pátek 29. března 2013

Recenze: Tak padne náš svět

Autorka: Megan Crewe
Série: Tak padne náš svět
Díl: První
Přeložila: Barbora Čermáková
České vydání: 312 stran, paperback
Nakladatelství: Egmont, 2012


Česká anotace: Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace. A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit. Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.


Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Hmm... někdo mi prosím řekněte, proč jsem se téhle knize tak vyhýbala. Ah, moment, svědí mě něco na krku...

Trocha toho recenzování:
Když jsem začala číst knihu, představovala jsem si, jak se nákaza z ostrova rozšíří do celého světa, vypukne pandemie a svět se pohltí do hrůzy. V jednom jsem se spletla - nákaza zůstala na ostrově. Ale na hrůze to nic nezměnilo.

Vezměte si jednu sympatickou hrdinku, nechte ji se svou rodinou vrátit se na ostrov, kde se co nevidět rozšíří smrtelná nákaza, nechte jejího nejlepšího kamaráda odjet, a pak to spusťte. Začne to mrtvým rackem, končí to masovou panikou na ostrově, který je naprosto odříznutý od okolního světa. Naděje na záchranu? Mizivá až žádná. Přátelé? Většina je mrtvá. Rodina? V ohrožení. Pomoc? Nepřichází. A co vy? Přežijete? A dá se vůbec přežít?

Megan Crewe se povedlo napsat dokonalý, děsivý příběh. Z tak jednoduchých symptomů, jako je kýchnutí, zakašlání či svědění udělala příznaky nemoci, která vás zabije. Využívá lidské psychiky, základních pudů, masové paniky, hranic, kdy lidé přemýšlejí jako divoká zvířata. Z tohoto všeho se jí povedlo namíchat děsivý koktejl, jehož třešničkou navrch je dívka Kaelyn, která píše dopisy svému kamarádovi, který odjel na pevninu. Dopisy, které nikdy neodešle. Jeden by si mohl myslet, že dopisy celý ten skvělý, děsivý námět zkazí. Ten jeden by se pletl. Těžko si dokážu představit jiný styl, který by knize sedl lépe. A ačkoliv se budete ze začátku sami sebe ptát, jestli Kaelyn opravdu hodlá psát do dopisu i to, co a v kolik večeřela, v průběhu knihy si uvědomíte, že tyhle obyčejné maličkosti jsou právě to, co tak bolestně postrádáte. Dostanete totiž pocit, že ty dopisy píše Kaelyn vám. A vůbec, ale vůbec se vám nebude líbit, co si v nich přečtete. Sobecky budete děkovat bohu, že jste se na podobném ostrovu neocitli vy. Jednoduše řečeno, styl je tak chytlavý, jak jen to jde. Vše je tak detailně popsáno, celá nemoc, příznaky, panika i smrt, že když zavřete oči, vidíte to před sebou. Děs a hrůza ze stránek doslova prosakuje a když si začnete podvědomě škrábat krk, dojde vám, že vás kniha definitivně polapila.

Kromě toho, že je sám zmíněný styl psaní kromě chytlavosti také jednoduchý, takže otáčíte stránky, ani o tom nevíte, postavy také mluví nespisovně. Písmeno "ý" jako by snad ani neznali, protože ho ve slově okamžitě nahradí písmeny "ej". Takže se například setkáte se slovem umejt. Není to na škodu! Rozhovory postav tak dostávají reálnější ráz, jsou uvěřitelnější a živější. Jinak řečeno se znovu setkáváme s knihou, které nespisovnost jedině svědčí. Přesněji řečeno se setkáváme s hrdinkou, ke které nespisovnost naprosto sedí.
Kaelyn je jedna z nejsympatičtějších hrdinek, o jakých jsem kdy četla. Chovala se jako každý obyčejný člověk, když měla strach, reagovala podle toho. Přesto byla odvážná, chytrá a snažila se jednat ve svých mezích. Nehrála si na mučednici, ale kde mohla, tam pomohla. Ačkoliv jsem ji ze začátku nemohla vystát a přišla mi vcelku jednoduchá, jakmile vypukla nákaza a ona ukázala, co v ní doopravdy je, přirostla mi k srdci.

