Cesta byla předlouhá, ale mně, zdrogované kinedrilem, mým věrným společníkem na cestách, uběhla rychle. O půl 12 v noci jsme přijeli do našeho prozatímního domova, nachystali pelechy a zalehly. Druhý den měl být totiž perný - čekal nás Gardaland.
Víte, co je to Gardaland? Italský Disneyland. Totiž, Italové si místo Mickey Mouse vymysleli Prezzemola, takového dráčka, který je maskotem celého Gardalandu. A řeknu vám - páni! Můj dětský sen se splnil! Sice v jiné národnosti, ale komu na tom záleží! První část, určená dětem, byla jako postavená z marcipánu a já fotila jako o život. A kolotoče... inu, co vám budu povídat, já mám od přírody slabý žaludek, nicméně jsem se překonala a na některé ty životu nebezpečné horské dráhy šla. A mám pocit, že můj žaludek tam někde nahoře zůstal a ještě teď za mnou utíká z Itálie. Brr.
Druhý den se nesl ve znamení nakupování. MILUJU ITALSKÁ NÁKUPNÍ STŘEDISKA! Vlastně miluju celou Itálii - ten jejich jazyk, ta architektura všude kolem! Ach... rozhodně bych tam potřebovala strávit mnohem delší dobu, tak... rok? A nejlépe zadarmo, všechny mé výdaje by totiž šly na oblečení a pizzu, muhaha. Miluju pravou italskou pizzu!
Taky diskotéky, které po vás sice žádají hříšně vstupné (300,-), zato vám nabídnou hned několik sálů, kde hrají různé žánry hudby. Na diskotéku jsme nešly.
Zato jsme navštívily bar, který by se dal považovat za naši diskotéku. Taneční parket je tam, kde si ho uděláte! Čemu jsem se však musela smát, bylo to, co Italové pijí. Jak jsem už řekla, mám slabý žaludek, takže mi stačí opravdu trocha alkoholu, abych lehla pod stůl, ale tady... ne, Italové opravdu nejsou zvyklí pít. Jejich drinky jsou přeslazené a obsahují jen stopu alkoholu. Neopila jsem se. A mimochodem, Italové pijí pivo. Z mini kríglů. Takových malých hrníčků. A nesou si ten mini půllitřík opravdu pyšně a tváří se jako: Hej, čum na drát, piju pivo! Nám to ale drsné nepřišlo. Naopak jsem tutlala smích.
Co nemiluju, je italské moře. Byli jsme v Jesolu, na jeden den. Moře špinavé, všude plavaly řasy, měla jsem strach, že se mi do palce zacvakne (nebo co to dělá) krab a já se leknu a budu se ho snažit sundat a spadnu do vody a utopím se. Jo, jsem někdy tak trošku hypochondr. Se sklony k panikaření. Ale vlny byly fajn. A navzdory obavám z medúz jsem si troufla plavat celkem daleko. Ale nesnáším odliv, opravdu. A mimochodem - žádného žraloka jsem taky nepotkala.
A nakonec - Italové jsou tupci. Neumí anglicky. Žádní. Ani ti sexy dýdžejové,. ani sexy barmani. Takže smůla.
A taky - pokud jste článek dočetli až sem, gratuluju. Teď vás totiž za odměnu čeká pár fotek.
A úplně nakonec: v pondělí ráno už jsme vyjížděli s našimi na další dovolenou a vrátili se z ní včera večer. Takže... já už mám po dovolených na celé prázdniny, teď už mě čekají jen knihy a práce :D
Pozdravte Prezzemola!
A jeho kamarády :)
Prezzemolův dům (v jehož podzemí se skrývala atrakce, jakou z duše nenávidím, o které jsem nevěděla, a na kterou mě kamarádka vytáhla)
O lá! V pozadí je pirátská loď (kterou ale bohužel nevidíte celou, protože kamarádka Lenička je už od přírody šikovný fotograf :D)
Muu Muu! :P
Vidíte ty dvě atrakce vzadu? Ta zelená horská dráha byla málem moje smrt. Při prvním největším sešupu zůstal můj žaludek někde nahoře a doběhl mě až tehdy, kdy jsme dojeli. A ta červená... Inu, moc divný pocit, jet chvíli vzhůru nohama.
Ne, sem jsem nešla :D 40 metrů vysoká, dolů jedete 5 sekund rychlostí 20m/s. Fuj.
A sem... jsem taky nešla :D Jeden kluk na ní umřel na zástavu srdce a já nepochybovala, že bych byla druhá, čí mrtvolu by po dojezdu vyprošťovali.
Tak, a jelikož mi skapal foťák, tak je tohle zatím konec. Až se ke mně dostanou fotky od kamarádky, tak přidám zbytek, spolu s fotkou s Prezzemolem a nejlepší atrakcí celého Gardalandu! :P
Ahhh, fuj, horský dráhy... to by mě zabilo, je mi zle jen z toho pohledu. :D
OdpovědětVymazatJinak je fajn, že sis to užila... moře taky nemusím, hlavně letos tam byly tuny řas, blee :(
Super fotky... budu se těšit na zbytek. :))
Jo, řasy jsou hnus... Jako já pořád nechápu, jak jsem na ty dráhy mohla vlézt... a nahoře na té zelené jsem měla normálně panický záchvat a chtěla vylézt, ale už to nešlo. Málem mě kleplo.
VymazatTak to vypadá, že jsi si to pořádně užila:) Kdybych tam byla já, tak bych musela zkusit všechny dráhy co tam jsou :D Ale to s tou angličtinou mě celkem překvapilo. Do teď jsem si myslela, že anglicky se domluvim všude :D
OdpovědětVymazatNo všechny bys stejně nestihla, na jednu se čekala řada tak 40 minut... a na tu největší, na které jsem nebyla, Blue Tornado (mimochodem třetí největší horská dráha v Evropě) se dokonce čekalo i 100 minut :/
VymazatTaky jsem si myslela, že se domluvím všude... ale v Itálii očividně ne :D