění, to byl cíl, který jsem si vytyčila, a kam jsem mínila za každou cenu dojít. Jeho magická moc vlastně nespočívala v zapomnění bolesti. Spočívala ve ztrátě sebe sama. Bylo mi to jedno.
Co jsem si pamatuji, celý život jsem se motala v klubku vztahů. Když jsem si myslela, že už mám počátek jednoho, ukázalo se, že musím projít celou spoustou smyček a rozmotat spoustu uzlíků, než zjistím, že to, co se zdálo jako začátek, je konec, a já musím hledat dál. A tak jsem rozmotávala a znovu zamotávala, hledala a následovala, chytala se za vlastní stín, plakala, smála se, znovu doufala a rozmotávala, abych nakonec zjistila, že se to klubko za celá léta nijak nezměnilo, zůstávalo neměnné jako mé umělé kytky na parapetu levného dvoupokojového bytu, který jsem obývala jen já a má polámaná duše.

1st Blogoversary giveaway

Už jste to ani nečekali, co? :D Přiznám se, že ani já ne. Ale nakonec jsem splašila pár cen, něco obětovala ze své knihovničky, nafotila to, vytvořila formulář... a tady to je! Takže o co se bude soutěžit?

Nebezpečnou lásku, Nepřítele mého nepřítele, Deklaraci smrti a Setkání s duchem poskytlo nakladatelství Fragment, kterému tímto moc děkuji.

Horory na dobrou noc, audioknihu Eragona a ARC Hvězdy nám nepřály jsem poskytla já. ARC opravdu nic není, je to paperback bez škody, jenom je tam to razítko Neprodejné. I tak ale určitě udělá radost :)

Budou celkem 4 soutěžící, kteří si rozeberou následující 3 balíčky po dvou knihách a 1 cenu útěchy, kterou je audiokniha. 

1. cena

2. cena

3. cena

4. cena

A pravidla? 

Soutěž trvá od 1.7. do 20.7.

Do soutěžě vstupujete vyplněním soutěžního formuláře

Soutěže se můžou účastnit osoby starší 13ti let, mladší pak se souhlasem rodičů

Soutěž je otevřena pro české i slovenské čtenáře.

Výherci mají 48 hodin na odpovězení na výherní e-mail, pokud neodpoví, vylosuji jiného výherce

Vyhrazuji si právo na změnění pravidel soutěže, její prodloužení či zkrácení.

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ

Tak hodně štěstí! :)

Emily šmelí

Tak hned ze začátku musím poděkovat svému úžasnému Dvojčeti, protože název článku byl její nápad. Uvidíme, možná to bude i název rubriky... who knows. Anyway! Víte, jak jsou krátkometrážní filmy? Rozhodla jsem se pro něco podobného v psané verzi. Takže píšu krátké, opravdu kraťoulinké povídečky, které jsem se rozhodla pro blaho všech a pro blaho svého ega (nebo možná pro smrt svého ega) publikovat i tady. Řeknu to jednoduše - tyhle povídky jsou to první, co se mi povedlo sepsat po téměř ročním bloku. Kdo je bude kopírovat a bez svolení publikovat, tomu utrhnu ruce, nohy, hlavu, umře velice pomalou a velice bolestivou smrtí. Kapišto?

Recenze: Líbání zakázáno

Autor: Nači Júki
Série: Líbání zakázáno
Díl: První

Přeložil: Jan Horgoš

České vydání: 184 stran, paperback

Nakladatelství: Zoner Press, 2012

Česká anotace:Romantická manga o sladkém středoškolském životě a o tom, co všechno může způsobit zakázaný polibek.

Patnáctiletá Mako se přestěhovala s rodinou do Tokia a nastoupila na střední školu. Ale ne ledajakou – na této škole funguje neobvyklý Klub kavalírů, mladých chlapců, kteří se věnují a dvoří děvčatům, ale nikdy jim nemohou poskytnout lásku a líbání je naprosto zakázáno. Takové věci se Mako nelíbí, nechce mít s Klubem nic společného. Ale jak už to bývá… odříkaného největší krajíc.

Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Tohle bylo něco tak neuvěřitelného, kýčovitého a směšného...až mě to neuvěřitelně bavilo.

Trocha toho recenzování:
Marně přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco s tak absurdním příběhem. Ovšem Japoncům nejsou absurdnosti cizí (obzvláště co se mang týče), tudíž bych zřejmě neměla být tak překvapena. Ovšemže se vesnická dívka přestěhuje do Tokia a jejím jediným přáním je získat kluka! Jasně že je to dívčí škola, o čemž neměla ani tušení. Samozřejmě, že na škole funguje Klub kavalírů, jehož nesmírně atraktivní a inteligentní členové dělají dívkám společnost. Jistěže jimi hlavní hrdinka opovrhuje, načež se právě do jednoho zamiluje. A bezevšeho to celé stojí na jednoduchém principu, kdy mají dívky s lepšími známkami možnost trávit čas s tím nejkvalifikovanějším a nejkrásnějším členem - králem. Jenom já z toho cítím sexismus? A přesto je to tak směšné, až je to dobré.

U samotného příběhu jsem měla pocit deja vú, že už jsem něco podobného četla. A je to tak. Jen Bůh ví, kdo se od koho inspiroval, každopádně podobně vystavěný příběh nese název Ouran High School Host Club a vzniklo podle něj velice populární anime s jen o trochu menšími absurditami, než obsahuje Líbání zakázáno. Není se tedy čemu divit, že jsem si zkrátka nemohla pomoct a prakticky neustále tyto dvě mangy srovnávala. Faktem zůstává, že ačkoliv u mě stále na plné čáře vítězí zmiňovaný Ouran, jeho oponent má čtenáři i tak co nabídnout. V určitou chvíli se totižto příběh začíná silně lišit. Příběhová linie jde sice stále odhadnutelným směrem, přesto si čtenář nemůže pomoct a nadšeně vypískne pokaždé, kdy se na společnou scénu dostanou oba hlavní protagonisté a atmosféra zhoustne...načež vybuchne smíchem, když je napětí prolomeno některou z již zmíněných absurdit. Jen se přiznejte, ve které další knize či manze jste byli svědky toho, kterak si hlavní hrdinka namalovala řasy, kýchla, flákla hlavou o zeď, kde byl jen náhodou portrét, a svým obtiskem řasenky portrétu přimalovala knír? Ne? Já si to myslela.

Kresba samotná se ve své kýčovitosti zcela s přehledem vyrovnává příběhu, což můžete posoudit i podle obálky. Roztomilé culíčky, krátké sukýnky, až nelidsky velké oči, které jsou obří i na poměry shoujo mangy, spousta červenání se, slz, růže na každé straně, ne- li v každém okně, na to vše se ještě před čtením připravte. I tak je ale líbivá a ačkoliv je občas chaotická (snad za to můžou ty růže), jinak příběh neruší a naopak ho krásně doplňuje. 

Ačkoliv Líbání zakázáno na první pohled nemůže ničím překvapit, příběh je plný kýčů a klišé a už na začátku můžete říct, co se stane na konci, dokáže překvapit a příjemně zabavit. Po dočtení si zcela jistě řeknete - co jsem to sakra právě přečetl/a? Ale pak stejně sáhnete po dalším dílu.

Mé hodnocení: 6.5/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Zoner Press za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Top týdne (47): Blogování o knihách

Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.
Ehm. Takže dnes mám sepsat důvody, proč miluju knižní blogování. A ačkoliv je to asi každému jasné... here we go!

1. Uuuu, tolik skvělých lidí!
Ahoj Ven, Niku, Filipe, Rodaw, Míšo*, Anns... ahoj všichni! :D

2. Teď mluvím (píšu) já!
Blog je místem, kde se vypíšu ze svých pocitů, názorů na knihy. Malá knižní komnata! A lidi to ocení.

3. Knižní srazy? Boombastic!
Jezdím na srazy knižních blogerů. A miluju to.

4. Ha! Nový komentář!
Nebudu zastírat, ta radost a pýcha, když mi někdo ze čtenářů okomentuje článek! :D

5. Au, moje peněženka!
Dokud jsem nezačala blogovat, neměla jsem tucha, jaké knihy vychází. Neměla jsem ani nijak velkou touhu skupovat polovinu knihkupectví. A teď má knihovnička, totiž má polička, praská ve švech. Jo, je to trochu na pytel. Ale taky díky za to! :D

Recenze: Cesta věčnou nocí

Autor: Veronica Rossi
Série: Nebe
Díl: Druhý

Přeložil: Michaela Škultéty

České vydání: 224 stran, hardback

Nakladatelství: Knižní klub, 2013

Česká anotace: Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo už několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku. Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Na tohle že jsem čekala celý dlouhý rok? Na tohle?! Oukej, bylo to dobré. Ale Veronico, zatraceně, umíš to i líp!

Trocha toho recenzování:

Popravdě nedokáži ani teď říct, jestli jsem překvapená, zklamaná, spokojená, nebo mám v hlavě takový guláš, že se všechny emoce smíchaly a buď jsou to všechny, nebo ani jedna. Nejspíš bych si už měla nejen já, ale i čtenáři pomaličku, ale jistě zvyknout na fakt, že druhé díly slouží v trilogiích pouze k tomu, abychom se zchladili před grandiózním finále. Snad se na nás ti autoři i domlouvají, jinak si tento "trend" nedokážu vysvětlit. Faktem však zůstává, že po nerozdýchatelném závěru první knihy jsem nerozdýchala ani konec druhé knihy - ovšem z naprosto opačné emoce. Proč, Veronico, proč ses pokusila zdegenerovat Perryho na dalšího z mrzkých, hloupých a podřadných mužských postav, o kterou by si taková badass hrdinka, jakou Árie je, neopřela ani zbraň?

Vezměme to od začátku. Máme tady znovu-setkání Perryho a Árie, ze kterého si každý správný fanoušek série Nebe cvrkne, bude kopat nohama ve vzduchu, mávat rukama a pištět nadšením. Trochu si s námi autorka pohraje a naservíruje nám ne zcela nečekaný koncept "nemůžeme-být-spolu-protože-to-ostatní-zakazují", jehož základy nám předkládala celý první díl. Ona ta trocha napětí nepřijde na škodu, takže to je rozhodně bod k dobru. Vlastně se dá přičíst k dobru celé seznamování Árie s vesnicí a jejími obyvateli, stejně jako jejich krátkozrakost a nenávist. Postavy jsou uvěřitelné, taktéž jejich chování, a ačkoliv bych terčem jejich urážek být nechtěla, docela jsem se bavila a se zájmem sledovala, kam až to může přijít.

Árie se se vším poprala nade vše pochybnosti skvěle, ostatně stejně tak zvládna všechny situace, před které ji Veronica, totižto osud, postavil. Obzvláště v druhé polovině knihy jsem prostě musela obdivovat její odvahu a nepřestávala jsem zírat, na co všechno si ta holka troufne. Dohání mě skoro až k slzám, že nemůžu říct to stejné o Perrym. Z kluka, který to dotáhl až na Krvepánem Tideů, se někdy v druhé polovině stává opět kluk, které se někdy až smutně směšně pokouší napodobovat chování velkého náčelníka. Díky bohu, že se na scéně znovu objevuje Maron, se kterým jsme se seznámili v první knize, a znovu pozvedává úroveň knihy. A když už jsme u starých známých... nemůžu, rozhodně nemůžu opomenout Roara, toho paličatého, vtipného, narcistického fešáka, který mě bavil od začátku knihy až do konce. 

A abych nezapomněla! Čeká nás také pár nových postav. Jmenovitě jsou to především Liv (která má hned několik rolí - je to Perryho sestra, Roarova milovaná a Sobolova snoubenka, a také naprosto nepředvídatelná osobnost - alespoň doufám), Sobol (který je stejně nevypočitatelný, jako výboje éteru, žije si ve svém hradě a jen sám Bůh a autorka můžou tušit, co se mu honí v hlavě, co plánuje a jestli opravdu zná polohu Poklidné modři) a Kirra, vyslankyně Sobola a někdo, kdo mi prostě pod nos nejde.

Na druhou stranu, abych pořád jenom nenadávala, jak mě druhý díl zklamal, a vy pochopili mé hodnocení, musím zmínit, že se vyskytlo pár scén, které mě přesvědčily o tom, že oba dva díly napsala stejná autorka, že je to dobré, čtivé, se zajímavým příběhem, nepřeslazeným milostným trojúhelníkem (nejde o přeslazenost, trojúhelník se tu prostě a jednoduše nevyskytuje), objevuje se akce, díky monstrózně velikým písmenkům se otáčí jedna stránka za druhou a než se nadějete, budete mít tu jízdu za sebou a nezbude vám nic jiného, než oči pro pláč, protože musíte po tak zpackaném závěru čekat minimálně rok na třetí díl. 

Závěrečné hodnocení:

Vlastně sama netuším, jak můžu po tom, co jsem tu napsala, prohlásit, že se mi kniha líbila, aniž by to znělo jako protiřečící si klišé, ale je to tak. Přese všechno, co jsem knize vyčetla, jsem si ji užila, strávila nad ní příjemné dva dny, radovala se ze znovu-shledání se svými oblíbenými postavami a stále jsem neochvějně přesvědčená, že třetí díl nám všem vytře zrak.

Mé hodnocení: 8/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

I´m obsessed with... (14)

Meme z mé dílny, které se bude na blogu objevovat každý pátek. Podstatou článku je zveřejnění obsese, kterou může být libovolná věc, osoba, jídlo, kniha atd., spolu s krátkým informativním článkem.

Tetování

Zase to tak hezky vyšlo. Dneska je totiž významné výročí - je to přesně rok, kdy jsme si já a mé tetování řekli své ANO. Maličko přeháním :D Každopádně mi loni ani nedošlo, že jsem se nechala potetovat přesně na letní slunovrat. Asi náhoda. Možná osud. Každopádně, jsem posedlá tetováními. Sama ještě alespoň 2 nebo 3 plánuji, jsem schopna denně alespoň hodinu prohlížet různé Tattoo stránky a když vidím někoho s tetováním (což je dost často), nedá mi to a musím ho vidět.

Tetování mé maličkosti :3

Předprázdninový knižní maraton #0

Knižní maraton, jakousi počeštěnou verzi o něco známějšího, anglického Read-A-Thonu, si pro nás na dva týdny připravila Ettelëa (které za to patří můj velký dík, snad konečně taky pohnu s tou hromadou knih, co mě čekají). Maraton bude trvat ode dneška, totiž-to od 21. června do 5. července. Více informací si můžete přečíst v úvodníku, který Ettelëa sepsala. Pro mě je nejdůležitější, že zve zveřejním seznam knih, které jsem rozhodnutá přečíst.

A jsou to...

      

    

Prozatím tedy 8, uvidíme, možní se rozšoupnu a bude jich víc! :D

Recenze: Měděný jezdec

Autor: Paullina Simons
Série: Měděný jezdec
Díl: První

Přeložil: Josef Orel, Marie Orlová

České vydání: 616 stran, hardback

Nakladatelství: Ikar, 2013

Česká anotace: Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

 Jsem prostě v koncích. Nervy v kýblu. Pocity mě nadobro upustily. Nemyslím. Přežívám. Paullinu by měl někdo zažalovat za psychické týrání, a zároveň odměnit Nobelovkou, že napsala tak úchvatnou knihu.

