Recenze: Temné vize - Odhalení

Autorka: L. J. Smith

Série: Temné vize

Díl: První

Přeložila: Olga Staníčková

České vydání: 264 stran, paperback

Nakladatelství: Fragment, 2011

Česká anotace: Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit... a koho bude milovat.

K této knize jsem přistupovala se značným odstupem a nedůvěrou. V L. J. Smith jsem se ošklivě zklamala, když jsem četla její Upíří deníky. Od té doby jsem se veškeré její tvorbě vyhýbala jako čert kříži. Koneckonců jsem ale takhle postupovala i v případě Meyerová, a nakonec byl Hostitel nejen stravitelné čtení, ale dokonce jedna z nejlepších knih, co jsem v té době četla.

A abych dala Smith pořádnou šanci, pořídila jsem si rovnou oba dva díly ze série Temných vizí. A byla jsem upřímně překvapena.

První díl je takové seznamování se s postavami a vlastně i s celý příběhem. Ale i v něm se toho hodně semele - a to v relativně krátkém časovém úseku. Ze začátku si zvykáte na Kaitlyn, hlavní postavu celé série, a zjišťujete, že Kait je rozumná, soběstačná a chytrá, ale že i ona umí vyvést nějakou tu pitomost, nad kterou zůstává rozum stát. Sotva tento fakt přijmete, jste spolu s Kait odvezeni do Institutu, na místo, kde se má naučit rozvíjet a používat své jasnovidecké schopnosti.

Postupně dochází na seznamování se zbylými čtyřmi členy pětilístku, který se svými paranormálními schopnostmi tvoří základ celé série. Seznamujeme se s nimi hezky postupně, abychom měli šanci všechny ty rozličné charaktery strávit. A objevujeme první náznaky klasického milostného trojúhelníku - hlavní hrdinka je zmítaní svými city k dobrákovi od kosti a pravým zlým klukem, přičemž ti dva jsou samozřejmě nepřátelé, které pojí stejná minulost. Zdá se, že tenhle momentální, ač už trochu ohraný fenomén, si autorka prostě nemohla odpustit.

Po tomto vcelku podařeném začátku se začíná roztáčet kolotoč událostí - a během pár stran nabere až ďábelskou rychlost. Ze všech těch událostí se vám až točí hlava a pak…je prostě konec. Kniha skončí a vy drapnete druhý díl, protože sakra chcete vědět, co se bude dít dál.

Musím ještě jednou poznamenat, že kniha byla velké překvapení. Jistě, není to to nejlepší čtení, jaké se mi kdy dostalo do rukou, ale ani to nejhorší, a jde vidět, že autorka od dob Upířích deníků urazila pořádný kus cesty, pořád však má co pilovat.

Tak především by se měla konečně vzdát milostného trojúhelníku. Je mírně řečeno nepochopitelný a hlavně i celkem zbytečný. Každému aspoň trochu náročnějšímu čtenáři musí být jasné, že tudy cesta nepovede. Hrdinka se jako obvykle zamiluje do kluka, který je čestný a spravedlivý, až to zdravé není a chová se jako oddaný bernardýn. A ani vzhled řeckého boha mu nepomůže. Pro mě byla tahle postava největším zklamáním celé knihy.

S hlavní zápletkou si zřejmě dala autorka spoustu práce, bohužel však ve výsledku vypadá, že nebyla dotažená do konce. Čtenář se proto pokusí zaměřit na romantickou část knihy, která je však kostrbatá a rozčiluje ho, proto se vrátí zpátky k zápletce, kterou ale stále nechápe… a tak pořád dokola.

Co se mi však na knize líbí, je nápad nevysvětlovat paranormální schopnosti jako jakýsi dar od Boha, ale jako věc čistě vědeckou. Musím říct, že chvíle, kde byly schopnosti mladé party testovány, patřily k mým nejoblíbenějším z celé knihy. Nutno také zmínit humor, kterým se občas postavy blýskly, a který se také podepsal na tom, že mě kniha ve výsledku bavila.

K překladu žádnou kritiku nemám. Kniha se četla lehce, nevšimla jsem si žádných překlepů a ačkoliv jsem narazila na věty, které sice byly míněny vážně, ale byly formulovány tak špatně, že v celém kontextu pak scéna působila jako parodie na drama, jsem si jistá, že to nebyla překladatelčina chyba.

Temné vize: Odhalení rozhodně patří mezi to lepší z pera autorky, přesto musím knize dát pouhých 6 a půl bodu z důvodu nedotažení několika důležitých aspektů knihy, kterých se však snad dočkáme v pokračování, a pro které si také schovávám lepší hodnocení.

Mé hodnocení: 6,5/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství