Recenze: Temné vize - Posedlost

Autorka: L. J. Smith

Série: Temné vize

Díl: Druhý

Přeložila: Olga Staníčková

České vydání: 248 stran, paperback

Nakladatelství: Fragment, 2012

Česká anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami…

Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Ti, kteří dočetli první díl Temných vizí teprve nedávno (třeba jako já), budou mít nespornou výhodu - příběh totiž začíná přesně tam, kde první kniha skončila. Čili parta mladých nadaných dětí prchá ze Zetesova institutu s rozzuřeným Zetesem v patách. Už jen první kapitola slibuje slušnou jízdu.

A opravdu je tomu tak. Celý druhý díl je o cestování napříč státy, kdy nám již dobře známý pětilístek hledá bílý dům u moře z Kaitlynina snu, dál se pere se svým telepatickým spojením, odhaluje překvapivé pravdy o svém nadání a snaží se ubránit před psychickými útoky, které na ně sesílá pan Zetes.

Druhý díl opravdu nemá o akci nouzi a je mnohem lepší, než ten první. Lépe rozumíme jednání postav, spousta tajemství je odkryta a i milostný trojúhelník je snesitelnější. Kaitlyn se ukázala jako opravdu empatická a rozumná holka - musím uznat, že jsem v první knize vážně nevěřila, že by taková dokázala být, ale zdá se, že psychicky i fyzicky náročné cestování a hrůza, co vám prakticky neustále dýchá na krk, přiměje člověka rychleji dospět.

Kdo mi stále mírně řečeno vadí, je Rob, Kaitlynina láska a kluk, který mi svým chováním stále připomíná oddaného bernardýna. Ne, že by i on tak nějak nedospěl, přesto se s ním pořád nemůžu nějak srovnat. To naopak Gabriela, který mi v prvním díle svým věčným nepřátelství a uzavřeností taky občas brnkal na nervy, mám po dění v druhém dílu skutečně ráda. Jsem opravdu zvědavá, jak si povede ve třetí knize. A za co jsem obzvlášť ráda, je to, že zbylí dva členové téhle party, Lewis a Anna, dostali větší pole působnosti.

Druhý díl se však konceptem pořád tak trochu podobá na ten první - rychlý začátek, rychlý průběh děje a ještě rychlejší konec - na posledních pár stránkách jsem měla občas opravdový problém pochopit, co že kdo udělal, jak to udělal a co se to sakra vlastně stalo. Některé části jsem si musela přečíst víckrát, abych pochopila, co se mi to autorka snaží sdělit. Což je opravdu škoda, nevychutnala jsem si díky tomu fenomenální závěr tak, jak bych si přála.

Další zklamání přišlo v podobě přehršle magie - byla sice vysvětlena vědecky, stejně jsem ale měla v hlavě představu čas a kouzel, které jsem se za nic na světě nemohla zbavit. Oceňuju ale autorčinu snahu a když se dívám na druhý díl s určitým časovým odstupem, dává mi zápletka větší smysl.

Co však bezpečně táhne děj celé druhé knihy, jsou scény Kaitlyn-Gabriel. Kait mi prostě k Robovi nesedí, přes všechnu rozumnost je více horkokrevnější a Gabriel je zase takový ten typický bad boy a ačkoliv se snaží tvářit, jak moc ho Kait nezajímá, je jasné, že má pro ni slabost a sama kait mu rozumí víc než kdokoliv jiný. Vlastně si jsou v určitých věcech celkem podobní. Opravdu z hloubi duše doufám, že nakonec skončí spolu. To bych se doslova tetelila blahem. Když nad tím tak přemýšlím… Scény Kait-Gabriel byly dokonce tak skvělé, že mi bylo úplně jedno, jestli ten zpropadený bílý dům najdou. Hlavně aby se konečně políbili nebo něco udělali! 

S Upířími deníky se tato série opravdu nedá srovnávat. Na rozdíl od nich má o 100% lepší příběh, postavy i zápletku. Na druhý díl jsem se opravdu těšila, díky Bohu, že jsem ho měla doma, a mohla ho tudíž začít číst bezprostředně po dočtení první knihy, jinak bych asi umřela nedočkavostí. Stále ji však musím nechat zařazenou v poličce "jednoduché a odpočinkové čtení na cestu nebo na líné odpoledne". I přesto ale nemůžu jinak, než zvýšit celkové hodnocení, a to na 8 bodů. Nemůžu se dočkat třetího dílu. A děkuju L. J. Smith, že mě tak mile překvapila! Temné vize jsou vážně jízda.

Mé hodnocení: 8/10

- Chtěla bych poděkovat nakladladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství