Meme z mé dílny, které se bude na blogu objevovat každý pátek. Podstatou článku je zveřejnění obsese, kterou může být libovolná věc, osoba, jídlo, kniha atd., spolu s krátkým informativním článkem.
Poezie
Myslím, že ne každý by to do mě řekl, ale miluju poezii. Většinou tu "modernější", kdy jsou rýmy nepravidelné, ale nebráním se ani "klasice". Pár sbírek mám i doma, jmenovitě Dokud nás sny nerozdělí, Čokoláda chilli a například klasické Shakespearovy sonety. Několik jich umím dokonce nazpaměť. Kdysi jsem si i já sama psala básničky, ale byly to spíš bludy a rádoby umělecké výplody mé mysli, kdy jsem ve slabých chvilkách vzala do ruky tužku a začala čmárat po okrajích sešitů. Není oč stát, poezii už dávno nepíšu, ale kdykoliv můžu, tak si ji přečtu.
Nejásej, Čase, já se nezměním,
svým věžím sebevýš ať zvedáš hlavu,
všechno tu bylo už, a já to vím -
jen staré triky, možná v novém hávu.
Že život krátký je, chcem obdivovat,
co podsouváš nám, ač to staré jest,
svou vlastní touhou zrodíme to znova,
na sobě samých zkoušíme tu lest.
Vzepřu se tobě a tvé historii,
co bylo, bude - jest - mne nevzruší,
lže minulost i to, co právě žiji,
tvůj věčný spěch nás klame na duši.
Tvé lži i kose navzdory však dím:
nejásej, Čase, já se nezměním.
(William Shakespeare - Sonet 123)
Žádné komentáře:
Okomentovat