Vánoce jsou zase tady (1): Vánoční tradice

Vánoční projekt z dílny Niklause, kdy se bude každý týden na blogu objevovat tematický článek spojený s tradičními Vánočními tématy - tradice, pečení cukroví,....

Tématem prvního článku jsou Vánoční tradice. Nevím nevím, jak moc se rozepíšu, protože u nás se tohle nikdy moc nevedlo. Jistě, rozkrajovali jsme jablka, schovávali si šupinu z kapra, pouštěli svíčky v dřezu a koukali, která kam doplave, a také jsme "věštili" pomocí vosku, který jsme nalili do dřezu s vodou a sledovali, jaké tvary vytvoří. Aha, hm, jak tak na to koukám, tak jsme tradic dodržovali celkem hodně...

Nicméně, mezi ty mé nejoblíbenější patří to, jak u nás celý Štědrý den probíhá. Tradičně vstáváme velice brzy, to aby se stihlo včas všechno nachystat, připravit a aby bylo na večer všechno hezké a v pořádku. Už od rána posloucháme Vánoční koledy, jak ty tradiční české, taky ty anglické. Rodiče očistí a naporcují kapra, kterého jsme si dříve vždy kupovali živého a nechali ho plavat ve vaně - rodiče to ospravedlňovali tím, abychom s bratrem měli radost - a my ji vážně měli, dokud neuhodila kaprova poslední hodinka - to pak bylo sníst kapra na večeři úkol hodný nesmírné odvahy a mnohokrát k němu ani nedošlo. Ovšem od chvíle, kdy se na Vánoce přestal kapr v naší vaně objevovat, je jídlem, na jaké se každoročně nejvíc těším.

Celý den probíhá v "pohodě" naší rodině vlastní - každý se s každým alespoň jednou pohádá kvůli nějaké prkotině, následně je uražený a v celé domácnosti se ozývají jen ty koledy. Vládne všude blázinec, obvykle obohacený o mou a tátovu hádku ve stylu" "Obleč si něco slavnostního" - Nic nemám" - "Tak si něco sežeň!" - "Obleču si džíny!" - "Ať tě to ani nenapadne!", která se ozývá rok co rok a kterou také rok co rok táta vyhraje. 

Na večeři máme tradičně domácí kuřecí polévku (rybí se u nás nevede), následně kuřecí řízky s bramborovým salátem a jako to nejlepší na závěr kapra, kterého si všichni náležitě vychutnáváme. Po večeři neotálíme a ihned se přesouváme do obýváku ke stromečku, celí nedočkaví na dárky. Ovšem nadšenému rozbalování předchází instalace kamery - mí rodiče jsou přímo posedlí dokumentováním. Poté, co se všichni náležitě vyřádíme na trhání balícího papíru, kterým jsou všechny dárky důkladně a pečlivě zabalené a jak se sluší a patří projevíme svou radost a vděčnost a nejlépe si všechny dárky oblékneme či porůznu vyzkoušíme, následuje přesun k televizi, kdy nám dělá společnost u pohádek 10 různých druhů cukroví. A zatímco většina rodiny jde o půlnoci spát, Emily sedí v pokoji na zemi obklopena svými dárky, které si láskyplně prohlíží, cpe se chlebíčky a plna entusiasmu se jako každý rok snaží svou kamarádku vytáhnout ven.

Druhý den ráno je "zbytková" snídaně - všichni čtyři členové naší domácnosti se vrhneme na chlebíčky, které ještě po mém večerním zátahu zbyly. Na oběd se jede k babičce, kde se tradičně sejde i zbytek rodiny a kde si také rozbalíme zbytek dárků, to vše samozřejmě za doprovodu důmyslného dokumentování. Na rozdíl od předchozího večera u nás doma se však s mamkou o foťák či kameru přetahujeme. Nutno dodat, že si ve většině případů prosadím svou.

A na závěr? Po zbytek Vánočních svátků se přejídáme cukrovím a koukáme na pohádky - já samozřejmě nemůžu vynechat Třetího prince, na kterého koukám rok co rok. A poslední tradice, jakou dodržujeme, je házení stromkem - opravdu. Bydlíme ve 4. patře bez výtahu, takže stromek po odstrojení letí z okna, kde si ho následně vyzvedne bratr a odtáhne ho k popelnicím.

A to bychom měli tak asi všechno. Uff, to jsem se to ale rozepsala! Snad alespoň někdo z vás bude mít tu odvahu a sílu dočíst článek až do konce :D A co vy, jaké slavíte tradice? Jak u vás vůbec celý Štědrý den probíhá? Jen se pochlubte do komentářů :)