Recenze: Poslouchej!

Autor: Sarah Dessen

Přeložil: Jidnra Horynová

České vydání: 384 stran, paperback

Nakladatelství: CooBoo, 2012

Česká anotace: Ještě vloni byla Annabel holka, co má úplně všechno – nebo aspoň tuhle roli hrála v televizní reklamě na Obchodní dům Kopf. Letos nemá nic. Nejlepší kamarádka Sophie ji opustila, rodinné štěstí ničí anorexie starší sestry a ve školní jídelně si není ke komu přisednout. Dokud nepotká Owena Armstronga. Vysoký, výrazný a hudbou posedlý Owen je polepšený mizera odhodlaný říkat lidem pravdu. Možná by Owen mohl Annabel pomoct vyrovnat se s tím, co se jí přihodilo tu noc, kdy se Sophií přestaly být kamarádky.

Co, proč a jak aneb Moje reakce:

Tahle kniha na mě neskutečně zapůsobila. Donutila mě přemýšlet. A doopravdy poslouchat. 

Trocha toho recenzování:

Na knihu mě navnadila jedna recenze, kterou jsem loni kdesi četla. Po červené knihovně či knihách z každodenního života sáhnu jen málokdy a u Poslouchej! jsem se opět přesvědčila, jakou obrovskou chybu dělám. Člověk se z nich totiž může dost dobře poučit. A na hrdinech z knih o každodenním životě je skvělé právě to, jak snadno se s nimi člověk ztotožní. Mnohem lépe než s vlkodlakem, upírem, lovcem upírů, vílou... chápete mě, že? A v knize od Sarah Dessen je tolik zamotaných vztahů a tolik postav, že si mezi nimi každý najde tu, která mu bude připomínat jeho samotného. Já si zcela viděla právě v hlavní hrdince Annabel.

Sarah si nebere žádné servítky a naservíruje nám hned několikero závažných problémů - jmenovitě šikanu a anorexiii. Nemohla jsem se rozhodnout, co z toho mi přijde horší, každopádně jsem cítila vztek. Obrovský vztek! Zejména ve chvílích, kdy nechtěli Annabelini rodiče vidět zcela zjevnou anorexii její starší sestry Whitney. A také jsem cítila vztek, když Annabel jen sklopila hlavu, nikomu nic neřekla a dál se nechala ponižovat za něco, co neudělala, co se vlastně nikdy nestalo a na čem neměla vinu, protože se až moc bála konfrontací. Připomínala mi mě samotnou. Šikana mi není cizí, procházela jsem si jí spoustu let na základní škole jakožto její terč. Spolu s četbou se mi vzpomínky na ni znovu vrátily a nebylo to hezké. A i když je to už dávno za mnou, pocitům hlavní hrdinky jsem více než dobře rozuměla. Je to jeden z mnoha důvodů, proč na mě kniha tak zapůsobila. Dalším z důvodů byly, jak už jsem zmínila,  postavy.

Ty byly totiž neskutečně reálné. Takovíto lidé opravdu žijí, blesklo mi hlavou. A je to pravda. Ať už to byly Annabelini rodiče, kteří se báli zdát své vidiny dokonalé rodiny, její dvě starší sestry - Whitney se svou anorexií či Kirsten, upovídaná nejstarší sestra, která se konečně rozhodla postavit na vlastní nohy, Owen se svou láskou k hudbě (co všechno dokáže Owen považovat za hudbu mi nejednou vykouzlilo na tváři úsměv, stejně jako jeho zděšení nad tím, že Annabel nesnáší metal), Sophie coby královna šikany... a každá z těch postav má vlastní příběh, který spojuje v jedno právě Annabel. Spolu s jejím vyprávěním o dětství se dozvídáme spoustu o ní, její první pravé kamarádce, o komplikovaném vztahu, který se svými dvěma staršími sestrami má, o modelingu, se kterým chce skončit, ale bojí se to říct matce... Tato kniha je plná střípků, které na první dojem nedávají smysl, ale při pohledu z dálky tvoří jediný obraz, trochu pokroucenou mozaiku "každodenního života".

Co se mi obzvláště líbilo bylo zobrazení skleněného domu Annabeliny rodiny. Kdykoliv jel někdo okolo, viděl jen spořádanou a bezproblémovou rodinu, která večeří nebo se dívá na televizi. Uvnitř toho skleněného domu však nebylo zdaleka nic bez problému. Nic není takové, jak se zdá.
A ten konec? Nic moc přeslazeného, jak byste čekali po tom, co zase Annabel vyvedla. Ale pěkný. O takových koncích říkám, že jsou "poetické". Kdyby kniha skončila jakkoliv jinak, byla bych zklamaná.

Závěrečné hodnocení:

Poslouchej! je kniha, která vás donutí přemýšlet, usmívat se, vztekat se, plakat, poslouchat a zamyslet se nad tím, jak často jste upřímní. Je psána lehce, svižně, občas se najdou hluchá místa, ale ta rychle nahradí ta napínavější. Ačkoliv jsem se divila, jak se může někomu povést "nacpat" na 400 stran tolik příběhů a problémů a postav, aniž by vznikl chaos, jde to. Annabel je ke všemu skvělá vypravěčka. Takže pokud si chcete přečíst něco, kde se nebojuje na každém rohu - totiž kde se nebojuje fyzicky - je tato kniha jasnou volbou.

Mé hodnocení: 9/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství

- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství