Recenze: Hunger Games - Síla vzdoru

Autorka: Suzanne Collins

Série: Hunger Games

Díl: Třetí                 

Přeložil: Zdík Dušek                

České vydání: 344 stran, paperback

Nakladatelství: Fragment,  2011

Česká anotace: Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být.
Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo postání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo… Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká...

Dlouho očekávaný a stejně tak i obávaný třetí díl začíná tam, kde děj druhé knihy skončil. Katniss se prochází troskami rodného Dvanáctého kraje a marně se pokouší uvěřit tomu, jak se mohlo tohle všechno seběhnout. Tisíce mrtvých a raněných, z přeživších jsou uprchlíci, prozatím ubytovaní ve Třináctém kraji, který zasáhl do dění až příliš pozdě. Fakta jsou následující – Peeta byl zajat Kapitolem, Dvanáctý kraj už neexistuje a jediný člověk, kterému mohla Katniss věřit, ji zradil. Mírně řečeno se zdá být momentální situace hodně zoufalá. A to ještě nikdo netuší, co přijde…

Ke třetímu dílu jsem po drastickém vyvrcholení děje druhé knihy přistupovala hladově a nedočkavě a s velkými obavami, které se mě chopily hlavně po prvních dvou kapitolách, ve kterých přicházela jedna rána za druhou, až jsem začala vážně uvažovat o tom, jestli není sama autorka ještě krutější než prezident Snow. Svářely se ve mně dva pocity – tím prvním byla nedočkavost, co se bude dít dál, tím dalším strach, co se zase stane, kdo umře, koho zmrzačí a nad čí bolestí budu lapat po dechu. Stále nemůžu říct, který ten pocit vyhrál, protože ve skutečnosti byly od sebe stejně neoddělitelné, jako Peeta a vůně chlebu.

Suzanne stvořila krutý svět, ani za nic by mě však nenapadlo, že ona krutost může překročit všechny myslitelné meze. Kapitol se snažil udržet si i nadále své vůdčí a uzurpátorské postavení, kraje si zase snažily vybojovat svou svobodu a neštítily se přitom použít i těch nejdrastičtějších zbraní, takže by si, co se krutosti týče, mohly s Kapitolem klidně podat ruce. Má optimistická část se neustále snažila doufat v happy end, i jí však bylo jasné, že tenhle „šťastný konec“ nijak šťastný nebude a bohužel se nemýlila.

Knize bych vytkla hned několik chyb – logických trhlin od druhého dílu značně přibylo, rozhodnutí některých postav jsem opravdu nechápala, ať jsem se snažila sebevíc – například taková cesta do Kapitolu byla dle mého naprosto zbytečná a jen při ní zemřela spousta skvělých postav. Nakolik jsem milovala Katniss, ve třetím dílu se chovala hloupě, z odvážné holky, která dvakrát přežila arénu, se stala bezmocná a psychicky labilní loutka, se kterou si mohli ostatní manipulovat po libosti, naplno se projevila její sobeckost a vypočítavost a sám Haymitch se držel tak při zemi, že mu to nebylo vůbec podobné.

Co se týče Hurikána, ten mi lezl na nervy trochu méně než dřív, přesto jsem nad jeho mučednickými výlevy skřípala zuby a za ty debilní nápady bych mu opravdu nafackovala. U Peety mi nezbyly než oči pro pláč – kam to ten chudák kluk dopracoval! Samozřejmě to nebylo jeho vinou, a za odvahu, jakou v poslední knize projevil, má mé velké uznání. Ačkoliv mu Kapitol provedl opravdu hrozné věci, stal se skutečnou osobností. I když to byl především on, kdo potřeboval pomoc, nakonec zachraňoval situaci a pomáhal Katniss vzchopit se, ačkoliv to mělo být přesně naopak. Kdybych měla tu možnost, tak Katniss taky jednu vlepím, protože to, co ve třetí knize až na pár výjimek prováděla, se nedalo komentovat a jestli si Peetu nezasloužila už v druhé knize, tak ve třetí už vůbec ne.

Našly se samozřejmě i určité aspekty knihy, které se mi líbily. Nebylo jich sice tolik, aby převážily znechucení nad chováním hlavní postavy, přesto se mi líbilo, že Finnick dostal více prostoru a dozvěděli jsme se více o jeho minulosti. Větší pole působnosti dostala i Katnissina matka a mladší sestřička Prim, jejíž vylosování dalo na začátku trilogie všechny věci do pohybu. O to více mě šokovalo, jak to s ní nakonec dopadlo.

Co dalšího jsem na knize opravdu ocenila, byla nepředvídatelnost – kolikrát jsem tupě koukala na danou větu/odstavec/stranu a marně se pokoušela pochopit, že se mi autorka skutečně snaží sdělit to, co se mi z hloubě duše příčí, a co odmítám za každou cenu přijmout. V takových chvílích jsem se i obávala podívat na další stranu. Slzy tekly proudem a po dočtení jsem jen ležela na posteli a zírala do stropu a pokoušela se to všechno vstřebat. V jedné obzvláště slabé chvilce jsem se dokonce rozhodla týrat a přečetla si posledních pár stránek znovu – snad jsem doufala, že se děj na nich nějakým kouzlem změnil.

Suma sumárum, po přehodnocení všech kladů a záporů knihy jsem se rozhodla poslední díl hodnotit jako ten nejslabší z celé série. Jak už jsem řekla výše, spousta postav se chovala naprosto nesmyslně a logických trhlin bylo tolik, že už se zkrátka nedaly ignorovat. Ačkoliv si to však může odporovat, kniha mě přese všechno nebavila o nic méně než předchozí dvě, koneckonců se jednalo o grandiózní finále, jehož konec byl sice hořkosladký, ale jiný snad být ani nemohl. 

Mé hodnocení: 8/10

- Děkuji nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství