Inu, původně jsem měla v plánu se hrozitánsky vykecat na téma: "Vždycky si všechno dopodrobna rozplánuju a pak stejně
nic nestíhám a celý plán jde do kytek", ale teď se ze samé vděčnosti tak zalykám štěstím, že vám tu na pár řádcích vykecám, jak strašně moc miluju všechny, co na tuhle stránku klikli a snad si i něco přečetli a stěžování si, kterak nic nestíhám a nezvládám a že jsem si rajčatovou omáčkou pokecala své nejoblíbenější tepláky, shrnu jen na dva řádky.
Nuže! Po několikaměsícovém rozhodování se, ohryzaných nechtech, rozkousaných rtech a taky pár nepěkných nadávek na téma: "Blog mě jako vždy zničí" jsem roztřesenými prsty klikla na Založit blog, kterému jsem vymyslela název Knižní koutek. Jak poetické, já vím, ale vyjadřije to obsah blogu, tak se z toho nepokakejte, pokud vám vadí, že nenese mé jméno a nemá v názvu každé písmenko jinak veliké.
Po založení blogu přede mnou vyvstal problém takřka galaktických rozměrů - musím se naučit pracovat s photoshopem. Nakonec jsem to jakž takž zvládla, ale věřte mi, že to bolelo obě strany a nikdy, opravdu nikdy by mě nenapadlo, že aby mi z obrázků zmizel ten obludný bílý obdélník, stačí změnit formát obrázku. S konečnou jsem to zvládla a dotyčné dobré duši, která mi tohle poradila, budu nejspíš děkovat do konce života. A pak, po celovíkendové práci na grafice a těch jiných hnusech, jsem konečně mohla začít přidávat první články! jak skvostný pocit! Včera můj blog zaznamenal neskutečných 157 lidí během dvou hodin. Vaou! (na chviličku zapomeňte, že to bylo beztak víceméně proto, že mi Snow Fairy a Syki udělaly menší reklamku, pro mě je to přesto úspěch). A vcelku podobná návštěvnost se na blogu drží i dneska. Děkuju! Na to, jakou chvilku blog funguje, to je pro mě opravdu velký úspěch. Díky tomu jste mě vyburcovali k dopsání recenze a rozepsání druhé na knihu Andělé noci od Lili St. Crow, kterou můžete zítra na blogu v odpoledních hodinách očekávat :)
Duh, to jsem se zase rozkecala! No fajn, tak já už končím, vždyť už končím. Doufám, že těch pár človíčků, co momentálně na blogu je, si tohle přečte a pochopí, jak moc to pro mě znamená :) Knihám zdar!
PS: A mimochodem - načasování je všechno! I když kolikrát nevyjde, on z toho má člověk takový dobrý pocit, když něco naplánuje! A jednou třeba i něco vyjde bez plánů - jako třeba tenhle blog.
Emily.L
Žádné komentáře:
Okomentovat