Recenze: Hunger Games - Aréna smrti

Autorka: Suzanne Collins

Série: Hunger Games

Díl: První                  

Přeložil: Zdík Dušek

České vydání: 329 stran, paperback

Nakladatelství: Fragment,  2010

Česká anotace: Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hunger games začínají...V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

***

Musím přiznat, že Hunger Games jsem už jednou četla, a to ihned, co se u nás začaly vydávat. Jde však o natolik geniální sérii, že jsem se rozhodla dát si re-reading, přeci jen jsem knihy četla před dlouhou dobou. A po přečtení jsem zjistila hned dvě věci – jednak, že jsem si více všímala detailů, které mi při prvním „hltavém“ čtení unikaly, a jednak, že mám na Hunger Games stále stejný názor. A jaký že ten názor je?

Stále si stojím za tím, že Hunger Games je jednou z nejlepších sérií, jakou jsem kdy četla. Ano, mají spoustu logických trhlin, ano, někdy hlavní hrdinka jedná zcela nesmyslně, přesto to jsou naprosto skvělé knihy. A i ten, kdo je nemá příliš v lásce, by jim měl být minimálně vděčný, protože Hladové hry odstartovaly mánii jednoho z celosvětově nejpopulárnějších žánrů – dystopie.

Hunger Games jsou dystopie jako vyšitá. Vykreslují katastrofickou budoucnost, která nás může, ale také nemusí čekat, s takovou krutostí, až to bere dech, ale zároveň nás nutí fascinovaně číst dál.

Hlavní hrdinka Katniss to nikdy neměla v životě jednoduché. Žije ve Dvanáctém kraji, na místě, kde - podle jejích vlastních slov - „člověk může bezpečně umřít hladem“. Chodí lovit s kamarádem Hurikánem, po smrti otce, který zemřel při výbuchu v uhelném dole, se musí starat o matku a mladší sestru, a ke všemu se obávat Dne sklizně, při kterém je každoročně z každého kraje vybrána jedna dívka a jeden chlapec ve věku od 12-18 let, kterým se říká Splátci, a kteří jsou odvezeni do Arény, kde monitorovaní kamerami bojují o svůj holý život. Jejich boj a smrt, často tak brutální, je přenášena do všech domácností jako zvrácená verze reality show.

Když vylosují Katnissinu sestru Prim, je Katniss jasné, co musí udělat – přihlásit se místo ní jako vůbec první dobrovolnice z jejího kraje. A jako Splátce ji čeká cesta do Kapitolu, kde ji budou po dobu dvou týdnů připravovat a hýčkat…aby ji následně poslali do Arény, kde ji se vší pravděpodobností čeká jistá smrt.

A pak je tu ještě Peeta, kluk z jejího dětství, který jí zachránil život, a který tvrdí, že ji miluje - jako by už tak všechno nebylo komplikované. Jakou má vůbec tahle holka šanci na přežití?

Měli byste vědět dvě věci – Hunger Games nehrají na romantickou notu a Katniss není klasický prototyp hrdinky. Je soběstačná, odvážná, přímá, tvrdá, nesoucí odpovědnost za své činy, a někdy taky tvrdohlavá. Občas se zdá být i bez citů – pokud však vyrostete na místě, jako ona, a zažijete, co ona, poznamená vás to. Ať už šílenstvím nebo bezmezným strachem z toho, něco k někomu cítit.

Přesto, měla jsem ji ráda už od začátku – možná kvůli té její odlišnosti, možná kvůli tomu, jak se dokázala za sestru bezmyšlenkovitě obětovat. Není stroj, Aréna je krutá, a tak ji v ní čeká pár pěkně krušných chvilek, které jí převrátí život na ruby – vlastně nejen jí. Aniž by to tušila, z Dívky v plamenech, jak jí přezdívají Kapitolané, se pomalu, ale jistě stává Reprodrozdem, živoucím symbolem svobody a povstání. A v Panemu to začíná vřít neklidem… O tom však až někdy jindy. Pojďme se raději podívat do Arény.

To byl totiž přesně okamžik, kdy mě kniha definitivně polapila do své sítě. Jeden by čekal, že první polovina knihy bude především úvodem, přípravou do Arény –a měl by pravdu – a že v té druhé se Splátci proti Kapitolu vzbouří, vypukne povstání a žádné Hladové hry se konat nebudou. Omyl, vážení, vylosované dětičky se totiž opravdu nechají vyvézt do Arény, kde se začnou navzájem masakrovat.
Musím upřímně přiznat, že tu jednu mou část, zvrhlou a masochistickou, to potěšilo – jásala jsem nad akcí. A že jí, panečku, bylo! Autorka nenechá své čtenáře ani na chvíli vydechnout, emočně je naprosto ždímá a nechá je proklínat zvrácený kapitolský systém až do božího rána.

Musím říct, že kdybych se v Aréně ocitla já, pravděpodobně bych byla mrtvá dřív, než bych stihla říct Kapitol. Nemůžu tedy říct, jak bych se na Katnissině místě zachovala (protože už bych byla mrtvá, že jo), nicméně prakticky při každém rozhodnutí, které se chystala udělat, jsem horlivě přikyvovala v souhlasu. Nastaly i chvíle, kdy jsem na ni úpěla, co to blbne, bylo jich však pomálu a já se modlila ke všem svatým, ať proboha tu nebohou holku ušetří.

Peeta, ten blonďatý chlapec s chlebem…to je kapitola sama o sobě. Nejsem si jistá, jestli byste chtěli číst všechno to óchání a áchání, protože jakkoliv jsem Katniss milovala, Peetu jsem milovala ještě víc. Pravda, ze začátku knihy mě celkem rozčiloval, ale kdo by tušil, že je tak dobrý herec! A řeknu vám – být v Aréně výměnou za lásku tohohle kluka, tak jim tam napochoduju dobrovolně. Tedy v případě, že přežiju, že.

Katniss se postarala o akci a napětí, Peeta zase udržoval příběh i na jakési emoční úrovni. Slzička ukápla – a nejen jedna.

Musím se ještě rozohnit nad překladem. Tedy v tom dobrém slova smyslu. Spousta lidí nadává, kterak se jim nelíbí počešťování jmen a já jim vzkazuji jediné – lidi, vzpamatujte se! Já vím, že jsme generace anglofonní, ale jednou je čeština náš rodný jazyk, tak se s tím musíme nějak „poprat“. Uvědomte si prosím, že Suzanne dala svým postavám taková jména, aby vyjadřovaly jejich charakter. Kdyby se ponechala jména v anglickém originále, tyto souvislosti by čtenářům, kteří neumí perfektně anglicky, unikaly, čímž by ztratila část díla na své kvalitě (na ukázku – Mlat, v originále Tresh: jeho jméno znamená mlátit. Kras, v originále Marvel: jeho jméno znamená krásný). A ta jména taky nejsou nijak zvlášť hrozná, abyste za to překladatele posílali do horoucích pekel či někam jinam.

Dle mého se překlad velice, ale opravdu velice povedl, a já za něj překladateli srdečně děkuji, Jde vidět, že na něm odvedl pořádný kus práce.

A slovo závěrem? Nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem bodů, tato postapokalyptická dystopie si totiž nic jiného nezaslouží. Perfektně propracovaný svět, neotřelé postavy, akce, nečekané zvraty…. Snažím se najít nějakou výtku, ale marně. Kniha mě zkrátka bavila a basta!

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství 

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství