Recenze: Hvězdy nám nepřály

Autor: John Green

Přeložil: Milan Kopecký

České vydání: 240 stran, hardback

Nakladatelství: Knižní klub, 2013

Česká anotace: Když bylo Hazel 13, diagnostikovali u ní rakovinu. Šance na přežití byly mizivé, ale teď je Hazel 16, a stále žije. Nikdo neví jak dlouho ještě vydrží, ale rozhodně to nebude jednoduché. Augustus měl rakovinu, ze které se vyléčil, ale byla mu amputována noha. Tihle dva se potkají na sezení jedné podpůrné skupiny, kam chodí lidé s rakovinou, a padnou si do oka. Hazel, která si myslela, že už jí není dáno být normálně šťastná, se zamiluje. Chvíle, které stráví s Augustem jsou nejlepší v jejím životě, ale mezi jejich lásku se staví rakovina...

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Jen těžko lze popsat něco, co je nepopsatelné... A taky si pamatujte - některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.

Trocha toho recenzování:

Čím začít? V hlavě mi víří tolik myšlenek, v srdci tolik emocí - tahle kniha se mi vryla do duše jako žádná jiná. U téhle knihy se budete smát, budete plakat, budete se smát a přitom plakat, budete plakat tak, až si budete myslet, že víc nemůžete... když budete plakat, budete se i smutně usmívat. Věřte mi, že u této knihy se hodně nasmějete a napláčete. A když si budete ke konci knihy myslet, že víc už prostě nezvládnete, stejně nedokážete přestat číst - prostě to budete muset zvládnout. Kvůli Hazel a Augustovi.
Už když jsem si přečetla první stranu, věděla jsem, že budu tuto knihu milovat. Nevím, jak jinak to podat, abyste mi rozuměli, asi si ji prostě budete muset přečíst a přesvědčit se o tom sami. Nebo mi prostě budete muset věřit. Protože já vás zapřísahám, že tuhle knihu budete milovat. A možná i maličko nenávidět.

Člověk by si řekl, že 240 stran je celkem málo na to, abyste na ně nacpali dobrý příběh se vším všudy. Ten člověk se šeredně mýlí. John Green nám totiž všem ukáže, že mu bohatě stačí těch "pouhých" 240 stran na to, aby do něj nacpal všechno, co je pro výborný příběh třeba, a ještě něco navíc. Dokáže do téhle útlé knížky nacpat pocity a ještě je zvětší o jejich stonásobek, ba ne, tisícinásobek! Ty pocity jsou jako obři, co vás převálcují, nechají vás ležet jako bez života a pokud to přežijete, jediné, co budete chtít, je umřít. Což je sice vzhledem k příběhu celkem morbidní, ale je to tak. Tahle kniha je taková smršť pocitů, že s vámi zamává jako máloco jiného. 

Co dál? Postavy. Hazel jsem si oblíbila, to je snad jasné každému. Líbilo se mi, jak se chovala, jak přemýšlela, jak se snažila udržet si odstup. Líbilo se mi, jak bojovala, jak byla statečná, líbil se mi její smysl pro humor, empatie... Netřeba snad dodávat, že nebyla chvíle, kdy bych jí nefandila. Augustus byl prostě miláček. Málokdy se setkáte s postavou natolik ješitnou, natolik svéhlavou, natolik vtipnou, natolik inteligentní, natolik... svou. Jeho metafory mě dokázaly rozesmát, ale opravdu jsem nad nimi i přemýšlela. Krásně se s Hazel doplňovali, krásně se k sobě chovali! Byli oba dva realisti, což se mi snad líbilo ze všeho nejvíc. Stejně tak jejich "dobrý" a věta "Svět není továrna na splněná přání." Nemůžete jim závidět, dokonce je ani nemůžete (ba co nemůžete, nesmíte!) litovat. Ale stejně jim nepřestanete fandit. Protože to jsou jedni z těch hrdinů.
Izák. Postava natolik nevšední, že mě nepřestává vyvádět z míry. Nejsem si jistá, co přesně tak o ní říct a co neříct, ale myslím, že už jsem všechno dokázala shrnout do toho slova "nevšední". A takový prostě on je. A já ho mám ráda.
Ráda bych zmínila i Van Houtena, autora knihy Císařský neduh, kterou Hazel tak milovala. Ačkoliv se choval arogantně, odporně, zle, nepředvídatelně, inteligentně, hloupě (ano, přesně takto se choval), bylo mi ho líto. Měla jsem na něj vztek, ale zároveň mi ho bylo líto. A jsem mu i jaksi vděčná, protože byl jedinou postavou, ke které jsem si dovolila tuto lítost cítit.

Co ještě dodat? Nemůžu vám toho prozradit příliš mnoho, protože bych vám zkazila zážitek z knihy. A nemůžu toho prozradit ani málo, protože z toho mála by se velice rychle stalo mnoho. 
Hvězdy nám nepřály je kniha o smrti, ve které je spousta života. Budete ji nenávidět i milovat. A rozhodně ji nebudete číst pouze jednou. Budete nadávat na konec, protože je to jeden z těch konců, ale zároveň budete vědět, že kdyby to skončilo jinak, byli byste zklamaní. Tak nějak vycítíte, že kdyby se stalo něco úplně jiného, nebyla by to zrovna tato kniha. A vy právě tuto knihu milujete. Stejně tak Augusta, Hazel, Izáka, jejich rodiče, jejich rozhovory! Ó ano, rozhovory. Především Hazel a Augusta (a také jejich sms, u těch od Augusta jsem se kolikrát smála tak, až jsem přes slzy neviděla), Hazel a Izáka, Hazel a jejich rodičů, Hazeliny vnitřní monology... budete je milovat. To vám přísahám.

Závěrečné hodnocení:

Tentokrát to vezmeme stručně - přečtěte si sakra tu knihu!

Mé hodnocení: 10/10

- Děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí ARC výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství