Recenze: Bohové Olympu - Neptunův syn

Autor: Rick Riordan

Série: Bohové Olympu

Díl: Druhý

Přeložila: Dana Chodilová

České vydání: 480 stran, hardback

Nakladatelství: Fragment, 2012


Česká anotace: Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří. Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Nuž, druhý díl jsem si rozhodně užívala o něco více, než ten první. Protože...protože Percy!

Trocha toho recenzování:

Do druhého dílu jsem se pustila bezprostředně po dočtení prvního, protože to čekání by bylo opravdová tortura. Nicméně už první věta mi vykouzlila na tváři úsměv. Percy tak, jak ho známe, je zpět! Ehm... no dobře, možná ne zrovna tak, jak ho známe, nicméně - je zpět! A to je přece důvod k oslavám, ne? Co na tom, že vlastně ztratil paměť a nic si nepamatuje, že...

Musím říct, že nevím, jak ostatní, ale mě po čase začala Percyho dočasná amnézie pořádně rozčilovat. Jistě, docházelo velmi často k situacím, kdy si Percy nemohl vzpomenout, odkud zná nějakou informaci, která se mu zničehonic objevila v hlavě a já mohla hrdě vykřikovat "Já to vím, já to vím!", ani to ale nebyla dostatečná satisfakce za Percyho ukradené vzpomínky. Měla jsem na Héru pěkný vztek. Ačkoliv u Jasona jsem ten její plán tak trochu chápala, protože mi přece jen přišli Římané trochu natvrdlí, jsem si naprosto jistá, že Percy by takové předsudky neměl. No jo, jenže zase by se mohl pokusit kontaktovat Annabeth a nějak ten plán pokazit... ale to je fuk. Nic to nemění na tom, že mě tahle bohyně pěkně naštvala!

I v této knize hraje ústřední roli trojice - my už ale po přečtení prvního dílu víme, proč tomu tak je. Jeden z této trojice je Percy, který je zkrátka stejně skvělý a vtipný a chytrý jako vždycky. Opravdu, nemohla jsem se přestat smát. Jestli byl v prvním dílu tím vtipálkem Leo, tady je to Percy. A neumím se rozhodnout, který z nich je vtipnější - i když Percy u mě možná přece jen o maličko vede. Ale to ze mě možná mluví jen zaujatost. 

Druhým hrdinou je Frank. Musím říct, že tomuto hrdinovi jsem moc na chuť nepřišla. Byl pro mě vcelku nezajímavou postavou, a ačkoliv se mu Rick pokusil nasadit punc jedinečnosti díky těm jeho super schopnostem, je mi vážně moc líto, ale na mě to nezapůsobilo. Neříkám, že je Frank špatný kluk, to vůbec ne - jen mi moc nepadl do noty.

A do třetice všeho dobré - a jen toho dobrého - tu máme Hazel. Hazel je hrdinkou od kosti. Vážně jsem ji už od začátku obdivovala - vůbec to neměla jednoduché a ačkoliv jsem na kousky skládanky jejího života poskládala ještě před jejich odhalením, zjištění, jak moc se obětovala za matku, která způsobila její trápení a která ji obviňovala za to, jak se jí vedlo, mě neskutečně dojalo. Hazel, ty jsi prostě jednička. Jsi skvělá a já tě moc obdivuju. Svět by lidí, jako jsi ty, potřeboval víc.

V knize se samozřejmě objevuje spousta dalšího nových postav, abyste je však poznali, budete si muset knihu přečíst sami. Mně samotné však udělal ohromnou radost návrat jedné z mých nejoblíbenějších postav z původní série o Percym - Nicka di Angela. O bože, Nicku, jak ty jsi mi chyběl! Nemáš nejmenší tušení. Ale za to, jak jsi před Percym šmelil, že ho neznáš, za to by sis zasloužil jednu za uši. Ale stejně jsi mi chyběl.

S odstupem času po přečtení si uvědomuju jednu věc- totiž, jednu logickou trhlinu. Nevím, jestli jsem byla mimo já, když se určovala pravidla pro boj s Giganty, nebo sám Rick. Jak mohli Hazel s Frankem porazit Giganta sami, když potřebovali pomoc Boha? Protože Percy ji při závěrečné bojové scéně v Táboře Jupiter vážně potřeboval. Prosím, vysvětlete mi to někdo.

Jinak si však nemůžu stěžovat - ačkoliv můj mladší bratr si stojí vehementně za tvrzením, že nebýt v knize Percy, tak je neskutečně nudná (a já to fakt nemůžu posoudit, protože jsem přece zaujatá a Percy v té knize byl), nejsem si tím tak docela jistá. Přeci jen - už jste někdy četli od Ricka nudnou knihu? Existuje vůbec taková?

Troufala bych si tuto knihu označit za trochu vybočující z řady - v předchozích knihách o Percym jsme totiž četli pouze o řecké mytologii, správně? Už v prvním díle Bohů Olympu však bylo poznat, že si Rick připravuje půdu pro pro trochu odlišnější příběh - v tomto totiž nebudou figurovat pouze Řekové, ale také Římané. Musím říct, že nejdřív jsem si nebyla jistá, jak se s tímto faktem vyrovnat - Římské období nepatří mezi má nejoblíbenější. Všechna ta disciplína a nutná služba... pff, s tím na mě nechoďte. Na druhou stranu teď musím uznat, že zapojit do příběhu i římskou mytologii (ačkoliv byla takřka obšlehnutá od té řecké) nebyl vůbec špatný nápad. Moc ráda jsem četla o tom, jak to mají v Táboře Jupiter rozdělené a jak se vlastně chovají Bohové ve svých římských podobách. K tomu všemu skvěle pasovala barevná mapa Tábora Jupiter, která je k nalezení hned na začátku knihy.

Závěrečné hodnocení:

Sečteno a podtrženo, Neptunův syn je rozhodně kniha, která stojí za přečtení. Ale pokud jste četli předchozí díl a vůbec celou původní sérii o Percym, tak vám to asi ani nemusím říkat, že? No, zkrátka a dobře, ani u tohoto dílu se nebudete nudit. Rick podává zcela nový pohled na Římany a na konci si budete říkat: WTF? Percym co jsi to probůh udělal? No jo, to jsem vám ještě neřekla, že ten konec je tak nepochopitelný a skvělý? A po jeho přečtení budete plakat po třetím dílu. Kterého se, jen tak mimochodem, dočkáme už na jaře příštího roku.

Mé hodnocení: 9.5/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství