Hory mají lyže: Den třetí

Dnes je to bez fanfár a bubnů a rovnou vám řeknu, že jsem v pořádku - po fyzické stránce. Pořád je totiž nad nulou, venku tečou z kopců malé potoky a, jak jste už určitě uhádli, nelyžuje se. Čert aby to vzal!
Navíc si stýskám po mé malé chlupaté čtyřnohé kuličce, mém miminku, pupim, prostě po Percym. Včera jsme volali s babičkou na skypu, ona ho zvedla do náruče před kameru a já se už už natáhla přes obrazovku notebooku, abych si ho mohla vzít. Už abychom byli doma u něj, fňuk.
Mimochodem miluju jahodové musli. Nejvíc na světě! O bože, jestli existuje něco lepšího, co se dá snídat, tak mě o tom prosím informujte, protože tomu moc nevěřím.
Jo a! Byli jsme zase na bazénu. Celou hodinu jsem se nehnula z whirpool, muhaha. Další půlhodiny jsme blbli s bráchou a našima v protiproudu s takovými těmu podložkami, co nadnášejí... a řvali jako paviáni a vůbec si musel každý, kdo nás viděl (nebo slyšel) ťukat na čelo :D

Navečer jsme byli hrát kulečník. A kdo tam nebyl? Kluci ze Slávie! Jelikož jsem byla zaúkolovaná sesbíráním podpisů, nezbývalo mi, než si dodat kuráže a jít na to! Sesbírala jsem je hned dvakrát - jednou pro Nika a jednou pro mého dědu, slávistu tělem i duší :D Kluci byli moc fajn, dokonce jsme pokecali. A co bylo nejlepší, že se jeden z nich (Stanislav Vlček) nabídl, že vezme pohledy na pokoj, aby je podepsali všichni. Juhuhuuu :D

Nuž, marně přemýšlím, co tak více dodat - snad jen, že jsem své krásné, sytě zelené nehty přelakovala černým lakem s praskajícím efektem. Myslím, že tohle byl opravdu na nic den. Stýská se mi po Percym! Jo a solidně prokrastinuju - vzala jsem si sem horu učení a hádejte, jestli jsem se něco naučila? Ani náhodou! :D Takže bych to viděla na neděli, kterou celou prostuduju. To mám za to!

Anyway, jaký byl ten váš den? Doufám, že alespoň o něco lepší, než ten můj! :)