Recenze: Chvíle před koncem

Autor: Lauren Oliver

Přeložil: Veronika Volhejnová

České vydání: 384 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2011

Česká anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?
Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života.
Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Proč jste mě sakra někdo nevarovali, jak debilní je to kniha?! Jasně, miluju ji... ale stejně je pěkně debilní. Lauren Oliver, málem jsi mi přivodila srdeční selhání.

Trocha toho recenzování:

Na tuhle knihu jsem se tak těšila! Vlastně ani nevím proč, mělo mi být už od začátku jasné, že mi zlomí srdce. Přesto nebudu lhát - ze začátku jsem Sam vůbec nelitovala. Už po prvním dni jsem ji zařadila do kategorie "rozmazlená a bezcitná středoškolská mrcha". Nechápala jsem, jak se vlastně může chovat tak povýšeně, posmívat se ostatním, nepozdravit nikoho, kdo není ve středoškolské hierarchii na těch vrchních příčkách a jak může chodit s tak jednoznačným idiotem. Pila mi krev. Na jednu stranu jsem si říkala - proč ne, aspoň si tak nepopláču. Na druhou stranu jsem se nakonec neubránila lítosti - moc jsem si nevěřila, že těch bezmála čtyři sta stran zvládnu, aniž bych se z povrchní Sam zbláznila. Ale ono se stalo něco neuvěřitelného. Sam se změnila. A já si tak nakonec přeci jen poplakala.

Kdybych měla knihu popsat jen jedním slovem, byla by to deprese. Nebo taky možná masochizmus, protože napsat takovou knihu, to vážně chtělo spoustu odvahy a silný žaludek. Kdo chce sakra číst o smrti? A proč vůbec? Všichni přece moc dobře víme, že si pro nás zubatá jednou přijde, tak proč na to myslet, že ano. Jenže ona si pro nás může přijít o něco dříve. Ve chvíli, kdy to nikdo nečeká a kdy je všechno perfektní. Například ve chvíli, kdy jedete se svými nejlepšími kamarádkami z mejdanu. Sam by mohla vyprávět. Jenže když je po všem, zazvoní budík a ona zjistí, že je opět 12. února, Cupidův den. Včerejšek, kdy se starala jen o to, kolik dostane růží a jak moc je nervózní z toho, že se poprvé vyspí se svým klukem. A teď se to všechno děje znova. Dostala druhou šanci? To se ještě uvidí. Bude muset projít mnohými změnami, než přijde na to, co je opravdu důležité a v kolika ohledech se dá člověk zachránit.

Nebudu lhát, představa toho, že se bude opakovat jeden den stále dokola, se mi moc nezamlouvala. Jenže nakonec to bylo tak, že jsem to milovala! Každý den byl totiž v mnoha ohledech jiný. Sam byla jiná. Jinak se chovala. A v důsledku jejího chování se chovali jinak i lidé v jejím okolí. Například její nejlepší kamarádka Lindsay. Nebo její profesor. Nebo Kent. Nebo její rodiče. Všechno na sebe navazovalo jako kostky Domina. Jenže nikdy nemůžete vědět, jestli jste udělali všechno správně, že? Upřímně, být na Samině místě, kromě toho, že bych se asi totálně nervově zhroutila, bych se snažila zachránit si holou kůži všemi možnými způsoby. Někomu bych řekla, co se děje. Nebo prostě prožívala jeden den stále dokola. Jsem sobecká, ale kdo není? A hlavně - komu se chce umřít? Protože mně vážně ne. Ale spolu s tím, jak se Sam měnila, byla více odvážná. Odhodlaná. A po tom, jak se vypořádala právě se sedmým dnem, jsem na ni byla vážně pyšná. Myslím, že právě toto je ten druh hrdinství, který většině těch takzvaných hrdinů chybí. Schopnost obětovat se, zachovat řád věcí, nehledět jenom na sebe. Je to hrdinství, kterého není každý schopen. Ale když to někdo dokáže, je to úžasné. Sam byla úžasná. Byla vtipná, chytrá, milá, obětavá, rozumná. Moment, neříkala jsem o pár odstavců výše, že byla povrchní a bezcitná a pila mi krev? Tady můžete vidět, jak moc se změnila. Co všechno pochopila. A nakonec vám dojde, že se vlastně od sebe až tak nelišíte.

Přejděme od emocí ještě k samotnému stylu knihy. Je psána tak lehce a poutavě, jak to jen u knihy o smrti jde. Vše plyne lehce bez jakýchkoliv zádrhelů, gramatické chyby, překlepy či špatně umístěná diakritika jako by v této knize snad ani neexistovaly. Nebo jsem četla tak zaujatě, že jsem si jich nevšimla. Což je další plus knihy - prostě ji neodložíte. Nebojte se, že se vám přilepila k rukám, to je jen tak skvěle napsaná. Nelekejte se, že nemůžete dýchat, to vám to jen nedovolí všechno to napětí. Zhluboka se nadechněte a pokračujte ve čtení. Neodložte knihu, dokud ji nedočtete. Klidně si to zkuste, nedokážete to. A stejně, proč byste taky měli? Tohle je jedna  z těch knih. Tak si ji pořádně vychutnejte. A plačte. A děkujte za každý další den, který prožijete.

Závěrečné hodnocení:

A stejně mě měl někdo varovat! Takže to teď udělám já - varuju vás, tahle kniha vám přivodí kolaps, spoustu smutku, rozhořčení, vzteku, smíchu, nostalgie a taky pár těch slz. Ale stejně si ji přečtěte.

Mé hodnocení: 10/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství