Vánoce jsou zase tady (5): Vánoční nálada u nás doma

Vánoční projekt z dílny Niklause, kdy se bude každý týden na blogu objevovat tematický článek spojený s tradičními Vánočními tématy - tradice, pečení cukroví,....

Teď mi tak došlo, jsem jsem úplně zazdila poslední díl tohoto Vánočního speciálu. Jajc. No, nedá se nic dělat, hold bude později, no. Takže - jak že je to s Vánoční náladou u nás doma? To vám hned povím.

Vánoce jsou u nás doma "cítit" tak tři dny před Štědrým dnem. To jednoho člena rodiny (tvařme se, že tím nemyslím sebe) postihne ohromná touha péct a dosti falešně si při tom zpívat Vánoční písničky (protože na tradiční české koledy přijde čas až 24.) a předvádět jakési pochybné taneční kreace.

Jedním z nepsaných pravidel Štědrého dne je to, že mi totálně hrabe. Zpívám hlasitěji než obvykle, pobíhám po bytě v pyžamu a snažím se jednou rukou namalovat řasy a tou druhou si rozčesat vlasy. Pokaždé je to skončeno fatálním neúspěchem. Při obalování kuřecích křídel si jedno ještě neobalené křídlo vezmu, natahuju jej, pobíhám s ním po celém bytě a při tom ječím: "Já letím!". Je také samozřejmostí, že chodím okolo stromku, pod kterým se už hromadí dárky, s rukou před očima a urputně přemlouvám samu sebe, abych proboha nezkoumala velikost těch balíčků a nesnažila se dohlédnout, na které hromadě je položená cedulka s mým jménem.
Jelikož letos s námi slavil poprvé Vánoce i náš čtyřnohý miláček, bylo nutné ho vykoupat, vysušit (přičemž jsem se snažila, aby nezakousl fén) a následně také pejska řádně vyčesat. Při tomto úkonu padaly vtípky typu: "Kolik lidí je potřeba pro vyčesání jednoho psa? Čtyři. Jeden češe a zbylí tři se ho snaží udržet na místě.". Můj milovaný Percy se snažil mermomocí vyklouznout, natahoval hlavu z dosahu hřebenu tak, až mu lezly oči z důlku a ukázala se bělma, což mělo za následek, že vypadal mírně řečeno šíleně. Skučel, jako bychom se ho pokoušeli stáhnout z kůže a opět bylo na nás, abychom zabránili zakousnutí hřebenu.
Tatíček si při tom začal také zcela falešně prozpěvovat. Za chvíli se přidal bratr. maminka přihlížela, kroutila hlavou a snažila se nesmát.

Letos se nám také povedla jedna vtipná věc. Tatíček se smál, že za půl hodiny máme večeřet a ještě není nazdobený stůl. Načež se rozesmála maminka, že za půl hodiny máme večeřet a není uvařená polívka, kterou má na starosti tatíček (protože dělá tu nejlepší domácí polévku na světě). Večeřeli jsme o hodinu později, což mi dalo dostatek času pro další marnou snahu o vyčesání psa.

Snad už jste si udělali obrázek, že to u nás doma vypadá na Štědrý den jako u Chocholoušků. Ale nasmějeme se až běda. A taky nazpíváme. A nakonec všechno zvládneme a stihneme a večeříme veselí a spokojení. A dárky? No jéje! Letos jsem byla asi moooc hodná (i když knížka žádná, ale nevadí mi to, vážně ne!).

A jak to vypadalo u vás doma na Štědrý den? A copak jsme dostali od Ježíška? :)