No, emotivních knih moc nečtu. No dobře, čtu, ale není jich zas tolik. A protože je Emilka líná, tentokrát vás čeká pouze článeček s vysvětlením, proč a jaké emoce ve mně kniha vyvolala.
Výjimečná od Kristin Cashore je knihou, která by nikomu neměla uniknout. Při jejím čtení jsem se cítila odvážná, jako sama Katsa - nevím, čím to bylo, snad tím, jak úžasně a emotivně Kristin Cashore píše. Každopádně jsem se u knihy smála, brečela, vztekala se, výskala nadšením... prostě jeden velký emoční kolotoč. A rozhodně jsem tuto knihu nečetla naposledy!
Bílý kůň od Alex Adams byla knihou, kterou si už nikdy více nechci přečíst. Ne proto, že by byla špatná, ale proto, jaké silné emoce ve mně vyvolala. Především to byla bezmoc, tak silná, až mě skoro ochromovala. Pak také smutek, beznaděj, zoufalství, vztek... ten především, spolu s pocitem bezmoci to byla přímo vražedná kombinace. Závěr knihy ve mně také vyvolal až příliš nečekaný příval mateřského pudu. Bílý kůň byla knihou, kterou nemůžete nazvat dobrou, ani špatnou. Ale nikdy na ni nezapomenete, a také není zrovna pro každého.
A nakonec Poslouchej! od Sarah Dessen. Takhle kniha je mi něčím velmi blízká. Nejen tím, že jsem toho měla (vlastně pořád mám) s hlavní hrdinkou Annabel hodně společného, ale i tím, že stejně jako Owen nadevše miluji hudbu - i když on by mě asi nenazval osvícenou. Především mi ale byla blízká neshodami v rodině a šikanou, jejíž obětí jsem na základní škole byla. Tahle kniha mě hodně poučila a naučila.
Bílý kůň od Alex Adams byla knihou, kterou si už nikdy více nechci přečíst. Ne proto, že by byla špatná, ale proto, jaké silné emoce ve mně vyvolala. Především to byla bezmoc, tak silná, až mě skoro ochromovala. Pak také smutek, beznaděj, zoufalství, vztek... ten především, spolu s pocitem bezmoci to byla přímo vražedná kombinace. Závěr knihy ve mně také vyvolal až příliš nečekaný příval mateřského pudu. Bílý kůň byla knihou, kterou nemůžete nazvat dobrou, ani špatnou. Ale nikdy na ni nezapomenete, a také není zrovna pro každého.
A nakonec Poslouchej! od Sarah Dessen. Takhle kniha je mi něčím velmi blízká. Nejen tím, že jsem toho měla (vlastně pořád mám) s hlavní hrdinkou Annabel hodně společného, ale i tím, že stejně jako Owen nadevše miluji hudbu - i když on by mě asi nenazval osvícenou. Především mi ale byla blízká neshodami v rodině a šikanou, jejíž obětí jsem na základní škole byla. Tahle kniha mě hodně poučila a naučila.
.jpg)
