PS: Ale vždyť ono je to vlastně jedno

Cha! Jak se máte mí mílí i nemilí (ne)čtenáři? Určitě jste si už začali myslet, že se ze mě stal recenzent robot a po příšerce, co si tu každou chvíli vylívala své knihomolské srdíčko, se slehla zem, co? Někteří z vás už stihli bouchnout, šampáňo, že? V tom případě mám some bad news. I´m back. Muhaha.

Věc se má totiž tak. Maturitní ročník není žádná sranda, to vám povídám. A tak se stalo, že mi z toho krapínek hráblo. No jissstě, už teď! Když mám do maturity ještě tooolik času! Jenže víte vy co? Já mám hlavu velikosti XS/S. Oni (tím oni mám na mysli všechny ty, kteří si myslí, že bych snad já měla jít k maturitě) si fakt - jako opravdu fakt - myslí, že zrovna já si do té své pomatené, sklerotické hlavy, která valnou většinu času poletuje někde strašně vysoko v oblacích, nacpu takovou strašnou hromadu informací? No way. Říkejte si, co chcete, ale tohle nepůjde. A na rovinu - jestli si opravdu vytáhnu jako otázku ekonomiku, jsem v háji. To jim rovnou na odchodu zamávám a oznámím, že si tedy nebudeme přidělávat zbytečnou bolest a uvidíme se v září.

Ne, nechci se ponižovat, podceňovat ani dělat nic jiného, co souvisí s ošklivými osočeními, které vlastně oklikou říkají, že jsem debil. To opravdu nechci. Já totiž debil nejsem, o tom jsem opravdicky přesvědčená.  Někdy je ale jednodušší říct si, že to člověk nezvládne, tak co se zbytečně namáhat. Jenže... já přece nejsem debil, jak už jsem vám před chvilinkou oznámila. Takže tyhle kecy typu vzdávám-to-nemá-to-cenu si budu muset hezky rychle odpustit a vrhnout se hlavou napřed do té nechutné hromady učení. A to mě nehorázně děsí. Pokud si tohle nějaký maturant čte a klepe si na čelo, že blbnu a blázním a že se to všechno dá v pohodě zvládnout a přežít, tak je to pěkný lhář! Protože tak velká životní zkouška se bez stresu neobejde.

Gosh, už zase jaksi začínám filozofovat a to jsem si tu jen chtěla dělat srandu, abych na chvíli utekla cynické realitě z pařátů. A zas to nevyšlo! Takže to tu raději hezky rychle ukončím, neb zítra mě čeká Gaudeamus v Brně a po něm KFC, Levné knihy a Vaňkovka. O la lá! Po delší době si konečně zase užiju trochu té srandy.

A nakonec ještě, protože jsem jí to slíbila...

Já: hej áj čast met jú end dis is krejzy, bat hírs maj nambr, sou kól mí mejby!
Tsuin: jů sejf maj lajf egen end áh vant jů tu nou bejby, aj lav jů bejby lajk a lav song bejby
Já: ví ár nevr evr evr geting bak tugédr! 
Tsuin: jů bilong vif mííííí :-D
Já: It wos čast a drím :D
Tsuin: and áááááááááááj vil olvejs lav jůůůůůůůůůůů 

... aneb když hrábne nejen mně, ale i mému dvojčeti. Ten, kdo pozná, co je to za písničky, uvidí zlatý prasátko (a je fuk, že Vánoce jsou až za dva měsíce)!

PS: Ono je to opravdu jedno...