Top týdne (16): Nejemotivnější příběhy

Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.
Příběhů, které vás naprosto emočně vyždímají, je spousta. Já se však pokusila vybrat jen ty pravé skvosty. Nuž, snad se mi to podařilo.

1. The Hunger Games (Suzanne Collins)

Beze všeho. Konec jsem obrečela jako želva, ale nejde jen o něj. Celý ten příběh je silný a emotivní, je jako jedna velká horská dráha, během níž si popláčete, párkrát se i zasmějete, ale hlavně si strachy okoušete nehty až do masa.

2. Harry Potter (J.K. Rowling)

Bez komentáře.

3.  Vlny zmítané smrtí (Carrie Ryan)
Spousta šoků, slz, pár infarktů, neměřitelný strach, sem tam i radostné zavýsknutí... tahle kniha mě opravdu emočně naprosto vyždímala.

4. Výjimečná (Kristin Cashore)

Poslední věta epilogu mě opravdu dostala a musím ji číst pořád dokola. Tak poetická, tak krásná... a vzhledem k příběhu i krapet smutná. Občas jsem měla sto chutí touhle knihou mrsknout o zeď, ale to bych knize nikdy neudělala. A téhle už vůbec ne.

5. Hostitel (Stephenie Meyer)
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se do téhle knihy pustila nadšeně ještě v den vydání. Kdepak. Přečetla jsem si ji až dva roky po vydání a první kapitolu četla se značným odporem. Přece jen nemám Stmívání zrovna moc v lásce, a obávala jsem se, že Hostitel bude podobný. Nebyl. Byl mnohem, mnohem lepší.