I pejsci rádi čtou (4)

Dneska se Percymu moc nechtělo, jak je jindy klidný, krásně pózuje a baví ho to, tak při dnešním focení nasadil utrápený výraz a´la "Dej mi už konečně pokoj. Takže jsem pár fotek vycvakla a propustila ho :D
Jak poznáte podle fotek, v následujícím týdnu chci přečíst dva RC od Knižního klubu, totiž Letní zahradu a Zápisník jedné lásky :)

"A já už toho mám dost! Končím!"

Recenze: Loviště

Autor: Patricia Briggs

Série: Alfa a Omega
Díl: Druhý

České vydání: 256 stran, hardback

Nakladatelství: FANTOM Print, 2012

Česká anotace: Anna Lathamová netušila, jak složitý může být život, dokud ji neproměnili ve vlkodlaka. A jak nebezpečný, což zjistila, když se stala družkou Charlese Cornicka, syna – a vymahače – Brana, vůdce severoamerických vlkodlaků…Anna a Charles právě dostali za úkol zúčastnit se konference, na které má být předložen Branův kontroverzní návrh na to, aby se vlkodlaci konečně odhalili lidem. Nejnebezpečnější alfa v Evropě je však zásadně proti – a zdá se, že s Branovým plánem nesouhlasí i někdo další. Když Annu napadnou upíři a použijí přitom magii smečky, moc, již by měli ovládat jen vlkodlaci, musí Charles s Annou spojit síly a odhalit toho, kdo za vším stojí – anebo riskovat, že ztratí vše…

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Příjemná oddychovka, která rozhodně neurazí, ale naopak příjemně překvapí, Slupla jsem ji jako malinu!

Trocha toho recenzování:

Už to je nějaký ten pátek, co jsem četla Štvanici, a tak jsem si ni nebyla moc jistá, do čeho to vlastně jdu. Věděla jsem jen to, že je to kniha od mé oblíbené autorky, tudíž není možnost, aby mě v jakémkoliv ohledu zklamala! Bohužel jsem už ze začátku maličko narazila.

Nedá se říct, že bych měla problém s tím, že se z ustrašené a zakomplexované (i když přesto velice milé a sympatické) Anny k závěru knihy stane (stejně jako v předchozím dílu) neohrožená bojovnice, která dokáže vcelku snadno zabít takové monstrum, které položilo na lopatky i svalovou hmotou obaleného Charlese. To, co mi dělalo celkem kruté vrásky na čele, byl fakt, že se Charles až příliš moc staral. Nemám problém ani s tím, pokud se namakaný sexy hlavní hrdina chová starostlivě, ale pokud začnu v průběhu četby pojímat podezření, že se kdesi nakazil Edwardovským synromem, je zle. Od této chvíle si nedovedu představit hrdinu jinak než jako vysokou postavu ve stínech, která s otřížím zrakem a reflexy hlídacího psa sleduje každý pohyb své milované. A i když je mi naprosto jasné, že si toto odsouzení Charles nezaslouží, nedá se s tím nic dělat. Podobně si u mě zkazil reputaci i mnou o mnoho více milovaný a obdivovaný Bones z Nočních lovců. Sečteno a podtrženo, starostlivý chlap je něco, co chce každá ženská. Ne všechny ale milujeme Stmívání, a ne pro každou z nás je Edward ideálem dokonalého muže.

Nicméně přehnaná péče není to jediné, s čím jsem měla u hlavní mužské postavy problém. Pokud vynecháme to, že mě už od začátku příliš nebral, je tu další věc - bratr vlk. Myšlenka toho, kterak má v sobě tenhle indián dvě mysli (či rovnou dvě duše?), přičemž je ta druhá schopná nezávisle se rozhodovat, mě nadchla. Když jsem se ale v počítání, kolikrát se Charles o svém bratru vlkovi zmínil, nebezpečně přiblížila padesátce, pro dobro sebe i knihy jsem se rozhodla v počítání utnout. Nejsmutnější mi na této skutečnosti přijde fakt, že Charles zničil nejen mé dobré mínění o něm, ale i o nebohém bratru vlkovi, ze kterého jsem byla ze začátku upřímně nadšená.