Trocha toho recenzování:

Že je kniha už nějaký ten pátek vyprodaná a sehnání jejích stávající výtisků se blíží pokusu o sebevraždu, jelikož si je jejich majitelé střeží jako oko v hlavě, to musí o něčem svědčit. Že musela být kniha podruhé vydána v reedici, kdy se po ní čtenáři vrhli jako hladoví supi, to už musí sakra o něčem svědčit. Ale nic vás nepřipraví na tu prázdnotu, která vám po dočtení zůstane v srdci. Absolutně nic.
Jedna z nejgeniálnějších knih, jaké jsem kdy četla, má přes 600 stran a je psána tak titěrným písmem, až si na ni musí čtenář vzít lupu. Pokud by byla vytištěna v širokém formátování a s písmenky jako pro slepce, na jaké jsme v dnešní době již zvyklí, svou tloušťkou by se mohla klině měřit s Biblí. A pokud vezme do ruky knihu čtenář, který se již několikrát popálil trendem, kdy kvantita přesahuje kvalitu - která při více jak 400 stranách značně pokulhává -, zcela jednoznačně se vyděsí a představí si, kolik opisů bude muset přeskočit, aby se dostal až k samému jádru příběhové linie. Protože historický román přece musí obsahovat spoustu popisů! Omyl, nemusí. A ten, kdo knihu s podobnou myšlenkou odloží zpět do regálu, je hlupák - a to bez pardónu.

Paullina Simons má zvláštní dar - povedlo se jí napsat obsáhlou knihu s tak perfektním příběhem, že ani jednou nezakulhá a udrží čtenářovu pozornost až do konce. Dokázala stvořit hlavní hrdinku tak naivní a slabou a hlavního hrdinu tak majetnického a žárlivého, že si je oblíbíte, přičemž vás ani jednou nenapadne se ptát, jak je sakra možné, že to, co vám v jiných knihách na postavách vadí, v této knize na postavách obdivujete. Nacpala na šest set stran milostný čtyřúhelník a jednoho záporáka slizkého jakou houby v nálevu, a ačkoliv jsou oba dva tyto aspekty jako vystřižené z červené knihovny a přetékají klišé, absolutně vám to nebude vadit. Po celou dobu nepřestanete držet Taťaše palce, budete ji hlasitě povzbuzovat, zatímco půjde v časných ranních hodinách během bombardování pro příděly, budete nadávat z plných plic na její sobeckou rodinu, a budete povzbuzovat Alexandra, aby celou tu zpropadenou válku přežil a všem, kteří Taťáně ubližují, rozbil hubu. Při pár - totiž spoustě - srdceryvných scénách  prosmrkáte dvě balení papírových kapesníčků a nejednou se pokusíte izolepou slepit své srdce, které vám už na prvních 30 stranách kniha ukradne a bude po něm šlapat, skákat, trhat ho a pálit ho a na konci vám jej vrátí zcela zničené a s depresí navíc. Tohle všechno s vámi kniha udělá. A světě div se, vy jí za to budete vděční a budete ji milovat.

Závěrečné hodnocení:

Co dodat? Kniha je psána svižně, jazyk psaní je přizpůsoben době, v níž se děj odehrává (což však ničemu neškodí a nepřekáží), postavy jsou silné ve své slabosti, opisů se opravdu bát nemusíte, ačkoliv to tak nevypadá, tak se i párkrát zasmějete, v části Lazarevo zjistíte, jak by vypadaly Fifty Shades, kdyby se odehrávaly o nějakých 70 let dříve, překlepy nepotkáte a jako malá třešnička na dortu jsou úryvky z Puškinova Měděného jezdce (díky čemuž kniha dostává něco víc na autentičnosti) a dvě mapy hned v úvodu knihy (díky nimž můžete sledovat, kudy se Taťána s Alexandrem procházeli a kde co všechno dělali). Ale i bez tohoto malého bonusu by byl Měděný jezdec knihou, která bez jakékoliv diskuze stojí za přečtení.

Mé hodnocení: 10/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Měsíční chvástačka: duben + květen 2013

Měsíční meme hostované Judit. Jedná se o výčet knih, které jste daný měsíc získali, ať už to byly knihy koupené, darované, vyhrané či recenzní výtisky. 

Oukej, tak to zase berem za dva měsíce. Protože maturita. A málo času. A stejně toho není moc, když je to za dva měsíce, stydím se. Ale za červen se polepším, už se mi to jaksi hromadí :D

Všechny  pohromadě:

Knihy, které jsem si koupila:

Jen jedna, ale vydá za deset takových. Tahle kniha mě chytla za srdce, stále jsem ji nedočetla, ačkoliv je malinká, protože si každou větu řádně vychutnávám. Jsem neskutečně ráda, že ji mám doma!

Knihy, které jsem dostala:

Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Emily něco dostala! Konkrétně je to Jestli zůstanu od božské Rodaw, když jsme byly na našem prvním rande :D

Knihy, které jsem vyhrála:

Nic. Fňuk.

Knihy, které jsem si vyžádala ke zrecenzování:

Taaaaak jo. Menu pro vysoké podpatky je RC od Martinusu, ze kterého snad brzy něco uvařím, a hned poté napíšu recenzi.

Cesta věčnou nocí (s jejíž obálkou se stále nemůžu smířit) je Rc od Knižního klubu. Knihu jsem zhltla za 2 dny a i když se kvalitou nemůže ani zdaleka rovnat prvnímu dílu, stejně stojí za přečtení. Recenze bude už brzy (snad zítra, pokud Bůh dá).

Myši jsou RC od Knihcentra, recenzi mám rozepsanou a řeknu vám - to byla jízda!

A nakonec Oheň, RC od Fortuny Libri, na který se sice moc těším, ale pořád se k němu nějak nemůžu dohrabat. Snad o víkendu.

Tak to by bylo. A co pěkného jste dostali vy? Třeba za maturitu (pokud už ji máte za sebou)? :) Já si na svůj dárek musím ještě počkat :D Tak uvidím, ale na knihu moc nevsázím, jak znám naše :D

Top týdne (46): Knihy, které by si měl přečíst každý

Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.

1. Ten, kdo stojí v koutě (Sptephen Chbosky)

Nemám, co říct. Přečtěte si recenzi a pochopíte.

2. Čaroděj Zeměmoří (Ursula K. Le Guin)

Tak schválně, ať zvedne ruku ten, kdo věděl, že Ursula se spolu s Tolkienem podílela na vzniku fantasy?

3.  Percy Jackson (Rick Riordan)

Neopovažujte se argumentovat, že to jsou knihy pro děti. Já je četla v 18. A miluju je. Takový polobožský Harry Potter.

4. Marcelo ve skutečném světě (Francisco X. Stork)

Miloučká kniha. Cože, vy jste ji ještě nečetli?! Tak to upalujte napravit!

5. Měděný jezdec (Paullina Simons)

Ok, já vím, že tenhle typ knih nesedne každému, já to VÍM. Ale na kvalitě knih to nic neubírá. A vůbec - nezáleží na tom, jestli jste kluk, holka, nebo kolik vám je. Tuhle knihu budete milovat.

I´m obsessed with (13)

Meme z mé dílny, které se bude na blogu objevovat každý pátek. Podstatou článku je zveřejnění obsese, kterou může být libovolná věc, osoba, jídlo, kniha atd., spolu s krátkým informativním článkem.

Tate Langdon

Je zvláštní, že tu máme zrovna 13. příspěvek, a je to tento psychopat. Ti z vás, kdo sledují American Horror Story, budou vědět, s kým mají tu čest. A ti z vás, kteří o Tateovi slyší poprvé... tak vás seznámím.

Tate Langdon je teenager, který už je nějaký ten pátek po smrti. Ještě než zemřel, zapálil přítele své matky, postřílel 15 svých spolužáků a jako by to nebylo málo, i po smrti je pěkné kvítko a vraždění patří k jeho největším koníčkům. I tak ale bezhlavě miluje Violet (která mu snad během té věčnosti jednou odpustí) a je vlastně hodně citlivý. Taky je pekelně sexy, má smysl pro humor a vyžívá se v sarkasmu. Je ten nejlepší psychopat, jakého byste si mohli přát poznat. A pokud se do vás zrovna zamiluje, tak vás nezabije, to je milé, že? :D
Vlastně jsem začala na AHS koukat jenom kvůli němu. Vendea mi poslala jedno video (které najdete na konci článku), a já se zamilovala. Je skvělý!!

P.S.: Pekelně, fakt pekelně sexy!