Hory mají lyže: Den čtvrtý

Vážení, oficiálně vám oznamuji, že nejšikovnějším tvorem na světě je jeden divný brouk jménem Emily.L. Jen on si totiž dokáže hned první den natáhnout svaly na lýtkách tak, že ho bolí i třetí den. Ano, je to tak! Takže zatímco celý zbytek naší povedené famílie se vydal na svah, já zůstala trčet na pokoji. A ačkoliv mi pak u oběda bylo oznámeno, že jsem o nic nepřišla, připadala jsem si jako největší lůzr a nemehlo a pako a tak prostě všechno. Prostě o něco ochuzená. Nicméně ani tak mé dopoledne nestálo za starou bačkoru!
Ve zkratce jsem si umyla a vyžehlila vlasy, sbalila notebook do tašky (asi hodinu hledala občanku, než jsem usoudila, že ji snad potřebovat nebudu - mimochodem ji měla zabavenou matinka kvůli kupování permanentek) a odebrala se o tři patra výše do hotelového baru. Díky tomu, že bar teprve před chviličkou otevíral (takže jsem vypadala ještě zoufaleji, než jsem měla v úmyslu) jsem si mohla zabrat box, jaký jsem chtěla, objednat si dvojku bílého (kterou jsem nakonec vyměnila za pivo, které mě díky nuzné snídani skoro položilo a mimochodem ano, pila jsem už tak z rána a ne, normálně to nedělám), otevřít notebook, s jakýmsi pocitem vítězství se napojit na FREE barovou wifi a začít pracovat - čímž mám na mysli vést duchaplnou debatu se soulmate a napsat recenzi (obojí jsem ještě dopoledne splnila, pějte haleluja).

Odpoledne se šel hrát pink ponk. Ačkoliv jsem jako jediná chodívala na tréninky tohoto pro mě ne příliš atraktivního sportu (to bylo velice, velice dávno), smířila jsem se s postem věčně poraženého a jen si ze srandy pinkala postupně se všemi třemi členy naší rodiny, kteří se opravdu moc snažili netvářit se zoufale a znuděně v jednom. O to větší bylo mé překvapení, když jsem porazila bratra - spíše než své šikovnosti bych to však přičítala nehoráznému štěstí, které se u mě občas také zastaví, aby mě pozdravilo.

Ovšem nejlepší z celého dne byla právě večeře. Jelikož mi Standa Vlček slíbil, že mi na obědě předá podepsané pohlednice od všech kluků a nějak jsme se minuli, našel si mě na večeři - a řeknu vám, že pohled  na lidi v jídelně, jak koukali, když přišel k našemu stolu, popřál dobrou chuť a podal mi pohlednice s omluvou, že více se jich na ni už nevlezlo, byl k nezaplacení :D Jo, vážně je to fajn chlap.

Anyway, až na to, že večer již započalo zuřivé balení, jelikož druhý den se mělo jít lyžovat a následně odjíždět domů, už nemělo tak komický a zajímavý proces, abych se tu s ním musela vypisovat. Popřeju vám tedy jen dobrou noc a těm, co ještě ponocují, hezký zbytek soboty :)