Recenze: Hledání Aljašky

Autor: John Green

České vydání: 256 stran, paperback

Nakladatelství: YOLI, 201

Česká anotace: Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... 

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

John Green je teď bezesporu v kurzu. Číst ho je téměř módní záležitostí, definující stylovost dnešních teenagerů. Mě se bohužel tohle šílenství nijak nedotýká. A proč? Čtěte v recenzi.

Trocha toho recenzování:

Greenova prvotina je dokonalou ukázkou toho, že čím více od knihy čekáte, tím více budete také zklamáni. Než jsem Aljašku vůbec začala číst, měla jsem jí pomalu plné zuby - byl jí plný tumbler, twitter, facebook...všichni ji až do nebes vychvalovali. Takže jsem měla samozřejmě jistá očekávání...která byla již po třiceti stranách nemilosrdně smetena.

Ploché postavy. Zoufale ploché postavy, s jakými jsem se už dlouho nesetkala. Miles mi přišel jako otravná moucha, které se pokoušíte zbavit, ale ona to ne a ne vzdát. A jak by taky mohla? Je hlavní postava. A okouzlující, pro všechny fascinující Aljaška Youngová? Ta mi přišla jako hloupá holka, která se snaží hrát si na něco víc, než je, a až zoufale se nás snaží přesvědčit, že je nepředvídatelná a nespoutaná a prudce inteligentní. Vytáčela mě už od první chvíle. Jsem však vytrvalý čtenář, a tak jsem se rozhodla vydržet a zjistit, jestli mě příběh přece jen nechytne.

Chytl. Bůh ví proč, možná za to může pár vedlejších postav. Především Plukovník, kterého bych hned pasovala na hlavního hrdinu celého příběhu, protože jím taky je. Neskutečně mě bavily jeho proslovy a rádoby moudra, která mám založená záložkami. Nemůžu upřít sympatie i určitým popisným pasážím, z nichž jsem si některé vypsala, vtipné situace, které mě opravdu a upřímně rozesmívaly, a sympatický a nenáročný styl psaní, díky kterému se celý příběh hezky četl.

Ale tím, co mě na knize nejvíce zklamalo, nebyly postavy (jelikož s nimi se dokážu vyrovnat), ale to, že když Green vytáhl své eso v rukávu, kterým hodlal nehorázně šokovat a celý dosavadní příběh zvrátit, pro mě vyšel jeho triumf hodně naprázdno, jelikož jsem ho už od začátku čekala. A byla jím pěkně znechucená. To neumíš své čtenáře emočně ždímat i jinak?! Stát se cokoliv jiného, kniha by měla mnohem vyšší hodnocení. Ne, nevadí mi co se stalo Naopak mě to nechává naprosto chladnou. Vím totiž, že jsou i jiné způsoby, jak čtenáře duševně rozložit, a které nejsou tak čekané. Ona je to totiž docela dobrá kniha, s fajn dějem, a tohohle byla vážně škoda.

Závěrečné hodnocení:

Hledání Aljašky je skvěle napsaná kniha, která totálně pokulhává na charakterech, kteří by měli příběh táhnout, ale ve skutečnosti to dost flákají... a styl psaní na to zoufale nestačí, ať se snaží sebevíc. I tak si však najde čtenáře - je to totiž John Green. Potenciál má, jen by to chtělo naučit se napsat dojemný a silný příběh i bez toho, aby své čtenáře citově vydíral a ždímal.

Mé hodnocení: 6/10

- Knihu si můžete objednat na e-shopu Dům knihy

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství