Recenze: Záchranný člun

Autorka: Charlotte Rogan

Přeložila: Jana Pacnerová

České vydání: 280 stran, hardback

Nakladatelství: Fortuna Libri, 2012

Česká anotace: Dvacetiletá Grace Winterová – novomanželka a čerstvá vdova – stojí před soudem a bojuje o život.
Strhující vyprávění o mladé ženě, která se po sňatku s bohatým obchodníkem plaví na zaoceánském parníku, který se z ne zcela vysvětlitelných důvodů začne potápět… Grace se na poslední chvíli dostane na záchranný člun. Ten je však zcela přeplněný a jen stěží je možné zvládnout nerovný boj s oceánem. Tíživá otázka, zda budou zachráněni, drsné podmínky, nedostatek potravy i vody, šílenství, slunce, nekonečné moře... to všechno nutí lidi na člunu ukázat svůj charakter a odhalit se až na samou dřeň. Grace přežije díky silné vůli – a také díky činu, který se na člunu zdá přirozený, ale v bezpečném životě na souši ji postaví před soudní tribunál.
Koho soud uzná vinným a koho nevinným? Je ale vůbec možné soudit někoho, kdo prožil peklo?

Záchranný člun je jakýmsi lodním deníkem mladé hlavní hrdinky Grace. Začíná v den, kdy je spolu s dalšími třemi ženami postavena před soud a souzena za vraždu. Její právníci jí poradí, aby jako důkaz o své nevinně sepsala události krutých a nejistých jednadvaceti dní na moři, kdy jediným přáním bylo přežít.
Grace tak skutečně učiní, a tak se na bezmála tři sta stranách dozvídáme, čím vším si musela od potopení zaoceánského parníku Královna Alexandra až po vymodlenou záchranu projít.

Příběh se odehrává v době, kdy v Evropě zuří druhá světová válka, tudíž je tomuto faktu přizpůsoben i styl psaní, který je více méně staromódní. Předsudky mají stále svůj podíl na ovlivňování společnosti, takže mezi různorodou společností na člunu kromě šoku a strachu vřou i klepy a pomluvy.
Záchranný člun tedy není jen holým popisem o přežití, ale také jakýmsi nahlédnutím za oponu tehdejší společnosti. Což by někomu mohlo vadit, protože autorka se ráda květnatě vyjadřuje a bohatě využívá opisů, já ale byla s touto formou vyprávění naprosto spokojená, příběh tak dostal i jakési lidskosti. Nebyly to jen bezmála čtyři desítky lidí, které spojila touha přežít, ale díky popisům získaly i tváře, charaktery, své vlastní životy.

Když však odhlédneme od popisů společnosti, je tato kniha opravdu krutá. Na člunu vládne zoufalství, hmatatelné z každé stránky, k němu se přidává i strach, nejistota, již zmíněné předsudky, nedostatek vody,  prakticky žádná ochrana před sluncem... zachovat si duševní zdraví je takřka nemožné, pasažérům se tedy nevyhýbá ani šílenství či smrt. Ke všemu se blíží bouře, kdy je již jasné, že je člun přetížený, a někdo se bude muset obětovat, aby ostatní přežili. Za těchto nekompromisních podmínek se tedy odhalují pravé tváře a charaktery  pasažérů člunu. Je jaksi morbidně zajímavé sledovat, co všechno jsou lidé ochotní udělat, jestliže je v sázce jejich vlastní život. S tímto faktem také přichází otázky jako Kdo je na vinně? a Kdo je oprávněn soudit? na které mnozí nenachází odpověď.

Když jsem tuto knihu začala číst, bylo mi opravdu špatně. Musím říct, že když jsem četla scény, kde muži na člunu odstrkovali topící se lidi, kteří v nich viděli záchranu, musela jsem ovládat žaludek. U scény, kdy odsoudili ke smrti malého chlapečka, topícího se ve vodě, protože na člunu již nebylo místo, jsem naopak horko těžko zadržovala slzy. Na jednu stranu chápu (nebo se alespoň snažím pochopit), že záchrana chlapečka by mohla přispět ke smrti všech, na druhou si nedovedu představit, že bych se ocitla ve člunu a měla se dívat, jak to sedmi či osmileté dítě umírá.
Celý příběh je, jak jsem již zmínila výše, opravdu krutý. Autorka se se svými postavami vůbec nemazlí, naopak je nechává prožívat ta největší muka, aniž by na konci příběhu většina z nich došla k rozhřešení. A opět, na jednu stranu jsem se topila v depresi, na druhou autorku musela obdivovat, protože napsala mistrný příběh. Popsala moře v jeho nejnemilosrdnější podobě a "díky" všem příkořím se každá strana zdála být jako opravdový lodní deník. Skoro byste si mysleli, že kdysi, kdesi, opravdu na moři plul dřevěný záchranný člun.

Co se týče překladu, ten byl... inu, jak to jen říct... se samotným překladem se paní překladatelka popasovala skvěle, to ano, jen se mi zdálo, že kniha neprošla korekcí. Sem tam chybělo jedno písmenko, čárka či háček nad písmenem a párkrát se dokonce stalo, že někam zmizelo celé slovo. Když se to stalo už po několikáté, jsem těžko jsem přemáhala podráždění, kniha však byla natolik skvělá, že jsem ji i přes to bez dechu dočetla.

Co se týče konečného hodnocení, musím přihlédnout ke všem aspektům, ne jen k příběhu. I tak ale - ať se na to dívám, jak chci - mi vychází 8 bodů. A musím už jen dodat, že popisek na obálce "Mistrně napsaný román o touze po přežití" pro tentokrát opravdu nelže.

Mé hodnocení: 8/10

- Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fortuna Libri

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství