středa 2. října 2013

Recenze: Zlatá lilie

Autor: Richelle Mead
Série: Pokrevní pouta (VA II)
Díl: Druhý
PřeložilKatrin Mekki
České vydání: 328 stran, paperback
Nakladatelství: Domino, 2012

Česká anotace: Povinnost, nebo láska? Co zvítězí? Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku. Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak? Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce? 



Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Spousta, spousta Adriana! Bohužel také spousta, spousta zklamání.

Trocha toho recenzování:
Na druhý díl Pokrevních pout jsem se těšila jako malé dítě. Konec první knihy mě pořádně navnadil, takže jsem se na Zlatou lilii vrhla stejně hladově, jako Strigoj na svou oběť. A silně jsem narazila na nepropustnou zeď, přes kterou se dostalo ani mé do nebe se tyčící nadšení. 
Důvod je naprosto zřejmý - jmenuje se Sydney. Ačkoliv jsem ji v předchozí knize chápala, sžila se s jejím smyslem pro povinnost a brala jako osvěžující změnu, že na vampýry pohlíží jako na něco, čeho by se měl člověk bát, a ne jako na kamarády, tentokráte mi její neustálé připomínání toho, jak jsou tyhle krvežíznivé potvory nebezpečné, lezlo na nervy tak moc, že jsem měla sto chutí s ní zatřást a seřvat ji, ať se konečně vzpamatuje, protože čeho je moc, toho je příliš. 
Abych ale Sydney nekřivdila, důvodem nízkého hodnocení není pouze její neutuchající paranoia, ale také fakt, že druhý díl Pokrevních pout postrádá komplexnější zápletku. Ačkoliv v prvním díle bylo rozuzlení naprosto překvapující a okořeněno řádnou dávkou akce, závěr Zlaté lilie čtenář odhadne už někdy slabě před polovinou. Ono velké tajemství vlastně vůbec není tajemstvím, ačkoliv se musí nechat, že se autorce opravdu daří odpoutat od této informace čtenářovu pozornost tím, že nechá hlavní hrdinku randit s klukem, který je naprosto bezcharakterní a slizký jako houby v nálevu.


Ačkoliv by podle všeho měla hrát prim Jill, o kolo které se zdánlivě celý děj točí, pravdou zůstává, že tím, kdo se chopil pomyslného žezla, je Adrian. Tento nesnesitelný Moroj se vecpe prakticky na každou stránku, a aby si ověřil, že ho milují opravdu všechny Richelliny čtenářky, ke všemu se začne chovat mile. Neslýchané! Faktem však je, že jeho o něco méně kousavé poznámky, jdoucí ruku v ruce s odhalováním jeho citlivého jádra, jsou právě tím, proč bude čtenář ochoten dočíst knihu až do konce, jinak se bezpečně hrozí, že se ukouše nudou.
Na druhou stranu ačkoliv nám dala autorka z každého chodu pouze ochutnat, jako zákusek si nechala velice delikátní věc - magii, kterou se může naučit ovládat i člověk. Sydney to sice bude proti srsti, čtenář se ale neubrání oslavnému tanci, protože se konečně něco začíná dít. A není to nic ledajakého! I těm méně chytřejším dojde, že se právě narazilo na něco, co spustí celou lavinu událostí, a co bezesporu ovlivní dění celé série.

Závěrečné hodnocení:
Zlatá lilie je knihou s příjemně plynoucím dějem, která však na sobě nese značku prvních dílů dlouhých sérií. Toto nepříjemné konstatování ale poněkud zmírňuje skutečnost, že někde si tu půdu pro kvalitní příběh autor vytvořit musí. I tak se ale nemůžu zbavit podezření, že to druhý díl odnesl více, než je únosnou mírou. Což ovšem nemusí nutně znamenat, že se na třetí díl netěším, a nebudu k němu přistupovat objektivně. Spíše právě naopak. Ačkoliv se Pokrevní pouta bezesporu vezou na vlně oblíbenosti Vampýrské akademie, Richelle Mead umí psát natolik dobře, že se tato navazující série určitě postaví na vlastní nohy a vystoupí ze stínu té původní.


Mé hodnocení: 7/10


- Knihu si můžete objednat na e-shopu Dům knihy
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

3 komentáře:

  1. četla jsem 2a3díl hnedka za sebou a mě se to líbilo, to její objeveni magie , jeji laska k adrianovi . to jak bojuje co by tomu rekli alchymisti :D

    OdpovědětVymazat
  2. Druhý díl mi také přišel slabší, stejně jako tebe mě štvala Sydney, ale pořád je to moc hezká kniha. Richelle umí psát!

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...