Recenze: Percy Jackson - Zloděj blesku

Autor: Rick Riordan

Série: Percy jackson

Díl: První

Přeložila: Dana Chlodilová

České vydání: 400 stran, hardback

Nakladatelství: Fragment, 2009

Česká anotace: Jmenuji se Percy Jackson.
Do teď jsem si myslel, že jsem obyčejný kluk, kterého čeká vyhazov ze školy. Zjistil jsem ale, že můj otec je bůh z Olympu.
Moje učitelka se proměnila v krvavou příšeru a kamarád je Satyr.
Všichni na mě mají spadeno a podezřívají mě z krádeže blesku, zbraně mocného boha Dia.
Musím dokázat svou nevinu a najít ukradený blesk a s ním i zloděje. Pomůžeš mi? 
Bude to ale nebezpečné, tak neříkej, že jsem tě nevaroval!

Percy je takový normální kluk. Od svých vrstevníků se liší jen pár věcmi, jako je dyslexie, hyperaktivita, problémovost, velká představivost…a taky je synem Poseidona, boha moří. Tu poslední část o sobě ale zatím neví. Chudák kluk na ni však přijde velice záhy a nevhod – ve chvíli, kdy mu začne jít solidně o kejhák. Nejvyššímu bohu Diovi totiž někdo ukradl jeho mistrovský Blesk, nejmocnější zbraň pod sluncem, a pokud mu zbraň zloděj do letního slunovratu nevrátí, bude válka. No jo! Ale kdo Blesk ukradl?

Percy má tu smůlu, že jako dítě jednoho z Velké trojky (tří nejmocnějších bohů) je na zloděje horkým kandidátem. A tak se začíná roztáčet kolotoč událostí – málem ho zabije Lítice a Minotaur, mámu mu odnesou do podsvětí, zjistí, že jeho nejlepší kamarád Grover je satyr, a že sám Percy je polobůh a momentálně nejbezpečnější místo pro něj je Tábor polokrevných, místo pro děti, jako je on. A taky že jeho nejoblíbenější učitel dějepisu je kentaur a Percyho čeká výprava, na které může dost dobře zemřít. Pro dvanáctiletého kluka nic moc, co?

To první, co si přečtete po otevření knihy, bude varování od samotného Percyho Jacksona, který nás zuřivě přesvědčuje o tom, že pokud máme alespoň nějaké tušení, že jsme jako on, nemáme knihu nikdy číst. Inu, zatím jsem žádné speciální schopnosti nezpozorovala a ani se mě nepokusila žádná příšera zabít, takže jsem se vesele pustila do čtení.

První věc, kterou jsem okamžitě zaregistrovala, bylo to obří písmo, které už od začátku naznačovalo, že tohle je rozhodně čtení pro děti. Nevadí, jsem slepá, takže jsem větší písmenka ocenila. Co se mi ale opravdu nelíbilo, byly názvy kapitol, ze kterých jsem si okamžitě dokázala vyvodit, co zrovna stane. Nehledě na to, jak byly vtipně nazvané, tohle mi prostě vadilo, Připravovalo mě to o překvapení z děje, což se bohužel podepsalo i na závěrečném hodnocení. A když už jsme u těch záporů – kterých ale bylo pomále, proto právě jimi začínám -, musím říct, že Percy se opravdu nechoval jako dvanáctiletý kluk. V mnoha ohledech mi přišel mnohem vyspělejší. Chápu, že autor potřeboval hrdinu, který bude během celé série vyrůstat spolu se čtenáři, mnohem více mi ale seděl věk filmového Percyho, kdy jsem jeho chování dokázala pochopit a přisoudit věku postavy.

Na druhou stranu, byla jsem ráda, že není Percy přehnaně naivní a dětský, přece jen mi dvanáct let už nějaký ten pátek není, a proto se mi kniha četla mnohem lehčeji, než kdyby se Percy na svůj věk opravdu choval.
Zdá se ale, že Percy se prostě jen potřeboval vyrovnat svou dospělostí své kamarádce, dceři bohyně Athény, Annabeth, která mi byla sympatická už od začátku, ačkoliv se celý první díl tvářila, jako by snědla celou moudrost světa. A co se týče jejich kamaráda, satyra Grovera...Inu, ten vyvažuje tuto dvojici naopak svou občasnou zbabělostí a dětinskostí, ale i on dokáže v případech nejvyšší nouze projevit odvahu a postavit se za své přátele. 

Co musím přiznat jako velké plus, je fakt, že Rick Riordan nevyužívá pro svůj příběh jen bohy a různé aspekty řeckých mýtů, ale také pověsti a tradice, včetně historek typu „ta se zapletla s tím a tamten zakročil a pak se stalo tohle“, které příběh oživí a dodají mu širší souvislosti.

Osobně mě řecká mytologie zajímala už od dětství, proto se divím, že jsem po tomhle geniálním příběhu nesáhla už dříve. Umím si představit, že kdybych to udělala, propadla bych jí stejně jako kdysi Harrymu Potterovi. Vůbec se nebojím tyto dvě série srovnávat, obě dvě mají totiž své kouzlo, promyšlené postavy, opravdu děsivého hlavního „záporáka“ a překvapivé zvraty.

Kromě zvratů a napínavosti však Rick využívá i neotřelého vtipu všech postav, nejen Percyho, a já se tak dočkala i chvil, kdy jsem vyprskla smíchy tak, div jsem nerozmazala inkoust knihy. Za tyto opravdu zábavné chvilky děkuju a tleskám autorovi.

První díl Percyho mi však někdy přišel také zmatený, jako by autor nevěděl, čemu se věnovat dříve, a já se musela občas pozastavit v četbě, abych si srovnala všechno v hlavě a přebrala a až pak jsem mohla nerušeně pokračovat. Tato pozastavení mi nevadila, alespoň jsem se mohla nad příběhem pořádně zamyslet (což si Percy určitě zaslouží), dovedu si ale představit, že jako dítě bych byla tímto pěkně otrávená. U Ricka Riordana však platí, že co díl, tím lepší kvalita, tudíž věřím, že v druhý díl bude opravdu mnohem lepší a zmatenosti ubude. 

A nakonec, co se týče překladu, musím říct, že byl vyjímající. Nevšimla jsem si překlepů ani zamotaných vět, kniha se četla lehce, což napomáhalo příjemnému pocitu četby.

Celkově je Percy Jackson: Zloděj blesku báječné čtení nejen pro děti Percyho věku, ale také dospělí v něm objeví své kouzlo. Celkově hodnotím tuto knihu 8 body, další si totiž nechávám na pokračování, kterého se už nemůžu dočkat, a které mám naštěstí doma, takže se do něj hned s vervou pustím!

Mé hodnocení: 8/10

- Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Obrázek obálky i anotace byly použity ze stránek nakladatelství