Ještě nikdy jsem se necítila tak volná. Stála jsem na mostě,
pode mnou hezkých pár desítek metrů a proudící řeka, převalující se přes
balvany velikosti osobního auta. Nade mnou létali racci, obloha byla klidná,
tichá, bez jediného mraku, slunce svítilo svou oslepující září a vyhánělo na
mou kůži pihy. Přišlo mi to jako hezký den. Dost hezký na to, udělat, co jsem
už dlouho chtěla. Jen vteřinu jsem zapřemýšlela o tom, jaké to vlastně bude.
Rozpřáhnout ruce, letět, na jeden prchavý okamžik se cítit svobodná, křičet
z plných plic. Přemýšlela jsem, jestli se mi promítne celý život před
očima, jestli zalituju. Než jsem si to stihla rozmyslet, skočila jsem.
O pár vteřin později mě vymrštilo zpět bunjee jumpingové lano.
Křičela jsem.
Vážně dobré!!!
OdpovědětVymazat