Série: Léto
Díl: První
Přeložil: Vanda Senko
České vydání: 240 stran, hardback
Nakladatelství: Jota, 2012
Česká anotace: Belly měří svůj život v létech, a tím nemyslíme roky, ale roční období. Všechno zajímavé a báječné se v jejím případě odehrává výhradně od června do srpna. Zimy jsou dobré pouze na to, aby počítala týdny do dalšího léta, kdy konečně s mámou a bratrem Stevenem odjede jako každý rok k moři. Tedy přesněji řečeno do prázdninového domu přímo na pláži, který patří Suzanně, mámině nejlepší přítelkyni. A k Suzanně a jejímu domu zase neodmyslitelně patří její dva synové, Konrád a Jeremiáš. Tuhle dvojičku zná Belly odmala a co si pamatuje, jenom netrpělivě čeká, až si jí kluci začnou konečně všímat a vezmou ji mezi sebe. A toto léto se to konečně stane. A navíc se z nevýrazného káčátka vyloupne krásná labuť. Belly je k údivu všech najednou krásná mladá dívka. Jenže v toto báječné a zároveň hrozné léto se změní i všechno ostatní. Vlastně se promění Bellin celý život. K lepšímu i k tomu horšímu…
Minirecenze:
Když jsem začala tuto knihu číst, bylo to spíše proto, že jsem jen potřebovala vypnout - přečíst si něco lehkého, nad čím nebudu muset přemýšlet, vrátit se do svých mladých let (ha ha) a prostě se na chvíli ocitnout někde jinde. A vlastně se mi i všechno z toho dostalo.
Od knihy toho člověk nesmí moc očekávat - a pak bude spokojen. Není to žádný strhující román nabitý akcí, ale i tak má kniha co nabídnout. A pokud si naladíte tu správnou, letní hudbu, na chvíli se opravdu ocitnete spolu s Belly v domě u moře.
Co jsem ocenila jako první, bylo jméno hlavní hrdinky. Ačkoliv se jmenuje Isabela, nikdo jí neříká Izzy (což by mi evokovalo Izzy z Nástrojů smrti) ani Bella (což by mi evokovalo Bellu a ze Stmívání - díky, nechci). Oslovují ji prostě Belly. Přišlo mi to jako roztomilé, dívčí jméno. Takové milé. Ostatně taková byla i hlavní hrdinka - milá holka, která však ještě úplně nedospěla.
Čímž se plynule dostáváme k dalšímu plusu knihy - Belly není zbytečně přemoudřelá. Umí být pěkně protivná, trucuje a občas se chová jako malé dítě. Co by mě na jiných hrdinkách vytáčelo k nepříčetnosti, u ní jsem to akceptovala. Koneckonců, občas se tak chovám taky (a to jsem o dva roky starší než Belly a technicky vzato dospělá), takže jsem to chápala. Ostatní postavy... no, jak jen to vyjádřit... zamilovala jsem si je. Některé více, některé méně. Byli to prostě obyčejní lidé. Řešili obyčejné věci. A po všech těch dystopiích to byla neuvěřitelně příjemná změna.
Dokud jsem nebyla asi padesát stránek před koncem, tak nějak jsem nechápala ten konec anotace, který značí, že se stane něco hrozného (zatím totiž to nejhorší, co se stalo, bylo... no, asi nic). Do těch posledních padesáti stran jsem to brala jako oddechovku plnou klišé, kterou jsem si však užívala. Ovšem konec, ten byl zvláštně hořkosladký. Nechci zabíhat do detailů, tak jen řeknu, že jsem brečela jak želva. A že pokud odhlédneme od tohoto faktu, tak to skončilo tak, jak to asi skončit mělo (ačkoliv jsem tomu nechtěla věřit, protože jsem pro jednou své srdce dala někomu jinému, než hlavní hrdinka). Ale nakonec - proč ne. Všichni potřebujeme věřit, že se děje i to hezké. Však víte, že ty kecy o pravé lásce a tak jsou pravdivé.
Když si to shrnu, dostala jsem přesně to, co jsem čekala - a nic víc si jako čtenářka snad ani přát nemůžu. Takže pokud byste rádi na chvíli utekli od problémů a zimy, kdy člověk tak akorát klepe kosu, rozhodně si Léto, kdy jsem zkrásněla přečtěte. Je to miloučká kniha, která rozhodně neurazí.
Česká anotace: Belly měří svůj život v létech, a tím nemyslíme roky, ale roční období. Všechno zajímavé a báječné se v jejím případě odehrává výhradně od června do srpna. Zimy jsou dobré pouze na to, aby počítala týdny do dalšího léta, kdy konečně s mámou a bratrem Stevenem odjede jako každý rok k moři. Tedy přesněji řečeno do prázdninového domu přímo na pláži, který patří Suzanně, mámině nejlepší přítelkyni. A k Suzanně a jejímu domu zase neodmyslitelně patří její dva synové, Konrád a Jeremiáš. Tuhle dvojičku zná Belly odmala a co si pamatuje, jenom netrpělivě čeká, až si jí kluci začnou konečně všímat a vezmou ji mezi sebe. A toto léto se to konečně stane. A navíc se z nevýrazného káčátka vyloupne krásná labuť. Belly je k údivu všech najednou krásná mladá dívka. Jenže v toto báječné a zároveň hrozné léto se změní i všechno ostatní. Vlastně se promění Bellin celý život. K lepšímu i k tomu horšímu…
Minirecenze:
Když jsem začala tuto knihu číst, bylo to spíše proto, že jsem jen potřebovala vypnout - přečíst si něco lehkého, nad čím nebudu muset přemýšlet, vrátit se do svých mladých let (ha ha) a prostě se na chvíli ocitnout někde jinde. A vlastně se mi i všechno z toho dostalo.
Od knihy toho člověk nesmí moc očekávat - a pak bude spokojen. Není to žádný strhující román nabitý akcí, ale i tak má kniha co nabídnout. A pokud si naladíte tu správnou, letní hudbu, na chvíli se opravdu ocitnete spolu s Belly v domě u moře.
Co jsem ocenila jako první, bylo jméno hlavní hrdinky. Ačkoliv se jmenuje Isabela, nikdo jí neříká Izzy (což by mi evokovalo Izzy z Nástrojů smrti) ani Bella (což by mi evokovalo Bellu a ze Stmívání - díky, nechci). Oslovují ji prostě Belly. Přišlo mi to jako roztomilé, dívčí jméno. Takové milé. Ostatně taková byla i hlavní hrdinka - milá holka, která však ještě úplně nedospěla.
Čímž se plynule dostáváme k dalšímu plusu knihy - Belly není zbytečně přemoudřelá. Umí být pěkně protivná, trucuje a občas se chová jako malé dítě. Co by mě na jiných hrdinkách vytáčelo k nepříčetnosti, u ní jsem to akceptovala. Koneckonců, občas se tak chovám taky (a to jsem o dva roky starší než Belly a technicky vzato dospělá), takže jsem to chápala. Ostatní postavy... no, jak jen to vyjádřit... zamilovala jsem si je. Některé více, některé méně. Byli to prostě obyčejní lidé. Řešili obyčejné věci. A po všech těch dystopiích to byla neuvěřitelně příjemná změna.
Dokud jsem nebyla asi padesát stránek před koncem, tak nějak jsem nechápala ten konec anotace, který značí, že se stane něco hrozného (zatím totiž to nejhorší, co se stalo, bylo... no, asi nic). Do těch posledních padesáti stran jsem to brala jako oddechovku plnou klišé, kterou jsem si však užívala. Ovšem konec, ten byl zvláštně hořkosladký. Nechci zabíhat do detailů, tak jen řeknu, že jsem brečela jak želva. A že pokud odhlédneme od tohoto faktu, tak to skončilo tak, jak to asi skončit mělo (ačkoliv jsem tomu nechtěla věřit, protože jsem pro jednou své srdce dala někomu jinému, než hlavní hrdinka). Ale nakonec - proč ne. Všichni potřebujeme věřit, že se děje i to hezké. Však víte, že ty kecy o pravé lásce a tak jsou pravdivé.
Když si to shrnu, dostala jsem přesně to, co jsem čekala - a nic víc si jako čtenářka snad ani přát nemůžu. Takže pokud byste rádi na chvíli utekli od problémů a zimy, kdy člověk tak akorát klepe kosu, rozhodně si Léto, kdy jsem zkrásněla přečtěte. Je to miloučká kniha, která rozhodně neurazí.
Mé hodnocení: 8/10
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství
Žádné komentáře:
Okomentovat