pondělí 30. září 2013

Recenze: Pokrevní pouta

Autor: Richelle Mead
Série: Pokrevní pouta (VA II)
Díl: První
Přeložil: Katrin Chýlová
České vydání: 336 stran, paperback
Nakladatelství: Domino, 2011

Česká anotace: 
Pokračování Vampýrské akademie. Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného. Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnout uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí. Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev.


Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Proč, proboha proč jsem se jen téhle knize vyhýbala? Opravdu to bylo proto, že už nemá hlavní slovo Rose? Ó, jak jsem byla hloupá!

Trocha toho recenzování:
Těžko věřit tomu, že když se mi poprvé do rukou dostala Pokrevní pouta, ohrnula jsem nad nimi nos a pomyslela si, jestli to není zbytečné, psát další dlouhou sérii ze stejného světa, pouze s obměněnými postavami. Ne, není to zbytečné. To ani náhodou! Richelle je totiž paní spisovatelka, která moc dobře ví, jak napsat skvělý příběh, aby čtenáře nenudil. Stačí k tomu dvě prosté ingredience - hrdinka, která je naprostým opakem hlavní postavy z původní série, a rozvinutí námětu, který jen tak nenápadně naťukla, aniž by kdo tušil, že se z něj stane téma celé navazující spin-off série.

To, na čem vlastně celá série stojí, jsou postavy. Čtenáři, kteří jsou autorce již nějaký ten pátek věrní, už dávno ví, že charaktery jsou přesně tím, čím dokáže Richelle zapůsobit. Vyšperkované do nejmenších detailů, tak uvěřitelné, jako by snad opravdu žily i mimo stránky knih. Prochází neuvěřitelným vývojem už od začátku knihy až po poslední stranu, což je jeden z mnoha důvodů, proč vás bude kniha vyloženě bavit. Dalším z důvodů je detektivní zápletka, na kterou nejsme z dob Vampýrské akademie zas tolik zvyklí, k alchymistickému prostředí, které je plné záhad, intrik a tajemství se však vyloženě hodí.
Pokrevní pouta jsou také mnohem více o vztazích, které se proplétají celou knihou jako liány, vše drží pohromadě a vyplňují hluchá místa - a těch se bohužel najde opravdu dost. Sydney je klidná, nevrhá se do ničeho po hlavě, nýbrž postupuje systematicky a pragmaticky. I proto se může čtenáři zdát, že se kniha táhne a je nudná, jelikož akce je jako šafránu, a spolu s rozuzlením zápletky, které je naprosto nečekané, k ní dojde až na posledních stech stranách knihy. To je však právě ta část, kdy autorka překvapí, a dokáže, že všechny ty nudné a zdánlivě nezajímavé pasáže byly pouze půdou, kterou si připravovala pro něco mnohem většího.

Sydney, Sydney, Sydney. To je kapitola sama pro sebe. Ctící pravidla, inteligentní, zásadová, precizní, slušně vystupující, i tak ale s nějakým tím tajemstvím, o kterém bude lepší, pokud ho nikdy nikdo nezjistí. Právě tato mladá alchymistka táhne celou sérii. Jak jsem se už zmínila výše, je naprosto odlišná od Rose, a ačkoliv jsem se bála, jestli mi nebude postava drsné hrdinky chybět, opak byl pravdou - pokud jsem si Sydney neoblíbila více, než Rose, pak se minimálně usídlila na stejné příčce. Nerozhoduje se spontánně, ale každý krok promýšlí stejně vážně, jako šachový tah. I tak ale dokáže překvapit - a to pořádně. Mimo to jí ani není cizí soucit, který perfektně zafungoval a vybarvil už tak jednu z nejdojemnějších scén v knize.
Abych ale nevychvalovala jen alchymistku, je tu další postava, kterou si čtenářky rozhodně oblíbily už ve Vampýrské akademii, a která pozvedává celá Pokrevní pouta ještě o příčku výš. Je sarkastická, otravná, líná, věčně přiopilá, přes to všechno neodolatelná... ano, je to Adrian Ivaškov. Jeho sarkastické poznámky se vyskytují všude, kde se vyskytuje on - čili prakticky všude. Sledovat jeho a Sydneyino hašteření se bylo jako sedět v první řadě na Wimbledonu - sotva jste si stihli všímat, kdo zrovna komu nahrál na smeč, ale bylo vám jasné, že tohle je famózní zápas, který vás prostě baví. 

Závěrečné hodnocení:
Pokrevní pouta, ačkoliv jsou spin-offem, mají slušný náběh na to, vydobýt si ve světě svou vlastní slávu jako samostatná série. Mají příběh, který člověka prostě baví, postavy, které si oblíbí, detektivní zápletku, na jejíž rozuzlení si sice musí počkat, nakonec se mu ale dostane zasloužené odměny. A ačkoliv je kniha převážně o mezilidských vztazích, s alchymistickým prostředím coby důležitou kulisou, ke konci se čtenáři dostane i nějaké té akce, která ho uspokojí a přesvědčí, že nečekal zbytečně. U mě kniha rozhodně předčila očekávání, jakkoliv byla malá. A i když se našly i nějaké ty mouchy, pevně věřím, že se je povede autorce v dalším díle vychytat.


Mé hodnocení: 8/10


- Knihu si můžete objednat na e-shopu Dům knihy
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

3 komentáře:

  1. 3. diel je zatiaľ naj podľa mňa a moooc sa teším na 4ku 8) Aj keď je VA pre mňa favoritom, aj toto je naozaj dobré 8)

    OdpovědětVymazat
  2. také jsem serii odkladala a pak se do ni zažrala ...cekala jsem neco otravneho a ono je to napinave :))

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se těším až si knížku přečtu :)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...