čtvrtek 10. ledna 2013

Hory mají lyže: Den druhý


O la lá! Opět se hlásím se svým zpravodajem za druhý den, kdy jsou mé kosti a orgány… prosím bubny… opět v pořádku! Dnes jsme totiž nelyžovali. Teploty se pohybují nad nulou a sníh taje a taje a taje…a venku je to jedna velká louže. Takže nezbývalo, než vymyslet plán B! Opět jsme vstávali v nekřesťanskou hodinu, posnídali (sázená vejce? O ano! Ale ta zelenina mi fakt chyběla. Proč sakra nebyla zelenina? Co je to za snídani bez zeleniny?!), řádně zanadávali na počasí a jali se přemýšlet, co tedy budeme celý den dělat. Bazén byl jasnou volbou. Jistě, mohla bych vás obtěžovat svými popisy, kterak jsem uplavala pouze dva bazény.. a taky že budu! Takže jsem uplavala dva bazény, než mi plíce vypověděly službu. Myslím, že jsem na tom vážně bídně. Kde je mých obvyklých 20 bazénů za hodinu? Nicméně whirpool mi velice rychle zvedla náladu a já v ní strávila skoro hodinu. Bájový! Na tobogánu jsem sjela pouze tři jízdy – první byla plná strachu, protože když jsem byla malá, na jednom koupališti, kam jsme kdysi jezdívali, nastražil někdo do vnitřku tobogánu žiletky. Nebylo to v době, kdy jsme tam byli s naší rodinou, přesto se od té doby bojím na tobogánech jezdit, pokud to předtím nesjel v pořádku někdo, koho znám a kdo by nic takového neudělal – sobecké, já vím, ale jinak prostě ten tobogán nesjedu. A navíc mi málem uplavaly čočky, so… Návrat do whirpool byl jasný.

Odpoledne jsme se vydali do města – no, „města“. Viděla jsem Krakonoše! A jeho poskoky, muhaha. Znovu jsem si také ověřila, že ve Špindlerově mlýně nevedou všechny cesty do centra, jako u nás ve městě, ale do prdele. Pardon, ale jinak to říct nejde, to městečko je vážně pitomě postavené :D Najít potraviny je takřka nemožné a navíc se musíte furt trmácet do kopců – do spousty velice strmých kopců. Ještě že cesty nebyly namrzlé jako loni, to mi totiž ujela noha, plácla jsem sebou na zem a nejen, že jsem si solidně narazila kostrč, ale taky jsem celý kopec hezky zase sjela dolů. Vážně k popukání, myslela jsem, že si to přifrčím s buldozerem a všechny ty debilní kopce jakýmkoliv způsobem zruším.
Také zde platí pravidlo: Za spoustu peněz málo muziky, protože ty ceny jsou nehorázné. Zašla jsem si do jednoho obchůdku, že si koupím bájovou chlupatou a huňatou čepici. Čísilko 450 by mi nepřišlo tak hrozné, kdybych ovšem nenarazila na původní cenu – 155. Se smíchem jsem vrátila čepici do regálu a odešla. A mimochodem – bumerangy od loňského roku ještě nevyšly z módy!

Marně přemýšlím, co bych tak ještě dodala, protože mi přijde dnešní zpravodaj opravdu krátký a hlavně nudný, ale obávám se, že takový byl prakticky celý den – nudný. Jediné, co na něm nudné nebylo, jsou mé sytě zeleně nalakované nehty. Které se nikomu nelibí, mimochodem. Fňuk.
Nuž, nemám slov, tudíž končím! Mějte se fanfárově! A bájově taky. Prostě se mějte skvěle :)

2 komentáře:

  1. Mně se zelené nehty líbí! :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle nudené rozhodně nebylo. Zasmála jsem se, jako vždycky. :D

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...