Recenze: Mezi láskou a smrtí

Autorka: Meg Cabot

Série: Abandon

Díl: První

Přeložila: Renata Greplová

České vydání: 272 stran, hardback

Nakladatelství: Knižní klub, 2012

Česká anotace: Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné – je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti? První díl nové strhující „podsvětní“ řady.

Dva dny změnily Pierce život – když jí zemřel dědeček, a ona po jeho pohřbu na hřbitově potkala tajemného vysokého Johna, který oživil holubici, a když zemřela.

Pierce věděla, že zemřít není žádná sranda, ale někdo ji měl varovat, co se stane, když se z  „života po smrti“ vrátí. Pierce prodělala klinickou smrt, a od té doby už není taková, jako předtím. Je roztěkaná, má problémy s udržením pozornosti… a určitou zásluhu na tom má i tajemný John, který se jako by zázrakem objeví vždy, když ho Pierce potřebuje. Což si teda myslí on, protože Pierce o jeho pomoc nijak zvlášť nestojí. Kdo by taky chtěl za přítele někoho, kdo šéfuje podsvětí? A který navíc chce, aby tomu podsvětí šéfovala s ním. Navíc, když má sama Pierce spoustu práce s ochraňováním své rodiny a přátel před ďáblem, který by jim mohl chtít ublížit.

Celé situaci nijak nepomáhá fakt, že se její rodiče rozvádí a matka ji bere s sebou na Ostrov kostí, místo, kde vyrůstala, a kde Pierce poprvé potkala Johna. Nějak tuší, že ho bude potkávat častěji, a bohužel pro ni tuší správně. Nicméně trable, které tuší, se nijak nedají srovnat s bouří problémů, které se ni řítí. 

Pierce bude muset přehodnotit, kdo je skutečně onen ďábel, před který se snaží své blízké chránit, a komu může opravdu věřit. Smrt chce totiž Pierce zpátky. A tentokrát už navždy, bez jakékoliv šance na opětovný návrat.

Meg psát umí, a dokazuje nám to neustále. Mezi láskou a smrtí, nebo také Abandon, jak se kniha v originále jmenuje, není žádnou výjimkou. Přesto se mi zdá, že Meg v jisté věci šlápla vedle. Hodila své čtenáře po hlavě do příběhu, a pak je nechala, aby se v tom plácali a ukázali, jak dobře umí plavat. A také, jak dobří jsou v orientaci v času, protože příběh se odehrává hned ve třech časových liniích.

Tou první je minulost, zejména ta, kdy Pierce zemřela, ale také se přesouváme do doby, kdy se Pierce poprvé seznámila s Johnem, a kdy už po návratu do života studovala na své bývalé škole. Postupně se také dozvídáme, jaké že tragédie se tehdy udály.

Další časovou linií je přítomnost, kterou celá kniha začíná, z ní se však pravidelně přesouváme do nedávné minulost, kdy Pierce vypráví, co se stalo den či dva zpátky, což je druhá časová linie.

Musím říct, že mi tyhle časové skoky tak trochu připomínaly sci-fi skoky do hyperprostoru a byly jedinou věcí, se kterou jsem se až do konce knihy nedokázala srovnat. Ke všemu byly provedeny tak špatně, že jsem se kolikrát nezvládala zorientovat, jestli jsme pořád v minulosti, nebo v přítomnosti, Myslím si že tohle mohla Meg vyřešit i jinak, koneckonců, talent na to má.

Co jsem však musela na knize ocenit s nadšením sobě vlastním, byla spojitost s řeckou mytologií. Tu prostě miluju! Také díky ní se stala série o Percym Jacksonovi jednou z mých nejoblíbenější, a také proto má Abandon nášlap ke stejné kariéře. Mýtus o Persefoně a jejím únosu do Podsvětí byl spojen s příběhem Pierce tak bravurně, že mi nezbývá, než zatleskat.

Také s vykreslením Podsvětí si Meg opravdu pohrála, protože právě chvíle, které se v něm odehrávaly, mě bavily z celé knihy nejvíc. Musím říct, že mě představa lidí, čekajících na pláži na svou loď, opravdu nadchla. Totéž musím říct o potetovaných svalnatých chlápcích, kteří dělají v Podsvětí jakousi ochranku. A John, jezdící na pekelném oři, celý obrázek krásně doplnil.

A další věcí, kterou jsem na knize musela nevyhnutelně ocenit, byl fakt, že každá kapitola začínala úryvkem z Danteho Pekla, který jaksi korespondoval s tím, co se v dané kapitole stane.

Co se týče postav, jsem na vážkách. Bylo jich opravdu moc, ačkoliv si Meg dala záležet, aby se nepletly, jelikož každá měla svůj vlastní, jedinečný charakter. Přesto tím, že všechny bez výjimky dostaly svůj kousek prostoru, zbytečně upřely prostor těm důležitějším, jako byl například takový John. Toho jsem si opravdu oblíbila, ty jeho pokusy o to, aby s ním Pierce zůstala v Podsvětí, mi přišly roztomilé. Musím říct, že tu jeho drsnou stránku jsem mu nijak nežrala. Což ale neznamená, že by se mi jeho rádoby "zlé chvilky" nelíbily. Líbily, a moc!

To taková Pierce byla úplně jiný případ. Oblíbila jsem si ji, to jistě, ale v porovnání s Johnem by neměla moc šancí. Po Meginých hrdinkách, které většinou nešly pro drzou poznámku či rovnou ránu daleko, mi přišla Pierce nudně zakřiknutá a tichá. Ačkoliv byla také tvrdohlavá a hrdá, než aby ustoupila.

Samotné konečně hodnocení knihy jsem musela přehodnotit a změnit. Kniha byla skvělá, ale tak nějak nesplnila má očekávání. Něco mi na ní zkrátka chybělo, nicméně věřím v Megino spisovatelské umění natolik, až si jsem naprosto jistá, že v druhém díle to "něco" bude a já si sérii bezvýhradně zamiluji.

Mé hodnocení: 8.5/10

- Děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete předobjednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství