Minirecenze: The DUFF

Název: The DUFF (Designated Ugly Fat Friend)
Autor: Kody Keplinger

České vydání: není

Vydal (EN): Avon, 2011
Počet stran: 358, paperback

Anotace: Sedmnáctiletá Bianca Piper je cynická a loajální a nemyslí si, že je mezi svými kamarádkami tou nejhezčí. Také je až moc chytrá na to, aby propadla kouzlu školního děvkaře Wesleyho Rushe. Ve skutečnosti ho Bianca nesnáší. A když jí dá přezdívku "the Duff", vychrstne mu svou colu do obličeje.
Jenže momentálně není doma zrovna všechno v pořádku a Bianca zoufale touží po nějakém rozptýlení. Skončí u líbání Wesleyho. Co hůř, líbí se jí to. Toužící po útěku skončí Bianca ve vztahu nepřátelé-s-výhodami.
Dokud se všechno ještě víc nezhorší. Ukáže se, že Wesley není zas tak špatný posluchač a že jeho život je taky pěkně na nic. Najednou si Bianca s totální hrůzou uvědomí, že se zamilovává do kluka, o kterém si myslela, že ho nenávidí víc než kohokoliv jiného.

Minirecenze:

Oficiálně první kniha v angličtině, kterou jsem rozečetla a také dočetla. Které jsem rozuměla a - co je hlavní - do které jsem se zamilovala.

Hned na začátek si ujasněme, co znamená slovo DUFF - je to prostě ničím nezajímavá, tlustá a ne zrovna moc pěkná kamarádka, která je vlastně v partě jenom do počtu. Když si tohle sesumírujete, není se čemu divit, že Bianca chrstla Wesleymu své pití do obličeje. A i když to byl zatracené pěkný obličej, takovéto označení nebývají ponechány bez následků. A kdo by byl tušil, kam daleko až ty následky povedou.

Jednoduše řečeno tady máme klasický love-hate vztah, který je ke všemu okořeněný nějakým tím rodinným dramatem a sarkastickými poznámkami hlavní hrdinky. Mimochodem - už jenom kvůli nim si musíte tuhle knihu přečíst. A pak je tu samozřejmě Wesley. K nevystání otravný egoista, který je jen tak mimochodem pekelně sexy. Co na tom, že se vyspí se vším, co má prsa? Stejně je sexy. A mezi ním a Biancou to zatraceně jiskří.

Další věc, na kterou byste měli být připraveni, je fakt, že postavy v knize nadávají. A nadávají opravdu HODNĚ. Také mají sex. A mají ho ČASTO. Alespoň dvě hlavní postavy rozhodně. Což jsou dvě témata, kterým se spisovatelé YA knih vyhýbají jako čert kříži. A pokud vám nevadí nějaké to sprosté slovo a už vás unavuje číst o vztazích "pevně mě k sobě přitiskl, políbili jsme se a pak jsme to udělali", tahle kniha je rozhodně pro vás. Nehledě na to, že je psána tak lehoučkou angličtinou, že je pro začátečníky jako dělaná, je také psána svižně, lehce a vtipně. Děj nevázne, dialogy mají hlavu a patu a vůbec vám bude připadat, že podobný rozhovor jste už někdy taky vedli. Nad problémy postav se opravdu pozastavíte, protože to jsou lidé jako každí jiní, žádní upíři, kteří se živí veverkami a jejich největším problémem je neschopnost vyrovnat se s vlastní existencí. Hottie Wesley bude tak k pomilování, až budete litovat, že nejste na Biančině místě a s Biancou samotnou budete chtít zajít na Cherry Coke. A na konci budete kopat nohama do postele a smát se a nadávat jim, ať už se konečně vzpamatují, protože přece patří k sobě. A když knihu dočtete, budete se přiblble usmívat a řeknete si - "Konečně! Konečně kniha, ve které se puberťáci chovají jako puberťáci." A možná, že vás Bianca naučí i anglicky nadávat.

Moje hodnocení: 10/10

Zdroj anotace, obálky a infa: GoodReads