neděle 23. června 2013

Recenze: Cesta věčnou nocí


Autor: Veronica Rossi
Série: Nebe
Díl: Druhý
PřeložilMichaela Škultéty
České vydání: 224 stran, hardback
Nakladatelství: Knižní klub, 2013

Česká anotace: Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo už několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku. Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?






Co, proč a jak aneb Moje reakce:
Na tohle že jsem čekala celý dlouhý rok? Na tohle?! Oukej, bylo to dobré. Ale Veronico, zatraceně, umíš to i líp!

Trocha toho recenzování:
Popravdě nedokáži ani teď říct, jestli jsem překvapená, zklamaná, spokojená, nebo mám v hlavě takový guláš, že se všechny emoce smíchaly a buď jsou to všechny, nebo ani jedna. Nejspíš bych si už měla nejen já, ale i čtenáři pomaličku, ale jistě zvyknout na fakt, že druhé díly slouží v trilogiích pouze k tomu, abychom se zchladili před grandiózním finále. Snad se na nás ti autoři i domlouvají, jinak si tento "trend" nedokážu vysvětlit. Faktem však zůstává, že po nerozdýchatelném závěru první knihy jsem nerozdýchala ani konec druhé knihy - ovšem z naprosto opačné emoce. Proč, Veronico, proč ses pokusila zdegenerovat Perryho na dalšího z mrzkých, hloupých a podřadných mužských postav, o kterou by si taková badass hrdinka, jakou Árie je, neopřela ani zbraň?

Vezměme to od začátku. Máme tady znovu-setkání Perryho a Árie, ze kterého si každý správný fanoušek série Nebe cvrkne, bude kopat nohama ve vzduchu, mávat rukama a pištět nadšením. Trochu si s námi autorka pohraje a naservíruje nám ne zcela nečekaný koncept "nemůžeme-být-spolu-protože-to-ostatní-zakazují", jehož základy nám předkládala celý první díl. Ona ta trocha napětí nepřijde na škodu, takže to je rozhodně bod k dobru. Vlastně se dá přičíst k dobru celé seznamování Árie s vesnicí a jejími obyvateli, stejně jako jejich krátkozrakost a nenávist. Postavy jsou uvěřitelné, taktéž jejich chování, a ačkoliv bych terčem jejich urážek být nechtěla, docela jsem se bavila a se zájmem sledovala, kam až to může přijít.

Árie se se vším poprala nade vše pochybnosti skvěle, ostatně stejně tak zvládna všechny situace, před které ji Veronica, totižto osud, postavil. Obzvláště v druhé polovině knihy jsem prostě musela obdivovat její odvahu a nepřestávala jsem zírat, na co všechno si ta holka troufne. Dohání mě skoro až k slzám, že nemůžu říct to stejné o Perrym. Z kluka, který to dotáhl až na Krvepánem Tideů, se někdy v druhé polovině stává opět kluk, které se někdy až smutně směšně pokouší napodobovat chování velkého náčelníka. Díky bohu, že se na scéně znovu objevuje Maron, se kterým jsme se seznámili v první knize, a znovu pozvedává úroveň knihy. A když už jsme u starých známých... nemůžu, rozhodně nemůžu opomenout Roara, toho paličatého, vtipného, narcistického fešáka, který mě bavil od začátku knihy až do konce. 
A abych nezapomněla! Čeká nás také pár nových postav. Jmenovitě jsou to především Liv (která má hned několik rolí - je to Perryho sestra, Roarova milovaná a Sobolova snoubenka, a také naprosto nepředvídatelná osobnost - alespoň doufám), Sobol (který je stejně nevypočitatelný, jako výboje éteru, žije si ve svém hradě a jen sám Bůh a autorka můžou tušit, co se mu honí v hlavě, co plánuje a jestli opravdu zná polohu Poklidné modři) a Kirra, vyslankyně Sobola a někdo, kdo mi prostě pod nos nejde.

Na druhou stranu, abych pořád jenom nenadávala, jak mě druhý díl zklamal, a vy pochopili mé hodnocení, musím zmínit, že se vyskytlo pár scén, které mě přesvědčily o tom, že oba dva díly napsala stejná autorka, že je to dobré, čtivé, se zajímavým příběhem, nepřeslazeným milostným trojúhelníkem (nejde o přeslazenost, trojúhelník se tu prostě a jednoduše nevyskytuje), objevuje se akce, díky monstrózně velikým písmenkům se otáčí jedna stránka za druhou a než se nadějete, budete mít tu jízdu za sebou a nezbude vám nic jiného, než oči pro pláč, protože musíte po tak zpackaném závěru čekat minimálně rok na třetí díl. 

Závěrečné hodnocení:
Vlastně sama netuším, jak můžu po tom, co jsem tu napsala, prohlásit, že se mi kniha líbila, aniž by to znělo jako protiřečící si klišé, ale je to tak. Přese všechno, co jsem knize vyčetla, jsem si ji užila, strávila nad ní příjemné dva dny, radovala se ze znovu-shledání se svými oblíbenými postavami a stále jsem neochvějně přesvědčená, že třetí díl nám všem vytře zrak.

Mé hodnocení: 8/10

- Chtěla bych poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

7 komentářů:

  1. Veľmi sa teším na slovenské vydanie, bola by som ochotná tvrdo protestovať pred budovou Ikaru, keby nakoniec knihu nevydali 8D 1. diel sa mi veľmi páčil, zaujímavé prostredie aj postavy, teším sa na 2ku 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To aj já bych protestovala, protože mám v plánu pořídit si druhý díl ve slovenčině :D Aby mi ladily obálky, ta naše se mi prostě nelíbí.

      Vymazat
  2. Na druhý díl se těším, protože první mě hodně bavil. A po tvé recenzi se bojím, že se mi druhá číst líbit nebude. No nic, určitě to nebude poprvé a ani naposled, že. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se bude líbit, jenom to prostě není taková paráda, jako první díl, poněkud slabší odvar, ale pořád dobrý :)

      Vymazat
  3. Jedničku som čítala a veľmi ma zaujala. Aj k tejto časti by som sa tiež rada dostala :)
    Pekná recenzia :)

    OdpovědětVymazat
  4. Teď jsem se dozvěděla, že české vydání je jen polovinou knihy! V originále má 352 stran a u nás 224... prý to udělali kvůli délce knihy, což se mi nějak nezdá... Zbytek prý vydají do konce roku..

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...