Abych ale pouze nekritizovala, Loviště má i své světlé stránky - a těch není zrovna pomálu. Pokud vynecháme hlavní hrdinku, která na sobě pomalu, ale jistě pracuje, stává se odvážnější, chytřeji myslící, a staví se na vlastní tlapy (totižto nohy), máme tu i zápletku, ve které se za tou spoustou vlkodlačí politiky skrývá i nádech detektivky - a právě tato část je naprosto famózní. Vše se vpodstatě rozjede a skončí relativně rychle, ale až dokud nebyly tři strany před odhalením padoucha, který celý ten atentát na miloučkou a pihovatou Annu spáchal, nebyla jsem si jistá, koho mám vlastně obviňovat. Ačkoliv mi motiv přišel malinko přitažený za vlasy, když se to vezme kolem a kolem, autorka si pro toto rozuzlení připravovala půdu velice pečlivě a nenápadně a vlastně nám ho naservírovala na stříbrném podnose o dost dřív než postavám - jen jsme si ho prostě nevšimli. Jako další klad bych rozhodně zahrnula i využití starých anglických legend. Zakomponování do příběhu sice nebylo zrovna šikovné, rozhodně mě ale bavilo, a na každé straně jsem nepřestávala doufat, že se Excalibur opravdu objeví na scéně. A stejně jako sbírka anglického vlkodlaka byla rozmanitá i škála postav. Ne všechny dostaly tolik prostoru, jak by si jistě zasloužily, rozhodně se ale dostatečně mihly na scéně - některé aby pobavily, jiné aby zastrašily. O vykreslení charakterů nemůžu říct jediné křivé slovo, protože je to právě jedna z disciplín, ve kterých Patricia Briggs vyniká. Každá měla ke svému chování správný podnět, nechovaly se nelogicky a ani nebyly zbytečné. A na závěr rozhodně oceňuju další bytost k zařazení do příručky Fae a jak je poznat.

Závěrečné hodnocení:

Podtrženo a sečteno, Loviště má rozhodně několik much, ale i ty spočítáte na prstech jedné ruky, a nejde o nic, co by nějak moc kazilo celkový zážitek z četby. Rozhodně jsem se znovu přesvědčila o tom, proč vlastně Patricii Briggs čtu, zabavila se na pár hodin zajímavou knihou, a dostala chuť na další díl. Co víc si přát? Za mně rozhodně doporučuju, i když Mercy to není a akce je v knize také spíše poskrovnu, Anna je rozhodně postavou, která si čtenářovu pozornost zaslouží. Tahle holka nám v dalších dílech vytře zrak! A já se na to rozhodně moc těším.

Mé hodnocení: 8/10

- Knihu si můžete objednat na e-shopu Dům knihy

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Top týdne (50): Knihy, které si nutně musím pořídit

Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.

Tato topka bylo volné téma a já ji nenapsala už pár týdnů proto, že jsem nevěděla, co do ní dát... a nakonec jsem se rozhodla, že si z toho udělám takový malý seznam 5 knih, které si musím v nejbližší době koupit.

1. Indigové kouzlo (Richelle Mead)

Řeknu jen jediné - Adrian!

2. Zlodějka knih (Markus Zusak)

Sním o ní už celý rok, takže vážně sakra nechápu, jak je možné, že ji pořád nemám! Ale snad se letošní Vánoce poštěstí...

3.  Nádraží Perdido (China Miéville)

O téhle knize mi už dlouho básní kamarádka. Je to naprosto jiný žánr, než jaký obvykle čtu.. je to žánr, jaký jsem ještě nečetla! A musím si ho přečíst. Jen se bojím se, že podle kamarádčina nadšeného popisu od ní budu čekat moc a budu zklamaná.

4. Emily Strange: Temno

Kecám, nemám ani Divnou a divnější... ale tahle mě láká mnohem víc. I když si stejně zároveň s ní pořídím všechny co zatím vyšly a kromě prvního dílu mi chybí. Už se na tebe těším, Emilko!

