pondělí 12. listopadu 2012

Recenze: Bílý kůň


Autor: Alex Adams
Série: Bílý kůň
Díl: První
Přeložila: Jana Vlčková
České vydání: 304 stran, hardback
Nakladatelství: Domino, 2012

Česká anotaceTřicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.
Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou… 

Co, proč a jak Aneb moje reakce:
Tahle kniha mě dostala. Je surová, dramatická, plná psychologických rozborů a inteligentních dialogů, na nic si nehraje... dostala mě, a vás dostane taky.

Trocha toho recenzování:
Knihu jsem začala číst s tak trochu rozpolcenými pocity. Na jednu stranu jsem se těšila, že pro jednou není kniha s post apokalyptickým tématem zařazená v sekci YA - knih pro mladé dospělé. Kdepak, tato kniha se už od pohledu tvářila seriózně a dospěle. Což mě na druhou stranu celkem strašilo. S jednou takovou knihou jsem už měla co do činění a ve výsledku jsem z ní byla celkem znechucená. Rozhodla jsem se ale odhodit předsudky a nabídnout Bílému koni začátek s čistým štítem. A dobře jsem udělala.

Protože ačkoliv je Bílý kůň autorčina prvotina, už teď nám dokáže vyrazit dech. Psát zkrátka umí. Důkazem jsou toho dialogy - inteligentní, vtipné, sarkastické, pohotové... Číst je je jako sledovat tenisové utkání, kdy si postavy navzájem přihrávají na smeč. Musím říct, že právě dialogy mají značný podíl na hodnocení celé knihy. Těm zkrátka nemám, co vytknout.
Další věcí, která se autorce opravdu povedla, je vykreslení atmosféry. Přiznejme si - příběh může být sebelepší, pokud však chybí patřičná atmosféra, celá kniha jde k šípku. Bílý kůň naštěstí není tento případ - na všech tři sta stranách bude vaším společníkem hutná omáčka, sestávající z hrůzy, strachu, beznaděje a zoufalství, kterou ze sebe nesetřesete, sebevíc se budete snažit. Aspoň tedy já se snažila, protože z toho by jeden i "zblbnul".  Navíc má autorka jednu velice milou vlastnost - píše, píše a najednou BUM! zmíní jen tak mimochodem nějakou životně důležitou informaci. A vy samozřejmě čtete dál, než se komicky zarazíte a řeknete si "Moment...", vrátíte se zpátky, přečtete si tu jen-tak-mimochodem-tohle-je-důležité informaci a zůstanete zírat s pusou dokořán. A nebýt to vážně důležitá informace, byla by ta situace i vtipná. Navíc by to byla jediná věc, které byste se zasmáli. V této knize totiž příliš prostoru pro humor není. Vlastně tu není skoro žádný.

Co jsem si naprosto zamilovala, byl styl psaní. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že s tím, jak je kniha surová, by se styl, kterým je napsaná a který je malinko umělecký, mohl dost vylučovat. Pozor, omyl, vážení! Není tomu tak. Autorka dokáže i podřezání krku popsat umělecky. Opravdu. Ani já sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale je to tak. Tohle je něco, proč bych si knihu přečetla i několikrát. Je to totiž takové čtecí požitkářství. 

Kniha je navíc kromě kapitol rozdělená i na dvě doby, a to Tehdy a Teď, přičemž obě dvě tyto "sekce" se sice pravidelně střídají, nicméně ne ve striktně vymezeném rozsahu stran. Může se tedy stát, že budete číst 15 stran o Tehdy a pouze 3 strany o Teď. Tato nepravidelnost se jednak postarala o zvýšení napětí (nemohli jste si totiž říkat - hurá, už jen 5 stran a bude Tehdy nebo naopak), jednak jste mohli postupně sledovat vývoj postav. Jistě je samozřejmé, že největší rozvoj prodělala sama hlavní postava Zoe, nicméně rozvoj neminul ani jiné postavy.

Když už jsme u těch postav, jak už to v knihách bývá, najdou se takové, které vám budou blízké, oblíbíte si je a budete jim fandit, aby vše přežily. Najdou se však i takové, které budete od prvopočátku nenávidět a přát jim bolestivou smrt. 
Alex si to rozdělila na jakési dva protipóly - máme tu hlavní hrdinku Zoe, tu "hodnou", která zastává mravy starého světa, je inteligentní a uvažuje racionálně. A je tu také Švýcar, který vypadá, jako by se v něm nahromadilo veškeré zlo světa. Právě on byl postavou, kterou jsem od prvního okamžiku nenáviděla a nepřestala ho nenávidět ani po jeho smrti, ani po dočtení knihy. Byl mi odporný celou svou podstatou, zlo z něj táhlo na sto honů. Nenašlo se nic, v čem bych s ním souhlasila, nic, čím by si byť na chvíli zasloužil můj soucit. Nebyl jen typem člověka, kterého nemůžu ani cítit - byl ještě 100x horší. Ještě teď se mi kroutí všechny vnitřnosti vztekem, jen si na něj vzpomenu.
Nick. Ach, Nick, doktor Rose, psychoterapeut, Zoina láska. Tahle postava byla sakra kladná. Ve všech směrech a ohledech. Myslím, že právě jeho jsem měla z celé knihy nejraději. "Nepíšu si poznámky, pouze si sepisuji si nákupní seznam. Lidé jsou klidnější, když vidí, že si jejich terapeut něco zapisuje." Inteligentní, empatický...klaďas každým coulem. Být každý psychoterapeut takový, klidně k nějakému chodím.
Co se týče ostatních postav, měla jsem většinu vesměs ráda, bohužel, ukázalo se, že jsem snad raději neměla. Většinu čeká v této knize smrt.
 
Závěrečné hodnocení:
Kniha byla opravdu skvělá, něco tak geniálního jsem už dlouho nečetla. Abych ale pořád jen nechválila, našla se v příběhu i spousta logických trhlin. Na jednu stranu to chápu, autorce se povedlo krásně všechno propojit a vyřešit, na druhou stranu takovéto trhliny bývají málokdy odpustitelné. Strhávám za ně tedy jeden bod z celkového hodnocení a na závěr ke svému doporučení přidávám ještě jedno upozornění: knihu by neměli číst lidé se slabým žaludkem, kterým vadí krev a násilí. Romantiky moc nečekejte, ve světě, kdy zůstalo pouze 10% lidské populace, už na ni nezbylo moc místa. Pokud vám však nevadí knihy drsnějšího rázu, rozhodně si nenechte Bílého koně ujít.

Mé hodnocení: 9/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino  za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

3 komentáře:

  1. Mmmm, tak to vypadá, že je to přesně něco pro mě. Bílého koně mám jako prvního na seznamu, tak dnad brzy. :) Moc pěkná recenze. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to teda docela zklamalo. Zjednodušeně - začátek dobrý, konec červená knihovna.

      Vymazat
    2. No, já už byla z toho všeho tak vystresovaná a zdeptaná, že jsem uvítala i tu červenou knihovnu :D

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...