Recenze: Výjimečná

Autorka: Kristin Cashore

Série: Sedm království

Díl: První

Přeložila: Dana Chodilová

České vydání: 389 stran, hardback

Nakladatelství: EDIPOSS, 2009

Česká anotace: V Katsině světě to lidé narození s mimořádným nadáním – Výjimeční – nemají jednoduché. Všichni se jich bojí, pohrdají jimi, nebo je využívají. Katsa ale nese břemeno, které sama nenávidí: je Výjimečná v zabíjení. Slouží strýci Randovi, králi Mezizemě, a má za něj dělat špinavou práci – trestat a mučit každého, kdo se mu znelíbí. Při setkání s princem Po, Výjimečným bojovníkem, Katsa ještě netuší, jak moc se jí změní život. Nikdy by nečekala, že se stane Poovou přítelkyní. Nikdy by nečekala, že zjistí novou věc o svém nadání – a že odhalí hrůzné tajemství… tajemství, které by pouhými slovy dokázalo zničit všech sedm království.

Ke knize jsem se dostala tak trochu náhodou. Slyšela jsem o ní vlastně až tehdy, kdy se do éteru dostal odkaz na internetové knihkupectví, na kterém se dala kniha sehnat za neuvěřitelně malou částku. No neber to! I tak jsem se ale pustila do knihy až nějakou dobu po její koupi a nemohla jsem věřit svým očím – ta kniha je prostě geniální!

Děj se odehrává ve smyšlené zemi, která je rozdělená na 7 království, a ve které vedle obyčejných lidí žijí i Výjimeční – lidé s různobarevnýma očima, kteří jsou v něčem nadaní, ať už je to kovářství, divadlo, účetnictví či boj. Katsa, hlavní hrdinka příběhu, je Výjimečná v zabíjení. Což není žádný med, lidé se před ní mají na pozoru, straní se jí a sám její strýc ji využívá k zastrašování poddaných a vykonávání krutých trestů. Není tedy divu, že nemá moc přátel.

Katsu jsem měla ráda hned od začátku – bylo mi jasné, že neměla zrovna lehké dětství, a vážila jsem si jí o to víc. Navíc – vždycky jsem měla ráda postavy dívky-bojovnice, co se umí bít, používat zbraně i zabíjet, v dětství jsem knihy s takovými postavami prakticky hltala, proto jsem Katsu s velkým nadšením uvítala. Nepamatuju si, že bych snad s nějakým jejím rozhodnutím nesouhlasila, ačkoliv bych měla nutkání udělat přesný opak, věděla jsem, že jednala tak správně, jak jen to v dané situaci šlo. Od začátku příběhu až do konce jsem obdivovala její odvahu a odhodlání, není tedy divu, že se v mém osobním žebříčku oblíbených hrdinek usídlila na první příčce společně s Katniss, a to zaslouženě.

Po, princ a přítel Katsy, byl také přesně typ postavy, jaké prostě miluju – jeho chování, způsoby, mluvu… prostě jsem se musela usmívat pokaždé, kdy se objevil na scéně. Jeho a Katsin vztah nebyl typicky romantický – kromě lásky tam bylo i porozumění a pevné přátelství, ze kterého vztah vznikl. Líbilo se mi, že nebyl o tom, jak po sobě neustále koukali a pak si najednou vyznali lásku, neustále se líbali a vykládali si, jak se milují. Kdepak, jejich vztah se vyvinul polehoučku, pomaloučku a opravdu mile. Dle mého jeden z největších kladů knihy, žádná přeslazená romantika, ale vztah, jaký bych si taky přála mít.

Co se týče ostatního postav, líbilo se mi, že ačkoliv jich byla spousta, člověk se v nich neztrácel. Nebyly jako přes kopírák, kdy autor umazal nebo připsal nějakou vlastnost. Kdepak, všechny postavy měly svůj jedinečný charakter, díky kterému byly snadno rozpoznatelné a zapamatovatelné a já si valnou většinu z nich oblíbila.

Ráda bych taky vyzdvihla fakt, že ačkoliv jsme se najednou ocitli ve zcela neznámém světě, autorka nenuceně a nenápadně popsala země i jejich zvyky, které byly opravdu poutavé a dodaly Sedmi královstvím na skutečnosti. Opravdu bych si uměla představit, že takový svět někde existuje. A k lepší orientaci v královstvích přispěla i mapa na začátku knihy, ke které jsem se co chvíli vracela, prohlížela si ji a zkoumala, kde se zrovna asi nachází hlavní postavy.

Musím ale přiznat, že jsem se někdy neorientovala v příběhu – nejdřív jsme zjišťovali, kdo unesl starého otce krále a pak najednou zachraňovali mladičkou princeznu. Chvíli mi trvalo, než jsem si dala dohromady všechny souvislosti a občas jsem se ztrácela i v rozhovorech. Poslední část knihy podle mě autorka až moc uspěchala a já se zase potýkala s problémem „co se to sakra vůbec stalo?“. Nevím, jestli se autorka bála, že bude kniha moc dlouhá, nebo se chtěla věnovat všemu s mírou, a tak to vzala hopem, každopádně kdyby měla kniha o nějakých 50 stran navíc, aby bylo vše potřebně vysvětleno, byla bych jen ráda.

I přes mírnou zmatenost a uspěchanost konce měl však příběh hlavu i patu, takže jsem se po nějaké době vzpamatovala a mohla číst dál.

Co se týče překladu…vytkla bych mu asi jedinou věc, a sice slovíčko tuze. Nemám ho ráda, nelíbí se mi, jak zní v knihách i v mluvě a rozhodně si myslím, že by se dalo nahradit jiným slovem. Kdykoliv jsem se do příběhu začetla, to zrádné slovo se zničehonic objevilo a já se musela až oklepat hrůzou, jak moc mi tam nesedělo. O to horší to bylo, že slovo bylo použito alespoň jednou či dvakrát na každé druhé stránce, takže co se týče slohu knihy, bylo to pro mě někdy čiré utrpení.

Když se podívám na knihu s odstupem dvou týdnů (o kterém jsem doufala, že mi pomůže dosáhnout objektivnosti. Nakolik se mi to povedlo, nedovedu posoudit), stejně jako po dočtení řadím knihu mezi ty nejlepší, co jsem dosud tento rok četla. Chytlavý, dobrodružný příběh s kapkou romantiky, zajímavé postavy a hotový emoční kolotoč. Konec mě naprosto odrovnal, musela jsem si jej přečíst alespoň 5x, přesto mi přišel naprosto kouzelný a poetický (čtěte - miluju poslední větu!!). Našly se scény, kdy jsem se usmívala, nadávala, smála se i brečela jako o život. Byla bych strašně ráda dala knize plný počet bodů, jeden však musím strhnout za uspěchanost konce. Takže konečné hodnocení je 9 bodů a já knihu nemůžu než doporučit.

Mé hodnocení: 9/10

- Knihu si můžete objednat zde