čtvrtek 5. července 2012

Recenze: Pod nekonečnou oblohou



Autorka: Veronica Rossi
Série: Nebe
Díl: První
Přeložila: Michaela Škultéty
České vydání: 328 stran, hardback
Nakladatelství: Knižní klub, 2012


 Česká anotace: Hlavní hrdinové, Aria a Perry, pocházejí ze dvou radikálně odlišných společenských vrstev a vlastně by se neměli nikdy setkat, natož navázat vztah. Aria patří mezi obyvatele uzavřeného, vysoce technicky rozvinutého a izolovaného města, Perry zase do nebezpečného přírodního světa. Když Ariu vykáží z města za zločin, který nespáchala, domnívá se, že ji čeká okamžitá smrt – ve volné přírodě nemá šanci přežít. „Divoch“ Perry je pro ni jedinou šancí, jak se zachránit. Zakázaná láska a rozpolcená civilizace vzbuzuje mnoho filozofických, morálních a etických dilemat zrcadlících se v neobyčejném vztahu dvou hlavních hrdinů.

Nejprve bych se ráda vyjádřila k obálce, která mě zprvu nijak nezaujala. Modelka se mi nelíbila – ruce má jako po obrně, o výrazu tváře ani nemluvím. Ta chapadla a větve, či co to okolo ní a za ni je, mi nedávaly žádný smysl a nakonec, když jsem držela knihu konečně v rukou, se zděšením jsem zjistila, že se ke všemu jaksi podivně leskne! Na příběh jsem se však těšila, a tak jsem rychle sundala obal, usmála se na obyčejnou modrou obálku pod ním a pustila se do čtení.

Prvních sto stran mě nijak nezaujalo. Ani jeden z hrdinů mi nepřišel ničím zajímavý, naopak se mi oba dva zdáli nemastní neslaní, a ke všemu jsem si lámala hlavu nad tím, co to jsou ty Lusky, Říše, moudrooka a Obchod se smrtí a proč jsou smysly napsané s velkým S.
Co mě však upřímně překvapilo, bylo, že autorka na nic nečekala, ihned nás vrhnula do příběhu a nebála se hned zkraje zabít pár postav. Jejich smrt se mě však nijak zvlášť nedotkla, koneckonců jsem s oněmi postavami nebyla nijak blíže seznámena. A když po pár dalších stranách přišlo vyhoštění Árie do Vnějšku, Obchodu se smrtí, vůbec mě následující události nepřekvapily.
Opět ale, hrdinka sice trpěla neustálým strachem ze smrti (protože její imunitní systém nebyl Vnějšku přizpůsoben), já ji však nelitovala. Zatím ni vůbec nepřirostla k srdci, což jsem bohužel musela uznat i u Peregrina, jehož neustálé připomínky toho, jak se musí stát Krvepánem, vůdcem jejich kmene, mi lezly na nervy.

Prudký obrat přišel po nějakých sto stranách, kdy se Perry a Árie ve Vnějšku setkali a uzavřeli křehké spojenectví – ona mu pomůže najít chlapce, jehož únos si Perry dává za vinu, a on jí na oplátku pomůže opravit přístroj, díky němuž se může vydat do Říší a zkontaktovat svou matku. Také jsem ocenila, že díky jejich rozhovorům jsem pomalu začala chápat významy pojmů z obou jejich světů, ve kterých jsem se mírně řečeno ztrácela, a řeknu vám, že když jsem konečně dozvěděla, co ty to Říše vlastně jsou a jak fungují, měla jsem ohromnou radost.
Rozhovory ale nepřispěly jen k pochopení tohoto sci-fi světa, který Veronica stvořila - postavy se tím také stávaly jaksi lidštějšími, více jsem jim rozuměla a oblíbila si je.
Čím víc jsem četla a postupovala v knize, tím víc jsem jejich příběh hltala a nedočkavě a nadšeně sledovala, jak se jejich vztah postupně vyvíjí z křehkého spojenectví přes opatrné přátelství až k lásce. Veronica si umí s city opravdu pohrát, nic nebylo uspěchané, nic nepůsobila nějak přehnaně. Naopak, postupovala v případě Perryho a Árie velmi opatrně a polehoučku, přesně tak, jak by se asi takový vztah vyvíjel ve skutečnosti.
A čím víc se blížil konec knihy, tím víc jsem se bála (jelikož nic nebylo jasné, proto jsem si téměř kousala nehty, jak jsem byla nervózní) a tím víc nadšená – kniha byla s každou další stranou lepší a lepší, až jsem se bála, aby výsledná recenze nezahrnovala jen samé superlativy.

Opravdu se mi líbilo, jaký příběh Veronica stvořila. Základní koncept dvou zcela odlišných světů rozvinula tak, že vznikl svět Osadníků, žijících v kupolích zvaných Lusky a používajících moudrooka, přístroje, které je můžou zavést do Říší, pseudosvětů, které jsou podle jejich slov Lepší než skutečnost. Existují Říše na cokoliv – Říše středověké, paleolitické, lesní, Říše určené ke všem vašim koníčkům – ke zpěvu je tu Operní říše, k umění Umělecká říše a tak dále. Osadníci mají dokonalé technologie a dokonce vyvinuli léky proti stárnutí. Mají jen jediný problém, který však nevidí – nežijí vlastní životy. Po celý život žijí v Luscích, protože věří, že kdyby vyšli ven, téměř ihned zemřou.
Naproti tomu druhý svět, svět Outsiderů, zvaný také Obchod se smrtí, je opravdovým bojem o přežití. Je zde nedostatek jídla a léků a navíc Outsidery neustále sužují éterové bouře, výboje z nebe, které umí spálit cokoliv živého na uhel.
Bylo zajímavé sledovat střety těchto dvou světů, nejvíce pak v Maronnově pevnosti, jakémsi opevnění uprostřed Obchodu se smrtí, který se však zevnitř v mnohem podobal Lusku.

Nebyly to však jen dva rozdílné světy, které mě zaujaly. Díky éterovým bouřím totiž vznikly různé mutace, a proto nejsou v Obchodu se smrtí Poznamenaní žádnou výjimkou – jedná se o Slyšící, lidi s výborným sluchem, či Vidoucí, kteří, jak už napovídá pojmenování, perfektně vidí, či o chlapce, který sám je éterem a dokáže cokoliv spálit na popel. Takový Peregrin má rovnou dva Smysly – je Vidoucí a Vědoucí, dokáže cítit lidské nálady a pocity jako jakési pachy. I proto byl opravdu hodně zajímavou postavou.
Obě dvě postavy prodělaly obrovský rozvoj – Perry se naučil více důvěřovat lidem a mluvit s nimi, Árie se naopak z dívky, která se nikdy nezranila a nezažila strach, změnila v dívku, která umí přežít, bojovat a nevzdávat se, v někoho, jehož odvahu jsem upřímně obdivovala.

Co se týče překladu, líbilo se mi, jak si překladatelka poradila se všemi názvy, které se v knize vyskytovaly. Bohužel se však objevily překlepy. Snažila jsem se je ignorovat, když jsem se však s chybějící/přebývající čárkou a chybějícím/nadbytečným písmenkem či rovnou celým slovem setkala již podvacáté, byla jsem už mírně řečeno otrávená, protože jsem se nemohla pořádně soustředit na samotný děj. Jistě, chybovat je lidské, ale tady bylo těch chyb nějak moc.

A konečné hodnocení? Jak jsem řekla na začátku, obálka se mi zprvu vůbec nelíbila a ke knize jsem sice přistupovala se zájmem, ale opatrně. Po oněch zmíněných nepříliš zajímavých sto stranách jsem to však nevzdala a teď jsem za to opravdu ráda. Ve výsledku se totiž po dočtení nemůžu na obálku vynadívat (ano, dokonce jsem si zamilovala i ten lesk!) a nemůžu se dočkat druhého dílu, protože ten první je mírně řečeno famózní. Obdivuju Veronicu, stvořila něco jedinečného a báječného. Árie a Perry se právem zařadili do mého seznamu oblíbených knižních hrdinů. Oba dva jsou laskaví a odvážní. Fandím jim!
A nakonec si ještě postesknu… Už aby byl druhý díl a já ho mohla nadšeně postavit na poličku hned vedle toho lesknoucího se skvostu!

Mé hodnocení: 9/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Obrázek obálky i anotace byly použity ze stránek nakladatelství

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...