Skoro-dvojitá smrt a pár plánů na příští týden

Před hodinou jsem dočetla Nadpozemskou. Následující hodinu jsem drhla kachle v koupelně jakožto součást velkého vánočního úklidu a pokoušela se zjistit, jaké přesné pocity ve mě tato kniha zanechala, protože z toho konce by jednomu explodovala hlava. A zatímco jsem se ztrácela v myšlenkách, nacvičovala při nemožně nahlas puštěné hudbě nové taneční kreace a pokoušela se odstranit nánosy prachu z větráků, díky nimž jsem byla nucena vylézt na žebřík (máme fakt hodně vysoké stropy a já jsem fakt hodně prťavá), stalo se, že jsem při zuřivé snaze zastrčit mřížku od větráku zpátky zjistila, jak pekelně malá je plocha na žebříku. Dostala jsem proto geniální nápad - při snaze získat co nejvíce opory jsem se postavila jednou nohou v papuči na okraj umyvadla - jen zlehounka, chápete, abych ho náhodou neurvala. Jenže to bych nesměla mít na nohou dříve-protiskluzové-nyní-neskutečně-skluzové papuče. A ano, hádáte správně - podklouzla mi noha. Když jsem se začala nebezpečně naklánět dozadu, ve snaze se jakkoliv udržet jsem se plně opřela nohou v umyvadle a špičkami prstů se zachytila za okraj zrcadla. V tu chvíli mi proběhl před očima celý můj život - jestliže bych totiž pád přežila, zcela jistě bych nepřežila tatíčkův hněv způsobený urvaným umyvadlem a zrcadlem, které by jistojistě skončilo rozbité na střepy. A 7 let neštěstí přece nechceme nikdo, že? Díky bohu se mi jaksi povedlo udržet svých (neřeknu kolik) kilo v rovnováze a tudíž jsme já, zrcadlo i umyvadlo ve zdraví přežily.

A díky tomu teď sedím před počítačem, poslouchám Paula McCartneyho a smutně zjišťuju, že díky Savu jsou mé krásně zelené, zrovna nalakované nehty ošklivě oprýskané, a že díky té dvojité skoro-smrti se mi vypařila většina myšlenek na Nadpozemskou z hlavy. Nicméně svého plánu na recenzi se vzdát nehodlám - na blogu prostě bude už dneska! Kdo se těší? Doufám, že alespoň někdo ano!

A k těm plánům - na zítřek mám připravený v pořadí již třetí článek do Nikova projektu Vánoce jsou zase tady, samozřejmě nějakou tu recenzi - řekla bych, že už mi hoří termín recenzí na dva díly Spirály pro Zoner Press, takže bych sebou měla hodit. Možná, že taky spáchám další foto-článek Na téma.
V pondělí se můžete jako obvykle těšit na Top týdne, snad nějakou tu recenzi a pokud se k tomu dokopu, tak konečně nafotím a sepíšu dvouMěsíční chvástačku za říjen a listopad - ano, jsem si vědoma, že je už 15. prosince a tudíž mám solidní zpoždění. Věřte mi - já to moc dobře vím.
Zbytek týdnu je jako vždy jedna velká neznámá - ale jsem pevně odhodlaná se se vší vervou pustit do Interview s upírem, jehož čtení mám jako "povinnost" v rámci Měsíčního párování. Což mi připomíná, že jsem ještě na MS nesepsala článek... očividně toho mám dost co dohánět. Ostatně tak, jako obvykle.

Teď si jdu znovu přelakovat nehty a vyvalit se u Ztraceno v překladu. Zjistila jsem totiž, že jedno shlédnutí tohoto filmu nestačí. A co vy takhle vyvádíte v sobotu večer? Copak čtete? Nebo se snad někam chystáte? Jen se pochlubte :)