Autorka: Liasy McMann
Série: Lovkyně snů
Díl: První
Přeložila: Čeněk Matocha
České vydání: 216 stran, paperback
Nakladatelství: Fragment, 2011
Česká anotace: Sedmnáctiletou
Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten,
komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých
erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli
by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím,
které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev
v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i
účastníkem...
Janie to v životě
neměla vůbec jednoduché. Neví, kdo je její otec, její matka je věčně opilá,
nikdy si nenašla mnoho přátel… a aby toho nebylo málo, má takové „snové
prokletí“, jak tomu sama říká. Janie se totiž propadá druhým lidem do snů.
Obyčejně je sice pouhým divákem, stejně to ale není žádný med. Holčičí večírky
s přespáváním jsou tabu, stejně jako studium ve školní knihovně.
Vyučovací hodiny také dostávají zcela jiný rozměr, když místo toho, abyste
poslouchali výklad učitele, ocitnete se ve snu, kde váš spolužák musí hrát nahý
fotbal před celou školou. Nemluvě o tom, že by Janie neměla ani řídit auto, Co
kdyby náhodou…
Janie si
vždycky myslela, že díky tomuhle prokletí si nikdy nenajde kluka. Koneckonců ji
nikdy nic nevedlo k tomu, že by si měla myslet opak. Jenže ouha! Když se
jednou tak propadne do snu svému spolužákovi, přijde na to, že ne ve všech
snech může být jen pozorovatelem, obzvláště ne, když ji ten, komu se sen zdá,
prosí o pomoc. A ta stejná osoba o ni má očividně zájem. A také má své
tajemství.
Ke knize jsem
přistupovala s nadšením sobě vlastním, navíc, když uvážíme, že nápad s propadáním
se někomu do snů, či čímkoliv podobným, jsme tu ještě nikdy neměli, není se
čemu divit, že jsem ji nechtěla dát z ruky a hltala každé slovo. Zřejmě
vás nepřekvapí, že také zmíním zvláštní styl psaní, který autorka použila. Na
rozdíl od ostatních mi ale nevadil, naopak jsem jej brala jako příjemné
osvěžení od již zažitého stylu, kterém je většina dnešních knih psána. Tudíž mi
ani nedělalo problém se do knihy začíst. Snad jen, s čím jsem měla
problém, byly časové údaje. Opravdu jsem se jim snažila věnovat pozornost,
jenže jakmile jsem se opět soustředila na děj, nějak se mi vykouřilo z hlavy,
v jakou dobu že se zrovna ona část knihy odehrává. Naštěstí jsem si však i
na toto po čase zvykla a nakonec to i uvítala – měla jsem lepší přehled o
plynutí času, jako bylo například, jak dlouhou dobu strávila Janie v určitém
snu.
Celkově se mi příběh díky svižnému stylu psaní četl velice
lehce a dobře, neměla jsem ani žádný problém s postavami, i když
kamarádku, jako měla Janie, bych opravdu nechtěla. I kdyby byla má jediná,
stejně se jako kamarádka nechovala, takže…žádná škoda.
Co se týče Janieina
budoucího kluka, Cabela (jen pár stran jsem měla nutkání mu říkat Caleb,
opravdu), nějak jsem se nemohla srovnat s jeho náhlou proměnou. Nejdřív to
byl kluk, kterého všichni podezírali z drog a nevím čeho všeho ještě,
který navíc nevypadal nijak vábně, a pak to byl zničehonic dobře vypadající,
skvěle oblečený vzorný chlapec. Navíc jsem si ani nemohla srovnat, k čemu byla
jeho předchozí vizáž potřebná, když se ta jeho nová očividně lépe shodovala s jeho
charakterem. Asi, aby autorka měla alespoň jednu proměnu postavy v knize.
Pokud tomu však tak mělo být, bylo by asi lepší, kdyby nebyla tak uspěchaná. I
když na druhou stranu, pokud vezmeme v úvahu délku knihy…
Nicméně, i přes to jsem si jej oblíbila. Byl to totiž takový
typ kluka, kterého by chtěla každá holka. Já aspoň určitě. Tedy až na ty žárlivé výstupy, které však mě osobně
velice bavily.
Samotnou Janie jsem si moc oblíbila. Jistě, byly chvíle, kdy jsem ji toužila profackovat a seřvat ji na tři doby, ať už se konečně vzpamatuje. A taky se občas chovala nad mé chápání a já jen nechápavě vrtěla hlavou, co to ta holka zas proboha dělá. Takovéto mouchy však má většina postav, přiznejme si to. A abychom chudákovi Janie jen nekřivdili, povětšinou měla k tomu nepochopitelnému chování i své důvody.
Jak už jsem zmínila v předchozím odstavci, kniha se mi
četla velice snadno. Snad až na ten konec- s tou náhlou detektivní
záležitostí, která se zdála být nezvratně dlouhodobá, jsem se prostě nemohla
srovnat. Nejspíš jsem pořád čekala, že se kniha dál ponese v duchu nadpřirozenosti
a nějaký zásah reality by mě ani náhodou nenapadl. S odstupem času však
vidím, že právě díky spojení nadpřirozeného tématu a detektivky je kniha tak
výjimečná.
Celkově bych knihu ohodnotila 8 a půl body. Ta detektivka
totiž stejně přišla nějak rychle a – co je hlavní – šetřím si další body na
pokračování.
Mé hodnocení: 8.5/10
- Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství
Žádné komentáře:
Okomentovat