5. Tma a prázdnota (Carrie Ryan)

Ne, fakt netuším, jak je možné, že jsem na vydání tohoto posledního dílu čekala něco přes rok, ale pořád jsem si ho nepřečetla...achjo...jsem ztracený případ

Call-it-what-you-want: říjen 2013

Rubrika s prozatímním pracovním názvem (jenž jí pravděpodobně zůstane), která vzešla z chvilkového pomatení mysli a lásky ke gifům, které dokáží kdykoliv rozesmát a vyjádřit stávající náladu, aniž by musel člověk použít svůj vlastní xicht, hyzděný neuvěřitelnou grimasou, jíž povětšinou ani není schopný. Jednoduše řečeno se jedná o seznam knih, které jsem za měsíc přečetla, a zveřejnění gifu, který vyjádří můj názor na ni.


Počátek:

Nepřítel mého nepřítele:

Temnou chodbou:

Jestli zůstanu:

Loviště:

I pejsci rádi čtou (3)

Miminko je ostříhané! Teda už týden, ale to mi nebrání v tom, abych se neustále nerozněžňovala nad tím, jak mu to sluší, jak je heboučký a jak se mi krásně nosí, když na sobě nemá tu tunu chlupů - pardon, vlasů. A jelikož jsem zrovna fotila chvástačku, zavolala jsem i Percyho, vzala si jednu tyčinku jako odměnu, a focení mohlo začít :) Je to manekýn, nastavuje se a drží, kouká do foťáku, a pak má radost, když vidí, jak se raduju, že se focení povedlo :)

...focení bylo pro Percyho natolik únavné, že na té knize nakonec i usnul :)

Měsíční chvástačka: říjen 2013

Měsíční meme hostované Judit. Jedná se o výčet knih, které jste daný měsíc získali, ať už to byly knihy koupené, darované, vyhrané či recenzní výtisky. 

Měsíc se s měsícem sešel (s menším zpožděním, jak už je u mě zvykem), a je tu další chvástačka. Tentokrát ne tak obsáhlá, a vlastně jsem si myslela, že je ještě menší, ale jak tak vzpomínám, ze dvou knih se jich vždycky stane alespoň pět :D I tak byl ale říjen nebývale chudý. Co už, nejspíš si to všechno šetřím na Vánoce, nebo tak nějak...

Všechny  pohromadě:

Knihy, které jsem si koupila:

Asi nikoho z vás nepřekvapí, když řeknu, že jsem si 15 minus koupila na popud Rodaw, že ne? :D Ono se to prostě nedá, když vám o tom někdo pořád dokola básní, a vy víte, že dotyčný má fakt vkus na knihy... takže teď už se tahle kniha skví i v mé knihovně.

Posledního upíra 2 jsem ještě nečetla, a i když všichni okolo mě nadávají, jak je to příšerná kniha, za 30,- jsem ho tam nemohla nechat, když už mám doma jedničku, to snad chápete.

Knihy, které jsem dostala:

Lol nope :D

Knihy, které jsem vyhrála:

Povedlo se mi vyhrát na FB stránkách knihkupectví Kanzelsberger, juch! A jelikož byly výhry balíčky detektivek, nechala jsem mamku, ať si jeden vybere s tím, že jí výhru přenechám, protože detektivky, to je její :) Takže knihy momentálně trůní v knihovně v obýváku, i když s tím, jak mají božský přebal a hřbety, bych si je nejraději dala do té svojí :D 

Vyhrála jsem ještě jednu knihu, ale fotku s ní najdete....na konci článku! :D 

Knihy, které jsem si vyžádala ke zrecenzování:

Na to, že jsem si neplánovala pořídit si žádné RC do té doby, dokud nepřečtu všechny knihy, co doma mám, je tahle jedna kráska vážně skvělým výsledkem! Nicméně poté, co jsem na ni slyšela vcelku pozitivní ohlasy ze strany Abyss, jsem si Elixír prostě musela vzít. Děkuji za ni internetovému knihkupectví Martinus.cz

Recenze: Buzíčci

Autor: Jan Folný

České vydání: 250 stran, hardback

Nakladatelství: Host, 2013

Česká anotace: Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích.
Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Když se mi kniha poprvé dostala do rukou, věděla jsem, že ji musím mít - už při prvním pohledu na obálku jsem zůstala okouzlena. A vidina onoho tabu, jakým homosexuálové v knihách u nás stále ještě jsou, jen přispěla k rozhodnutí, že si tuto knihu nesmím nechat ujít. Popravdě řečeno jsem neměla nejmenší tušení, do čeho se pouštím.

Trocha toho recenzování:

Bez velkých cavyků si troufám říci, že první povídka je buďto zatěžkávací zkouška pro čtenáře, jejímž výsledkem bylo zjistit, ve kterém z nás existuje možnost vyklíčení semínka homofóbie, nebo špatný vtip, který si autor jednoduše nemohl odpustit. Ať už tak či tak, rozhodně nám tím bylo ukázáno, že spisovatel je svým vlastním pánem, a že pokud se rozhodne psát anglické slovo jeho fonetickým přepisem, tak to tak prostě bude, a přes to vlak nejede.

Ostatně každá z jedenácti povídek je psána poměrně odlišným stylem - ať už jde o formu blogového deníku, slohových prací, vyprávění, či takřka nepřerušovaného toku myšlenek. Každý z těchto stylů je originální, a byl stvořen speciálně pro svou postavu. ke které neoddiskutovatelně patří. Čtenář se nemůže ptát, jestli je styl těžko stravitelný, nebo se čte lehce, a tudíž se dá kniha zařadit mezi příjemnou četbu na nedělní odpoledne, protože to není ani jedno. Najdou se chvíle, kdy máte z knihy vyloženě příjemný pocit, a říkáte si, že všechno není tak černé - to když nejsou postavy zesměšňovány, ale je vám jich maličko líto a cítíte, že jim prostě musíte fandit. Na druhou stranu je však četba této knihy i surová, jelikož si autor rozhodně nebere servítky (obzvláště co se pasáží obsahujících sex týče), a napadají vás při ní myšlenky, ze kterých mrazí - začnete si totiž velice rychle uvědomovat, že nezáleží na tom, jestli je vztah heterosexuální či homosexuální - stále je to vztah, jehož dva (či tři?) protagonisté řeší problémy, a snaží se vymotat z klubka citů, kterým sami ani pořádně nerozumí. Začnete shledávat, že se ve spoustě situací poznáváte, alespoň jednou vám přijde povědomý pocit, že si nevíte rady, děsíte se vidiny samoty, a netušíte, co vlastně sami chcete. Právě v tom tkví kouzlo celé knihy - nejen pro buzíčky je až děsivě realistická. 

Jednou ze zvláštností, která mi přišla nadmíru okouzlující (ostatně jako vždy, když na ni v jakékoliv knize narazím), byla skutečnost, že se povídky podobají klubku hadů. Jdete po lince jednoho hřbetu, mezitím se však musíte prosmyknout pod dalším, jiný zase obejít... navzájem se proplétají. Není vyloučeno, že na hlavní postavu třetí povídky nenarazíte coby na svůdce v povídce sedmé, která by tam vlastně vůbec neměla být, neměla by se vměšovat do života další postavy, je nadbytečná! Ale je tam, a nikdo s tím nic neudělá.

Závěrečné hodnocení:

Nedokážu se rozhodnout, jestli přečtení této knihy lituju, či nikoliv, jelikož je to jedna z těch knih. Knih, u kterých se snad ani neodvažujete hodnotit, protože cítíte, že by postavy mohly být napsány podle skutečných, žijících, dýchajících a milujících lidí. Nemáte odvahu hodnotit život někoho jiného, ať už je jakýkoliv. Pokud však hodnotit musím... doporučuju. Autor překvapí i drobnou maličkostí, šokuje, vyráží dech, skrz své postavy poučuje, radí a dokonce i rozesmává. Nebudu tvrdit, že doporučuju knihu spíše ženám, jelikož i páni mají dostatečně silný žaludek, aby odsunuli předsudky stranou, a tento povídkový skvost z pera českého autora, který je s každou povídku lepší a lepší, dokázali přečíst, a ocenit.

Mé hodnocení: 9/10

- Děkuji internetovému knihkupetcí Martinus.cz za poskytnutí recenzího výtisku

- Knihu si můžete objednat na e-shopu Martinus.cz

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

I´m obsessed with... (16)

Meme z mé dílny, které se bude na blogu objevovat každý pátek. Podstatou článku je zveřejnění obsese, kterou může být libovolná věc, osoba, jídlo, kniha atd., spolu s krátkým informativním článkem.

Toasty

Nedokážu uvěřit tomu,že se po dlouhé době znovu vracím ke svému meme, a nechám se uvrtat k tomu, napsat o jídle! Proboha! :D A může za to drahý, brbly brbly, snad příští pátek to bude konečně to, co jsem chtěla, brbly... Tak a teď vážně. Co jsem každý měsíc po nějakou dobu ubytovaná u drahého doma, toasty pro mě dostaly zcela nový význam. To, co jsme měli doma jako občasnou večeři, se u nás stala součást experimentální kuchařky - Toasty na sto způsobů. Drahý se směje, že jednou do nich narveme i flákotu masa, a já to vehementně odmítám, ve skrytu duše se ale vážně děsím, že to tak jednou doopravdy bude. Prozatím si však vystačíme s různými druhy salámů, sýrů (toho taveného nevyjímaje), do nichž se bez diskuze řadí i hermelín, a dokonce i s párky. Toastový chleba jsme nahradili rohlíky, protože - rohlíkové toasty jsou přece mnohem lepší! :D 

Achjo, nevěřím tomu,že jsem to fakt napsala... nebudu to prodlužovat, ale zeptám se - i vy jste žrouty toastů na sto způsobů? :D

PS: Ilustrační obrázky neodpovídají, jsou tu jenom proto, abyste na ně taky měli chuť! :D

Recenze: Erilian, město čarodějů

Autor: Tereza Janišová

Série: Erilian
Díl: První

Ilustrace: Petr Vyoral

České vydání: 272 stran, hardback

Nakladatelství: XYZ, 2010

Česká anotace: Erilian je mocné město, které řídí Velká rada čarodějů. Není jednoduché se stát jejím členem. Někteří se do Rady snaží dostat i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů...
S Kiarou se setkáváme ve chvíli, kdy nastupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od tohoto okamžiku je konec bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti. To vše za pomoci všudypřítomných kouzel.

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Rozhodně velice slibný začátek série, který mě moc bavil.

Trocha toho recenzování:

Když se mi poprvé dostal do rukou Erilian, ještě jsem se ve světě blogerů ani knižních blogů nepohybovala, tudíž jsem neměla nejmenší tušení, oč jde - snad jen že je to fantasy kniha z pera české autorky. I tak jsem ale se čtením váhala. Důvod mi dodnes není zřejmý, ale nadávám si za to pořád. Erilian mě totiž od první stránky nadchnul. 

Lze vidět, že autorka má celý svět promyšlený do nejmenších detailů, a ačkoliv se za obzor Města čarodějů nepodíváme, není to na škodu - město je totiž plné spletitých uliček, které se rozhodně vyplatí prozkoumat. A pokud mluvíme o spletitosti, nejedná se pouze město, nýbrž i o jeho obyvatele. Jak řekla i sama autorka, první díl se rozhodně celý točí okolo vztahů. Kdo si myslí, že to bude pěkná nuda, je na omylu - hned od první kapitoly se svezeme na děsuplné jízdě vraždy, a nezastavíme až do poslední strany. Nejedná se ani tak o akci, jako spíše o intriky, tajemstvími zahalené cizince či jemný nádech detektivní zápletky, kdy si bude čtenář lámat hlavu nad tím, kdo je vrah, a jaký měl motiv.

 

Ačkoliv si čtenář bez potíží domyslí, jakou knihou je zjevně Erilian inspirovaný, už od prvních kapitol se sám přesvědčí, že podobností je pouze pár, a autorka uchopila příběh zcela jiným, osobitým způsobem. Celá kniha je psána poutavě, a i když je stále co zlepšovat a nenese se v duchu neotřelých středověkých fantasy, rozhodně prošla zátěžovou zkouškou prvních knih - pokud ne na výbornou, pak minimálně tak dobře, jak jen to šlo. Snad bych vytkla pouze to, že je příběh více přímočarý, než by bylo záhodno, bez vedlejších odboček či výraznějších prvků. Konec knihy mi také přišel mírně nedotažený a rozhodně by si zasloužil více pozornosti, získala jsem z něj dojem, že se autorka nemohla dočkat konce, a chtěla mít závěr knihy co nejrychleji z krku.

Co se týče postav, hlavní hrdinku Kiaru si oblíbí jistě každý. Autorka jí namíchala ten správný mix vlastností, které potřebovala, aby mohla začít žít, a provést čtenáře každou stranou stejně ladně, jako tančící baletka, což byla natolik příjemná zkušenost, že se výrazně podepsala na celkovém hodnocení knihy.

Postavu Lyraze si však oblíbí spíše mladší čtenářky, jelikož má sice ten správný mix tajemna, zkušeností a je ve zralých letech, nicméně na čtenářky, které jsou v četbě romantických fantasy románů zkušenější, jeho kouzlo nezafunguje tak, jak měla zjevně autorka v plánu.

Závěrečné hodnocení:

Přečtení Erilianu byla příjemná zkušenost, jelikož mě přesvědčil o tom, že máme stále na poli současné české fantastiky nadějné autory. Nakonec nesmím zapomenout zmínit i úžasné ilustrace pana Petra Vyorala, bez nichž by kniha nebyla takovou, jakou je, a to by byla veliká škoda. A jelikož jsem přesvědčena o tom, že se styl autorky stále vyvíjí, nemůžu se dočkat Kouzel na obzoru, druhého dílu, který beze všech pochybností předčí ten první.

Mé hodnocení: 8/10

- Knihu si můžete objednat na e-shopu Dům knihy

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Recenze: Zlatá lilie

Autor: Richelle Mead
Série: Pokrevní pouta (VA II)
Díl: Druhý

Přeložil: Katrin Mekki

České vydání: 328 stran, paperback

Nakladatelství: Domino, 2012

Česká anotace: Povinnost, nebo láska? Co zvítězí? Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku. Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak? Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce? 

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Spousta, spousta Adriana! Bohužel také spousta, spousta zklamání.

Trocha toho recenzování:

Na druhý díl Pokrevních pout jsem se těšila jako malé dítě. Konec první knihy mě pořádně navnadil, takže jsem se na Zlatou lilii vrhla stejně hladově, jako Strigoj na svou oběť. A silně jsem narazila na nepropustnou zeď, přes kterou se dostalo ani mé do nebe se tyčící nadšení. 

Důvod je naprosto zřejmý - jmenuje se Sydney. Ačkoliv jsem ji v předchozí knize chápala, sžila se s jejím smyslem pro povinnost a brala jako osvěžující změnu, že na vampýry pohlíží jako na něco, čeho by se měl člověk bát, a ne jako na kamarády, tentokráte mi její neustálé připomínání toho, jak jsou tyhle krvežíznivé potvory nebezpečné, lezlo na nervy tak moc, že jsem měla sto chutí s ní zatřást a seřvat ji, ať se konečně vzpamatuje, protože čeho je moc, toho je příliš. 

Abych ale Sydney nekřivdila, důvodem nízkého hodnocení není pouze její neutuchající paranoia, ale také fakt, že druhý díl Pokrevních pout postrádá komplexnější zápletku. Ačkoliv v prvním díle bylo rozuzlení naprosto překvapující a okořeněno řádnou dávkou akce, závěr Zlaté lilie čtenář odhadne už někdy slabě před polovinou. Ono velké tajemství vlastně vůbec není tajemstvím, ačkoliv se musí nechat, že se autorce opravdu daří odpoutat od této informace čtenářovu pozornost tím, že nechá hlavní hrdinku randit s klukem, který je naprosto bezcharakterní a slizký jako houby v nálevu.

Ačkoliv by podle všeho měla hrát prim Jill, o kolo které se zdánlivě celý děj točí, pravdou zůstává, že tím, kdo se chopil pomyslného žezla, je Adrian. Tento nesnesitelný Moroj se vecpe prakticky na každou stránku, a aby si ověřil, že ho milují opravdu všechny Richelliny čtenářky, ke všemu se začne chovat mile. Neslýchané! Faktem však je, že jeho o něco méně kousavé poznámky, jdoucí ruku v ruce s odhalováním jeho citlivého jádra, jsou právě tím, proč bude čtenář ochoten dočíst knihu až do konce, jinak se bezpečně hrozí, že se ukouše nudou.
Na druhou stranu ačkoliv nám dala autorka z každého chodu pouze ochutnat, jako zákusek si nechala velice delikátní věc - magii, kterou se může naučit ovládat i člověk. Sydney to sice bude proti srsti, čtenář se ale neubrání oslavnému tanci, protože se konečně něco začíná dít. A není to nic ledajakého! I těm méně chytřejším dojde, že se právě narazilo na něco, co spustí celou lavinu událostí, a co bezesporu ovlivní dění celé série.

Závěrečné hodnocení:

Zlatá lilie je knihou s příjemně plynoucím dějem, která však na sobě nese značku prvních dílů dlouhých sérií. Toto nepříjemné konstatování ale poněkud zmírňuje skutečnost, že někde si tu půdu pro kvalitní příběh autor vytvořit musí. I tak se ale nemůžu zbavit podezření, že to druhý díl odnesl více, než je únosnou mírou. Což ovšem nemusí nutně znamenat, že se na třetí díl netěším, a nebudu k němu přistupovat objektivně. Spíše právě naopak. Ačkoliv se Pokrevní pouta bezesporu vezou na vlně oblíbenosti Vampýrské akademie, Richelle Mead umí psát natolik dobře, že se tato navazující série určitě postaví na vlastní nohy a vystoupí ze stínu té původní.

Mé hodnocení: 7/10

- Knihu si můžete objednat na e-shopu Dům knihy

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Splněné dětské sny - soutěž

Jak jistě víte, slibovala jsem soutěž o knihu, která mě opravdu zasáhla - Poslední přednáška. A ke cti knihy, i pána, který ji sepsal, a který sliby vždy plnil, soutěž zveřejňuji krásného a slunečného 1. října - přesně tak, jak jsem slíbila. Nebudu to prodlužovat, podmínky pro výhru jsou naprosto primitivní, takže vám jen přeji mnoho štěstí :)

Snad jen dodám, že soutěž je pro Českou republiku i pro Slovensko, a trvá ode dneška 1. října do 10. října.

Autor přednášky, báječný Randy Pausch



Soutěžní formulář

PS: Nakonec ještě dodám, že kdo by se chtěl o panu Pauschovi dozvědět více, odkazuju vás na web, který je celý o něm (česky). Najdete na něm také odkaz na onu Poslední přednášku :) Pokud alespoň trochu ovládáte angličtinu, rozhodně doporučuju se na ni podívat.

Měsíční chvástačka: září 2013

Měsíční meme hostované Judit. Jedná se o výčet knih, které jste daný měsíc získali, ať už to byly knihy koupené, darované, vyhrané či recenzní výtisky. 

Uplynulo pět dní a já vás zase otravuju se svým chvástáním. To jsem ošklivačka ošklivá, co? :D Ale však vy to nějak přežijete :P

Všechny  pohromadě:

Knihy, které jsem si koupila:

To jsme tak jeli s kamarádem do Ústí za jinými přáteli, a vlezli do antikvariátu, který nám byl očividně souzen. Drahý si odnesl Šerou hlídku od Lukjaněnka, a já dva díly Artemise Fowla, které mi chyběly ve sbírce :)

Knihy, které jsem dostala:

Na knižním brunchi pro nás měli Martinusáci přichystané i nějaké ty knižní dárky. (Ne)obyčejný kluk a Město z kostí jsou tedy dárkem od nich, a já jim ještě jednou moc děkuju! :)

Tohle sice není kniha, ale to triko je tak úžasné, že jsem vám ho prostě musela vyfotit. A jelikož jsem si nechtěla před foťák stoupnout já sama... pozdravte Juniora! :D

Knihy, které jsem vyhrála:

Nope :D

Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování:

To bude vážně moc zajímavá kniha :D Něco podobného jsem ještě nečetla, ne že bych se tomuto tématu vyhýbala, ale prostě se mi ještě nic podobného do ruky nedostalo. Jsem zvědavá a těším se :)