Hlavní hrdinka je další bod, proč budete tuto knihu milovat, protože není nic otravnějšího, než když máte celou knihu chuť konečně tu husu praštit, aby zmlkla. Což se vám u Kaelyn nestane, to vám garantuju. Ale tou nejdůležitější věcí, kvůli které budete tuto knihu milovat, je fakt, že se autorka vyhnula milostnému trojúhelníku. Ze začátku ho sice jemně naznačila, přičemž jsem se neubránila otrávenému zasténání, v průběhu knihy jsem se však ujistila, že nic tak ohavného a ohraného, jako milostný trojúhelník, této knize nehrozí. Megan, díky ti za to.
Také díky za to, že ačkoliv nic nezastíráš a kromě stovek bezejmenných lidí necháš pochcípat i pár (rozuměj hodně) postav, nejsi zbytečně krutá a víš, kdy to stačí, aby ti čtenáři nezemřeli na infarkt. A také díky za to, že jsi z Kaelyn neudělala super-holku, která je proti nemoci naprosto imunní. Takovou bychom ji nikdo nechtěli. Že ne?

Snad jediné, co na této knize bolestně postrádám, je detailnější popis ostrova. Jak vypadá? Jak je veliký? Co kde leží? Mapa by neuškodila, protože mám pocit, že s ostrovem se Megan moc nezatěžovala, takže čtenář sice ví, že se něco někde děje, neví ale, kde přesně se to děje. Vzdálenosti jsou v této knize pouze abstraktními pojmy, protože netušíte, jak moc jsou pravdivé a co si máte představit. Považuji to snad za jediný, zato ale velký mínus knihy.


Závěrečné hodnocení:
Marně přemýšlím, co kromě svého doporučení ještě dodat. Snad jen - nebojte se! No, možná maličko ano, ale nemluvím o nemoci. Nebojte se přečíst si tu knihu. Opravdu, nekouše, styl psaní je v rámci dopisů snad ještě chytlavější, než jak jsem ho vychválila. Překlepy nehledejte, nenajdete. Zamilujte si hlavní hrdinku, bojte se, zoufejte si a těšte se na druhý díl!

Mé hodnocení: 9/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

10 komentářů:

  1. Proč teď vychází tolik dobrých knih, které si chci pořídit? Ale samozřejmě, mrknu i tady po té. Super recenze, a to hodnocení hovoří jenom o tom, že po ní prostě sáhnout musím! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skoro všichni si tuhle knihu teda chválí, ale mě nějak neláká :D
    Obálka se mi sice líbí, ale taky mě docela odrazuje :D.. Jo jo divnéé :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, co se říká - nesuď knihu podle obalu :D

      Vymazat
  3. To už je podruhé, co čteš stejnou knihu jako já :D První byla Chvíle před koncem a teď tato. Zatím jsem s knížkou spokojená, tak uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělé! uvidíme, jaká bude třetí kniha :D :)

      Vymazat
  4. Super recenze! ;)
    Tenhle příběh se mi taky dostal pod kůži (ne tak doslovně, prosím :D ), ale musím říct, že mě ty dopisy přímo rozčilovaly a brala jsem je jako naprostou zbytečnost. Fakt ale je, že se to díky tomu četlo vážně dobře a je to dost chytlavé. (pšíík :D) Taky bych ale rozhodně brala detaily o ostrovu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      No, ze začátku mi taky lezly a nervy.. pak jsem se s nimi nějak smířila :D Snad budou detaily v dalším dílu...

      Vymazat
  5. poutavě napsana recenze ještě jsem o teto knizce neslysela..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taktiež som o knižke ešte vôbec nepočula a pritom vyzerá tak super! :)

      Vymazat
  6. Toto sa chystám čítať, ale ešte je to v nedohľadne. Rozhodne to vyzerá skvele 8)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...