Autor: Nači Júki
Série: Líbání zakázáno
Díl: První
Přeložil: Jan Horgoš
České vydání: 184 stran, paperback
Nakladatelství: Zoner Press, 2012
Česká anotace:Romantická manga o sladkém středoškolském životě a o tom, co všechno může způsobit zakázaný polibek.
Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Tohle bylo něco tak neuvěřitelného, kýčovitého a směšného...až mě to neuvěřitelně bavilo.
Trocha toho recenzování:
Marně přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco s tak absurdním příběhem. Ovšem Japoncům nejsou absurdnosti cizí (obzvláště co se mang týče), tudíž bych zřejmě neměla být tak překvapena. Ovšemže se vesnická dívka přestěhuje do Tokia a jejím jediným přáním je získat kluka! Jasně že je to dívčí škola, o čemž neměla ani tušení. Samozřejmě, že na škole funguje Klub kavalírů, jehož nesmírně atraktivní a inteligentní členové dělají dívkám společnost. Jistěže jimi hlavní hrdinka opovrhuje, načež se právě do jednoho zamiluje. A bezevšeho to celé stojí na jednoduchém principu, kdy mají dívky s lepšími známkami možnost trávit čas s tím nejkvalifikovanějším a nejkrásnějším členem - králem. Jenom já z toho cítím sexismus? A přesto je to tak směšné, až je to dobré.
U samotného příběhu jsem měla pocit deja vú, že už jsem něco podobného četla. A je to tak. Jen Bůh ví, kdo se od koho inspiroval, každopádně podobně vystavěný příběh nese název Ouran High School Host Club a vzniklo podle něj velice populární anime s jen o trochu menšími absurditami, než obsahuje Líbání zakázáno. Není se tedy čemu divit, že jsem si zkrátka nemohla pomoct a prakticky neustále tyto dvě mangy srovnávala. Faktem zůstává, že ačkoliv u mě stále na plné čáře vítězí zmiňovaný Ouran, jeho oponent má čtenáři i tak co nabídnout. V určitou chvíli se totižto příběh začíná silně lišit. Příběhová linie jde sice stále odhadnutelným směrem, přesto si čtenář nemůže pomoct a nadšeně vypískne pokaždé, kdy se na společnou scénu dostanou oba hlavní protagonisté a atmosféra zhoustne...načež vybuchne smíchem, když je napětí prolomeno některou z již zmíněných absurdit. Jen se přiznejte, ve které další knize či manze jste byli svědky toho, kterak si hlavní hrdinka namalovala řasy, kýchla, flákla hlavou o zeď, kde byl jen náhodou portrét, a svým obtiskem řasenky portrétu přimalovala knír? Ne? Já si to myslela.
Kresba samotná se ve své kýčovitosti zcela s přehledem vyrovnává příběhu, což můžete posoudit i podle obálky. Roztomilé culíčky, krátké sukýnky, až nelidsky velké oči, které jsou obří i na poměry shoujo mangy, spousta červenání se, slz, růže na každé straně, ne- li v každém okně, na to vše se ještě před čtením připravte. I tak je ale líbivá a ačkoliv je občas chaotická (snad za to můžou ty růže), jinak příběh neruší a naopak ho krásně doplňuje.
Ačkoliv Líbání zakázáno na první pohled nemůže ničím překvapit, příběh je plný kýčů a klišé a už na začátku můžete říct, co se stane na konci, dokáže překvapit a příjemně zabavit. Po dočtení si zcela jistě řeknete - co jsem to sakra právě přečetl/a? Ale pak stejně sáhnete po dalším dílu.
Česká anotace:Romantická manga o sladkém středoškolském životě a o tom, co všechno může způsobit zakázaný polibek.
Patnáctiletá Mako se přestěhovala s rodinou do Tokia a nastoupila na střední školu. Ale ne ledajakou – na této škole funguje neobvyklý Klub kavalírů, mladých chlapců, kteří se věnují a dvoří děvčatům, ale nikdy jim nemohou poskytnout lásku a líbání je naprosto zakázáno. Takové věci se Mako nelíbí, nechce mít s Klubem nic společného. Ale jak už to bývá… odříkaného největší krajíc.
Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Tohle bylo něco tak neuvěřitelného, kýčovitého a směšného...až mě to neuvěřitelně bavilo.
Trocha toho recenzování:
Marně přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco s tak absurdním příběhem. Ovšem Japoncům nejsou absurdnosti cizí (obzvláště co se mang týče), tudíž bych zřejmě neměla být tak překvapena. Ovšemže se vesnická dívka přestěhuje do Tokia a jejím jediným přáním je získat kluka! Jasně že je to dívčí škola, o čemž neměla ani tušení. Samozřejmě, že na škole funguje Klub kavalírů, jehož nesmírně atraktivní a inteligentní členové dělají dívkám společnost. Jistěže jimi hlavní hrdinka opovrhuje, načež se právě do jednoho zamiluje. A bezevšeho to celé stojí na jednoduchém principu, kdy mají dívky s lepšími známkami možnost trávit čas s tím nejkvalifikovanějším a nejkrásnějším členem - králem. Jenom já z toho cítím sexismus? A přesto je to tak směšné, až je to dobré.
U samotného příběhu jsem měla pocit deja vú, že už jsem něco podobného četla. A je to tak. Jen Bůh ví, kdo se od koho inspiroval, každopádně podobně vystavěný příběh nese název Ouran High School Host Club a vzniklo podle něj velice populární anime s jen o trochu menšími absurditami, než obsahuje Líbání zakázáno. Není se tedy čemu divit, že jsem si zkrátka nemohla pomoct a prakticky neustále tyto dvě mangy srovnávala. Faktem zůstává, že ačkoliv u mě stále na plné čáře vítězí zmiňovaný Ouran, jeho oponent má čtenáři i tak co nabídnout. V určitou chvíli se totižto příběh začíná silně lišit. Příběhová linie jde sice stále odhadnutelným směrem, přesto si čtenář nemůže pomoct a nadšeně vypískne pokaždé, kdy se na společnou scénu dostanou oba hlavní protagonisté a atmosféra zhoustne...načež vybuchne smíchem, když je napětí prolomeno některou z již zmíněných absurdit. Jen se přiznejte, ve které další knize či manze jste byli svědky toho, kterak si hlavní hrdinka namalovala řasy, kýchla, flákla hlavou o zeď, kde byl jen náhodou portrét, a svým obtiskem řasenky portrétu přimalovala knír? Ne? Já si to myslela.Kresba samotná se ve své kýčovitosti zcela s přehledem vyrovnává příběhu, což můžete posoudit i podle obálky. Roztomilé culíčky, krátké sukýnky, až nelidsky velké oči, které jsou obří i na poměry shoujo mangy, spousta červenání se, slz, růže na každé straně, ne- li v každém okně, na to vše se ještě před čtením připravte. I tak je ale líbivá a ačkoliv je občas chaotická (snad za to můžou ty růže), jinak příběh neruší a naopak ho krásně doplňuje.
Ačkoliv Líbání zakázáno na první pohled nemůže ničím překvapit, příběh je plný kýčů a klišé a už na začátku můžete říct, co se stane na konci, dokáže překvapit a příjemně zabavit. Po dočtení si zcela jistě řeknete - co jsem to sakra právě přečetl/a? Ale pak stejně sáhnete po dalším dílu.
Mé hodnocení: 6.5/10
- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Zoner Press za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství
Pěkná recenze^^ Už dlouho přemýšlím jestli koupit nebo ne, ale tak asi si jí nakonec vezmu :) Mimochodem, na OHSHC nemá nic na světě :'D
OdpovědětVymazat