Autorka: Suzanne Collins
Série: Hunger Games
Díl: Druhý
Přeložil: Zdík Dušek
České vydání: 336 stran, paperback
Nakladatelství: Fragment,
2010
Česká anotace: Jste hladoví po dalším strhujícím čtení? Napínavý příběh
dobrodružství, útlaku a romantiky pokračuje!
Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?
Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?
Upozornění: Recenze obsahuje spoilery.
Tak nějak jsem čekala, že první polovina knihy se bude konceptem podobat
prvnímu dílu, a že Turné vítězů nebude nijak akční, naopak se v druhé polovině
strhne lavina akce. Omyl, akce bylo dostatek už v první polovině. Vracíme se
s Katniss zpátky do Dvanáctého kraje, kde se znovu pokouší zapadnout do
každodenního života, i když je jí jasné, že už nic nebude jako dřív. A ačkoliv
se vztah s její matkou napravil, mezi ní a Peetou se mírně řečeno skřípe. Téměř
spolu nemluví a snaží se vídat co nejméně. S kým se naopak Katniss vídá o
to více, je Haymitch, který po návratu opět propadl svému opilství a je stejný
mrzout jako dřív, nově však můžeme pod vším tím opileckým blábolením rozpoznat
i fakt, že si Haymitch zachoval víc než dost zdravého rozumu, a že pro nekončící
opíjení se má své důvody.
O slovo se také hlásí poněkud nevhodně Hurikán, který se rozhodl dát
najevo své city. Není mu to však nic platné, na návštěvu přijíždí prezident
Snow s výhružkami. Začaly vypukat nepokoje, což se hlavě Panemu ani trochu
nelíbí. Na Katniss je, aby nepokoje utišila, jinak na to doplatí její
nejdražší.
Turné vítězů je až na fakt, že vztah s Peetou a Katniss se začíná
jakž takž vracet do starých kolejí, naprostou katastrofou. Utišit nepokoje se
Katniss nedaří, naopak se zdá, že přilila olej do pomyslného ohně. A tak
přichází víte co? Třetí čtvrtohory a s nimi návrat do Arény. A s Arénou
noví přátelé, nepřátelé i nečekaní spojenci.
Ač se to zdálo být nemožné, druhý díl se mi líbil ještě více, než ten
první. Nedokážu přesně říct, čím to bylo, snad tím, že jsme se konečně více
dozvěděli o ostatních krajích, že dostaly více prostoru i jiné postavy jako třeba
Haymitch, kterého jsem si oblíbila už v prvním dílu a o jehož ne moc pěkné
minulosti se toho více dozvíme, nebo Peeta,
který od první Arény vyspěl. Kdo mi brnkal na nervy, byl Hurikán, který se
neustále cpal tam, kam nemá, vtloukal Katniss do hlavy hloupé nápady a vlastně
nedělal nic užitečného, jen vedl řeči o vzpouře a pokoušel se sbalit Katniss.
Kromě starých postav se však objevují i nové, které pořádně zamíchají
kartami – je to například nový vrchní tvůrce her Plutarch nebo Splátci, jdoucí
společně s Katniss a Peetou znovu do Arény, ze kterých jsem si
nejvíce oblíbila Finnicka, bývalého Splátce ze Čtvrtého kraje, který se sice na
první pohled zdá být rozmazleným Kapitolským miláčkem, ve skutečnosti je však
osobou odhodlanou, odvážnou a velmi chytrou.
Aréna sama byla překvapivější a krutější než ta z první knihy. Byla
také o hodně propracovanější, stejně jako politika a systém Panemu, kterému
jsme se v prvním díle věnovali jen zběžně a prakticky ihned byli vrženi do
Arény, kde šlo jen o to, zachránit si holý život.
Druhý díl byl naopak pomyslně rozdělen na dvě části – první byla o
politice, psychologii a rozvíjení postav, ta druhá nabitá akcí, že se kolikrát
čtenář sotva vzpamatoval z jedné situace, a už byl nemilosrdně vržen do
druhé. A to byl právě kámen úrazu.
Akce si sice opravdu cením, kniha díky ní neztrácela své svižné tempo,
ke konci knihy jí už však bylo tolik, že jsem občas měla problém zorientovat
se, co se to vlastně stalo a kdo co udělal. V pár případech nám nebylo
objasněno, co postavu k tak důležitému rozhodnutí vedlo, což se jen
připsalo na seznam logických trhlin.
Co mě bohužel opravdu zklamalo, byla mnohá rozhodnutí Katniss, kdy jsem
jen vrtěla hlavou, co to ta holka vyvádí, Naopak to byl kolikrát Peeta a
Finnick, kdo zachraňovali situaci. Katniss sice od prvního dílu psychicky
vyspěla, ale i jí se občas můžou věci vymknout z rukou.
S překladem jsem byla spokojená, byl stejně kvalitní, jako u
prvního dílu. Nevšimla jsem si žádných překlepů ani překombinovaných věta opět
musím zatleskat nad překlady jmen, které se snad nemohly povést lépe. Stránky
se otáčely samy, což by pouze u dobrého příběhu nešlo, protože na knize má
zásluhu překlad stejně jako samotný příběh.
A slovo závěrem? Po přečtení knihy jsem byla opravdu zmatená, má na tom
však zásluhu kniha, která je tak geniální, tak neobyčejná a přitom tak matoucí,
že vám ještě dlouho po přečtení bude bzučet v hlavě jako ve včelím úlu.
Proč postavy jednaly tak, jak jednaly? Proč je Kapitolský sytém tak zvrácený? Proč
se stalo zrovna tohle? Nešlo tomu nějak zabránit? A za to si kniha zaslouží
plný počet bodů. Vražedná pomsta ve vás zanechá hluboký dojem a nedá vám po
spoustu nocí spát. A taková má kniha být.
Mé hodnocení: 10/10
- Děkuji nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství
Vražedná pomsta se mi líbila ze všeho nejvíc. Ano, byla krutější než Aréna, ale bylo to takový napínavější a aréna se mi líbila o hodně víc.
OdpovědětVymazat