sobota 26. října 2013

Recenze: Buzíčci


Autor: Jan Folný
České vydání: 250 stran, hardback
Nakladatelství: Host, 2013

Česká anotace: 
Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.

A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích.
Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.



Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Když se mi kniha poprvé dostala do rukou, věděla jsem, že ji musím mít - už při prvním pohledu na obálku jsem zůstala okouzlena. A vidina onoho tabu, jakým homosexuálové v knihách u nás stále ještě jsou, jen přispěla k rozhodnutí, že si tuto knihu nesmím nechat ujít. Popravdě řečeno jsem neměla nejmenší tušení, do čeho se pouštím.

Trocha toho recenzování:
Bez velkých cavyků si troufám říci, že první povídka je buďto zatěžkávací zkouška pro čtenáře, jejímž výsledkem bylo zjistit, ve kterém z nás existuje možnost vyklíčení semínka homofóbie, nebo špatný vtip, který si autor jednoduše nemohl odpustit. Ať už tak či tak, rozhodně nám tím bylo ukázáno, že spisovatel je svým vlastním pánem, a že pokud se rozhodne psát anglické slovo jeho fonetickým přepisem, tak to tak prostě bude, a přes to vlak nejede.
Ostatně každá z jedenácti povídek je psána poměrně odlišným stylem - ať už jde o formu blogového deníku, slohových prací, vyprávění, či takřka nepřerušovaného toku myšlenek. Každý z těchto stylů je originální, a byl stvořen speciálně pro svou postavu. ke které neoddiskutovatelně patří. Čtenář se nemůže ptát, jestli je styl těžko stravitelný, nebo se čte lehce, a tudíž se dá kniha zařadit mezi příjemnou četbu na nedělní odpoledne, protože to není ani jedno. Najdou se chvíle, kdy máte z knihy vyloženě příjemný pocit, a říkáte si, že všechno není tak černé - to když nejsou postavy zesměšňovány, ale je vám jich maličko líto a cítíte, že jim prostě musíte fandit. Na druhou stranu je však četba této knihy i surová, jelikož si autor rozhodně nebere servítky (obzvláště co se pasáží obsahujících sex týče), a napadají vás při ní myšlenky, ze kterých mrazí - začnete si totiž velice rychle uvědomovat, že nezáleží na tom, jestli je vztah heterosexuální či homosexuální - stále je to vztah, jehož dva (či tři?) protagonisté řeší problémy, a snaží se vymotat z klubka citů, kterým sami ani pořádně nerozumí. Začnete shledávat, že se ve spoustě situací poznáváte, alespoň jednou vám přijde povědomý pocit, že si nevíte rady, děsíte se vidiny samoty, a netušíte, co vlastně sami chcete. Právě v tom tkví kouzlo celé knihy - nejen pro buzíčky je až děsivě realistická. 

Jednou ze zvláštností, která mi přišla nadmíru okouzlující (ostatně jako vždy, když na ni v jakékoliv knize narazím), byla skutečnost, že se povídky podobají klubku hadů. Jdete po lince jednoho hřbetu, mezitím se však musíte prosmyknout pod dalším, jiný zase obejít... navzájem se proplétají. Není vyloučeno, že na hlavní postavu třetí povídky nenarazíte coby na svůdce v povídce sedmé, která by tam vlastně vůbec neměla být, neměla by se vměšovat do života další postavy, je nadbytečná! Ale je tam, a nikdo s tím nic neudělá.


Závěrečné hodnocení:
Nedokážu se rozhodnout, jestli přečtení této knihy lituju, či nikoliv, jelikož je to jedna z těch knih. Knih, u kterých se snad ani neodvažujete hodnotit, protože cítíte, že by postavy mohly být napsány podle skutečných, žijících, dýchajících a milujících lidí. Nemáte odvahu hodnotit život někoho jiného, ať už je jakýkoliv. Pokud však hodnotit musím... doporučuju. Autor překvapí i drobnou maličkostí, šokuje, vyráží dech, skrz své postavy poučuje, radí a dokonce i rozesmává. Nebudu tvrdit, že doporučuju knihu spíše ženám, jelikož i páni mají dostatečně silný žaludek, aby odsunuli předsudky stranou, a tento povídkový skvost z pera českého autora, který je s každou povídku lepší a lepší, dokázali přečíst, a ocenit.


Mé hodnocení: 9/10

- Děkuji internetovému knihkupetcí Martinus.cz za poskytnutí recenzího výtisku
- Knihu si můžete objednat na e-shopu Martinus.cz
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

4 komentáře:

  1. Také jsem pro Martinus psala k Buzíčkům recenzi. Mám dost podobný názor, ta knížka mě hrozně příjemně překvapila! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Takové knížky většinou nejsou můj šálek kávy, ale tahle vypadá docela zajímavě, možná si ji i seženu :) Mimochodem, můj nejlepší kamarád je homosexuál a já bych ho za nic na světě nevyměnila :D

    OdpovědětVymazat
  3. Proč jsem si dodneška myslela, že to napsal ten polský spisovatel, který má na svědomí Chlípnice? Nicméně jsi mě na tuhle knížku nalákala ještě více, než jsem byla! Plus proplétací povídkový styl je můj oblíbený!

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...