Recenze: Past

Autor: Lauren DeStafano

Série: Zahrada nesmrtelnosti

Díl: První

Přeložila: Milena Pellarová

České vydání: 368 stran, hardback

Nakladatelství: Fortuna Libri, 2012

Česká anotace: Co kdybyste se dozvěděli, kdy – na den přesně – zemřete?

Díky moderní vědě se každá lidská bytost stává tikající časovanou genetickou bombou. Bezohledné manipulace s genetickými informacemi způsobí, že muži se dožívají pouze dvaceti pěti let a ženy dokonce jen dvaceti. V této bezútěšné době jsou mladé dívky unášeny a nuceny žít v polygamním manželství, aby odvrátily hrozbu, že lidstvo vymře.
Tento osud čeká i šestnáctiletou Rhine Elleryovou. Je unesena, aby se stala jednou z vyvolených nevěst a vstupuje do světa bohatství a privilegií. Přestože její manžel Linden k ní chová opravdové city, jediným cílem Rhine je útěk – chce najít svého bratra-dvojče a vrátit se domů. Ale Rhine se musí vypořádat s více problémy, než jak znovu získat svobodu. Lindenův excentrický otec je odhodlán najít protilátku na genetický virus, díky kterému mu hrozí ztráta syna, i když to znamená jít přes mrtvoly, aby prověřil své experimenty…

Co, proč a jak anebo Moje reakce:

Tedy, od téhle knihy jsem toho čekala opravdu hodně. Ale tohle... tohle rozhodně ne.

Trocha toho recenzování:

Hned na začátek si přiznejme, že dystopií je v poslední době opravdu přehršel. V knihkupectví se to jen hemží knihami s post apokalyptickou tématikou, které slibují v průměru na tři sta stranách slušnou akci. Většina z nás si takovouto knihu odnese domů, stráví nad ní pár bezdechých chvilek a pak ji zařadí na poličku "zajímavý námět, slušné zpracování, spousta akce, ale ve výsledku skoro stejná kniha, jakou jsem četl před dvěma týdny". Na první pohled by se mohlo zdát, že první díl Zahrady nesmrtelnosti od Lauren DeStefano není žádnou výjimkou. Jenže...

Jenže je. V téhle knize totiž nečekejte boje a akci na každé straně, kdy hlavní hrdinové vládnou odvahou a bojovým uměním, které vám naprosto vyrazí dech. Tahle kniha je totiž převážně o pocitech. Ovšem ale, nikdo netvrdí, že vám přesto nedokáže uvíznout v paměti. Pokud alespoň trochu vládnete empatií, dokážete se do knihy pořádně vcítit, prožívat pocity hlavní hrdinky i všech ostatních postav a dojde vám, v čem je tahle kniha mrazivá, děsivá, krutá a přitom tak skvělá (ano, i já si uvědomuji, jak směšně to slovo ve srovnání s obsahem knihy zní). 

Prakticky celá kniha se vlastně nese v "poklidném" duchu. Rein je unesena od jediné osoby, na níž jí záleží, musí si vzít muže, kterého nenávidí a spolu se svými dvěma spolumanželkami je nucena žít v krásném, přepychovém domě, který se jí však jeví jako zlatá klec. Snaží se svou situací vyrovnat, plánuje útěk a přitom poznává, jací jsou ve skutečnosti lidé kolem ní. Ke všemu si také uvědomuje, že už jí na světě nezbývá mnoho času. Toto všechno se nese v duchu opravdu silných emocí, které vás ovládnou. Osobně jsem si nedovedla představit, že by mi měly zbývat pouhé dva roky života, že bych umřela dřív, než bych vůbec začala žít. Toto pomyšlení je depresivní samo o sobě, nemluvě o tom, že celý svět kromě Severní Ameriky zanikl (proč zůstala pouze Severní Amerika a kde je ta Jižní, to nechme na jindy). Netrpím klaustrofobií, ale při pomyšlení, že je vše pryč, jsem ji při čtení začala maličko pociťovat.

S postavami si Lauren opravdu "vyhrála". Všechny jsou pečlivě propracované, mají své touhy, obavy, specifické vlastnosti. Některé jsou prohnané jako sám ďábel, některé naivní, jiné milé, rozumné, nejednoznačné... Osobně jsem si asi nejvíce oblíbila Rein. Byla mi blízká smýšlením i chováním, ačkoliv někdy jsem z ní byla pěkně zmatená - to, jak na jednu stranu nenáviděla Lindena, na druhou pak zjistila, že je vlastně hodný a možná ho miluje, ačkoliv měla ráda i Gabriela... to mě opravdu mátlo, ovšem ne zrovna v tom kladném slova smyslu, obzvláště pak v závěru knihy.

Sám Linden mi však byl - i přes všechno Reinino líčení, kterak je hodný a chytrý a laskavý - odporný až běda. Jistě, otec mu o tom, jak se vybírají manželky a co se stane s těmi, které si nevybere, nic neřekl, přesto mě zarazilo, jak se o nic nestaral. Na to, že byl dospělý, se choval jako naivní pětileté dítě. O nic se nestaral, nezajímal, věřil slepě každé lži. Jako postavu jsem si ho vůbec neoblíbila, i když jsem ho na druhou stranu i trochu litovala.

Zato jsem si celkem oblíbila Cecilii, Reininu nejmladší spolumanželku. Jistě, všichni ji osočovali, že je protivná, naivní a panovačná, ale přese to byla ještě dítě, vychovaná v sirotčinci, kde zažila jen špatné zacházení.Kdo by byl čekal, že se z ní po příchodu do takového přepychu stane milou a laskavou paní domu? Stejně tak jsem měla ráda Jennu, druhou spolumanželku. Byla záhadná a já se vlastně až doteď neumím rozhodnout, co si o ní přesně myslím. 

A nakonec Gabriel... promiňte, ale většinu knihy mi přišel nevýrazný, takový neslaný nemastný. Pokud jsem o Lindenovi napsala, že byl naivní, tak se Gabrielovi v žádném případě nevyrovnal. Přesto jsem si ho svým způsobem oblíbila a jemu i Rein fandila.

A Vaughn... ne, prosím, nemluvte o něm přede mnou. Ten člověk mi byl odporný jako nikdo jiný. Takoví lidé by se snad ani neměli narodit.

Závěrečné hodnocení:

Kniha mě i přes svou poutavost nezaujala ihned. Pár desítek stran jsem potřebovala, abych mohla její výjimečnosti řádně propadnout, a od té doby jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je zajímavá, skvěle napsaná, plná šokujících zvratů... a ačkoliv mi konec přišel celkem uspěchaný a nějaká ta trocha akce by se do něj vlezla, nijak nezměnil mé konečné hodnocení. Pokud vám nevadí pro změnu číst místo krvavých bojů o vztazích a pocitech, vřele vám knihu doporučuju. Rozhodně stojí za přečtení.

Mé hodnocení: 10/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství