neděle 30. září 2012

Posuď knihu podle obalu (6)



Nedělní meme z dílny Syki. Cílem je vybrat jednu libovolnou knihu, napsat její anotaci a zhodnotit obálku.

Název knihy: Drakie
Autor: Sophie Jordan
Anotace: Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacindina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...

Můj názor: U knihy jsem někde na sté stránce a musím říct, že ačkoliv příběh mě moc neoslovil, na obálku bych mohla zírat celé hodiny. Je totiž opravdu moc hezká.! Modelka, která má znázorňovat Jacindu, se zářivě rudými vlasy a šedým dračím okem, orámovaným zlatými šupinami, je vážně krásná. Nemluvě o nápaditém fontu písma, které je také zlaté, a ladí tak s šupinami kolem oka. Také musím ocenit, jak taktně je umístěno jméno autorky.
Celkově je obálka velice povedená a já jen čekám, kdy mě samotný příběh okouzlí stejně, jako ona.

sobota 29. září 2012

On My Wishlist (7)




Týdenní meme z dílny Book Chick City. Cílem je každou sobotu uveřejnit knihy, které byste si přáli mít doma. Může jít o knihy, které právě vychází, vyšly nebo teprve vyjdou.




















Espressologie - Kristina Springer, CooBoo
Rezistence - Veronica Roth CooBoo

Minirecenze: Banka těl - Mladší


Autorka: Lissa Price
Série: Banka těl
Díl: První
Přeložila: Daniel Amcha
České vydání: 344 stran, hardback
Nakladatelství: Fortuna Libri, 2012

Česká anotace: Během smrtelné nákazy zahyne většina lidstva. Díky zázračnému léku, podávanému zpočátku jen velmi starým a velmi mladým lidem, zůstanou na živu jen starci a děti – a ti najednou stojí proti sobě. Mladým se chce žít a starým se nechce zemřít.

Aby se děti uživily, pronajímají prostřednictvím tajné organizace svá těla bohatým starým lidem, kteří chtějí znovu okusit mladost – a prodloužit si život. Hlavní hrdinka tohoto napínavého románu, Callie, se nechtěně připlete do cesty intrikářskému senátorovi, který chce vydělat jmění na tom, že těla dětem jednoduše ukradne a pronajmeje navěky... Callie najednou neví, komu může důvěřovat – a do toho ji zasáhne láska...

Co, proč a jak:
Do této knihy jsem se pustila s tím, že jsem absolutně netušila, do čeho jdu. Nečetla jsem anotaci ani recenze, takže mé pocity ze začátku byly trochu rozpačité, zároveň jsem se ale těšila. Koneckonců, už jen ta obálka! po přečtení musím říct, že její krása dosahuje kvality příběhu. Protože po přečtení mě napadlo jediné - ten příběh je epický.

Trocha toho recenzování:
Tahle kniha má všechno, co má správný příběh mít:
Zaprvé - akce. Celá kniha je jí prakticky narvaná. Neustále se něco děje, čtenář si stejně jak postavy ani na chvíli neoddechne. Přesto je děj komplexní, a tak se nemusíte bát, že se budete ztrácet.
Zadruhé - skvělé postavy. I záporáci jsou tak výborně napsaní, že jim uvěříte jakýkoliv zločin. Jednají tak, jak by jednali lidé v reálu, až se budete bát, kdy na vás ze stran knihy vyskočí.
Hlavní hrdinka je chytrá. Vážně chytrá! Dělá chyby, ale umí je i napravit a se svou nelehkou situací se poprat.
Spousta charakterů je nejedno značná (v tom dobrém slova smyslu). Nevíte, co si o nich myslet, v jednu chvíli je milujete a v další nenávidíte. A dokáží pěkně zamíchat dějem.
Zatřetí - příběh. Nutí vás přemýšlet, ať už je to detektivní linka děje nebo snažení se porozumět chování postav.
Začtvrté - žádná přeslazená romantika. Jistě, vztah hlavní postavy Callie a Blaka se rozvine rychle, ale nenutí vás, abyste místo nad příběhem přemýšleli nad tím, kdy se zase políbí.
Zapáté - setkání dvou světů. Jistě, je vždycky zajímavé sledovat setkání chudého a bohatého světa, o to zajímavější, pokud se najednou chudá hlavní hrdinka ocitne v přepychu. A ještě více zajímavější je, pokud jí ten přepych nepatří.
Zašesté - originalita. Přiznejte, kolikrát jste už četli o knize, kde by si jedni pronajímali těla těch druhých? Ne, protože to je námět přitažený za vlasy jako z nějakého sci-fi filmu? Ale kdeže! V této knize je toto téma rozpracováno detailně, reálně a děsivě.
Zasedmé - blízká budoucnost. Děj se neodehrává stovky let po naší době, ale jen pár roků. Callie si pořád pamatuje, jaké to kdysi bylo, když lidé chodili nakupovat do supermarketů, děti chodily do škol, poflakovaly se venku a vůbec všechno bylo tak, jak má. Taky se vás zmocňuje ten děs, že budoucnost popisována v knize by se mohla stát tou naší?
Zaosmé - uzavřený konec. Kniha je samostatnou částí jednoho celku. Čtenář dostane to, co chce, a ačkoliv se těší na druhý díl, neuzavřený konec ho nenutí v kalendáři zuřivě zakroužkovávat datum vydání druhého dílu.

Slovo závěrem:
Banka těl - Mladší rozhodně stojí za přečtení. Geniální a originální příběh, kterému však trochu škodí překlad. Sem tam se totiž vyskytne gramatická chyba, pokud se ale do čtení opravdu ponoříte, nevšimnete si jich, dokud vás na ně někdo neupozorní. Ani to mi však nebrání v naprosto kladném hodnocení, a je to vůbec poprvé, co mě mrzí, že nemůžu dát víc než 10 bodů.

Mé hodnocení: 10/10

- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

středa 26. září 2012

Bylo nebylo (11)




Meme z dílny Kath, původně čtvrteční, se u mě na blogu bude objevovat každou středu.

O co jde?
Vezmi knihu, kterou právě čteš, a napiš první větu.



Kniha: Jednou nohou v hrobě
Autor: Jeaniene Frost



Čekala jsem před rozlehlým, čtyřpatrovým sídlem, které v Manhassetu vlastnil pan Liam Flannery.

úterý 25. září 2012

Na půl cesty do hrobu - gif recenze

Ahoj všichni! Dlouho tu žádná gif recenze nebyla, co? Bylo to hlavně proto, že mi žádná kniha nestála o to, abych na ni nějakou napsala (no vážně). A pak jsem si přečetla Na půl cesty o hrobu od Jeaniene Frost. So, this is it!

WARNING: Nedoporučuju číst těm, co ještě knihu nečetli. Možnost spoilerů!

Když jsem si knihu nesla domů:










Kdykoliv Bones řekl Cat "kotě":










Jak jsem se tvářila při každém proslovu Catiny matky:













Jejich první polibek:












První sex (ráda bych řekla milování, ale tohle milování opravdu nepřipomínalo. To byl prostě sex):
















Když jsem se dozvěděla, kdo byl Danny a co Cat udělal:









Při jakékoliv Bonesově průpovídce:








Když jsem se snažila poskládat všechny ty kousky skládanky dohromady:










Smrt Catiných prarodičů a únos její matky (ačkoliv jsem je neměla ráda):










Závěrečná velká řežba:











Cat je zatčena!













Ona ho opustila!








Jak jsem si představovala Bonese, když ho Cat opustila:











Jak asi ve skutečnosti vypadal:











Kdykoliv Cat popisovala Bonesovo svalnaté tělo:











Kdykoliv po mně někdo něco chtěl, když jsem zrovna četla:


Recenze: Na půl cesty do hrobu


Autorka: Jeaniene Frost
Série: Noční lovci
Díl: První
Přeložila: Zuzana Ľalíková
České vydání: 272 stran, hardback
Nakladatelství: Fantom Print, 2012

Česká anotace: Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstít se. Doufá totiž, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce, které nemilosrdně zabíjí, bude její otec. Muž, který zničil život milované matce.
Na jedné ze svých nočních „loveckých“ výprav však narazí na upíra, který ji hravě přemůže. Cat netuší, že se pokusila zabít Bonese, profesionálního lovce odměn. Ten jí místo smrti překvapivě nabídne pomoc při pátrání po otci. Má ale zásadní podmínku. Cat s ním musí trénovat a rozvíjet tak své mimořádné schopnosti polovičního upíra – genetický dar nenáviděného otce…
Ale dříve, než Cat dokáže naplno využít svých nově získaných schopností drsné lovkyně démonů, se jí i Bonesovi vydá ve stopách skupina zabijáků. Nyní si Cat musí zvolit, na jakou stranu se přidá. I když o její volbě není pochyb, protože Bones ji přitahuje více než jakýkoli jiný muž s bijícím srdcem…

Po téhle knize jsem kromě toho, že ji všichni chválili, sáhla i proto, že je to celkem drsná paranormal romance, vcelku odlišná od toho, co poslední dobou čtu. Kamarádka se mě zeptala, o čem je, když jsem si ji nesla z knihkupectví domů. Dělala jsem si legraci a řekla jí, že je plná upíru, krve a sexu. A neměla jsem ani ponětí, jak moc jsem se trefila.

Autorka si totiž na nic nehraje. Napsala příběh drsný, ale i s vtipnými momenty, se spoustou zvratů, akce a tvrdého sexu. Proto bych knihu nedoporučovala mladším čtenářům ani těm, co hledají příběh a´lá Stmívání - spoustu romantiky a přeslazených vyznání lásky.
Musím však říct, že právě proto si mě vztah Cat a Bonese tak získal. Měl pevně stanovená pravidla, která oba dva dodržovali, přesto byl plný vášně a na nic si nehrál. Ti dva se k sobě hodili jako rajče a mozzarella (což i barevně sedí - Bones je bílá mozzarella a zrzka Cat věčně se červenající rajče).

Když jsem si pročítala různé recenze, ve většině jsem si přečetla, že se kolikrát pisatelé při čtení milostných scén červenali. Já ne. Kdo ví, možná se na mně podepsala minulost yaoistky (kdo ví a zná, chápavě přikyvuje, kdo ne, raději nepátrá)., každopádně, já se za celou knihu ani jednou nezačervenala (ačkoliv kamarádka popsala knihu jako paranormal porno, proto věřím, že jiní se při četbě červenali jako blázen).

Co dále jsem musela na knize obdivovat, byly vtipné momenty, ať už to byly Bonesovy průpovídky, ironické poznámky nebo škádlení Cat...asi vám už došlo, že tenhle sexy upír se v knize postaral o většinu zábavy (přišel mi totiž jako druhý Jace, snad jen trochu starší, vyspělejší a krvežíznivější), ačkoliv Cat se svým sarkasmem mu je hned v patách.

Co se týče postav, z nicj sem si oblíbila jen dvě  -a to ty hlavní. Kapitola "Catiny kamarádky" je uzavřená, protože žádné nemá, ačkoliv její budoucí skoro-spolubydlící Timmy by se za jejího kamaráda považovat dal, a je tak rozkošný, že ho nejde nemilovat. Jeho "Bůh ochraňuj královnu"  mi způsobilo silné bolesti v oblasti břišní z nadměrného smíchu.
Catinu matku a její prarodiče jsem nesnášela, neřku-li nenáviděla. Babička s dědečkem byli zpátečníci se zastaralým způsobem myšlení a její matka vypatlaná kráva (promiňte mi ten výraz), která si neviděla na špičku nosu.
Její chování a smýšlení mě nehorázným způsobem vytáčelo a já prostě nechápala, jak může Cat všechno to ponižování  matčiny strany a poznámky typu "jsi monstrum" snášet a přesto ji milovat.

Na druhou stranu, co mě opravdu bavilo, bylo sledovat proměnu Cat z holky, která sice zabíjí upíry, ale při jakékoliv sexuální narážce se začervená, v Zrzavou Smrtku - holku, která se nebojí nakopat bandě upírů prdel a ještě přitom vykřikovat dvojsmysly a nadávky.
Dále musím ocenit detektivní zápletku. Že paranormal romance a detektivka patří k sobě, nám už dokázala Patricia Briggs se svou sérií o Mercedes Thompson a Jeaniene Frost se svými Nočními lovci jí solidně šlape na paty.

Konec jsem si opravdu užila a při čtení popadala dech, jako bych snad já sama v té krvavé řežbě figurovala. Musím říct, že mě už dlouho žádná kniha takto nenadchla a podobnou potřebu napsat autorce dlouhý obdivný a děkovný dopis za takovýto čtenářský požitek jsem měla naposledy při dočtení The Hunger Games od Suzanne Collins. Takže, pokud stále váháte, jestli si knihu přečíst a nevadí vám drsnější sexuální scény, říkám vám - přečtěte si to!

Mé hodnocení: 10/10


- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

Teaser Tuesday (14)



- Popadni knihu, kterou momentálně čteš, otevři ji na náhodné straně a vypiš dvě teaserové věty odkudkoliv z této stránky. NEZAHRNUJ SPOILERY!! (neprozdraď nic důležitého z příběhu).
- Sdílej knihu i autora, aby si mohli ostatní účastníci TT přidat knihu do své to-read záložky.


,,Ano. Jsou děsivé."

...

,,Pak ses nikdy neměl narodit."

pondělí 24. září 2012

Top týdne (17): Knihy, které by si zasloužily víc pozornosti



Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.
Well! Další týden = další topka. Tahle se týká knih, které by si zasloužily více pozornosti a já vám garantuji, že každá kniha v této topce má něco do sebe. Nazvala bych ji povinnou četbou, jen bez toho slova "povinná".


1. Artemis Fowl (Eoin Cofler)
Neznáte Artemise Fowla? Styďte se! Tahle série o mladém géniovi a skřítcích je základem dětské fantasy. Sama jsem kdysi přečetla všechny díly a momentálně vyšel další, který mám rozečtený. Cože, slyšela jsem správně, že bude sedmý díl a točí se film? Yes!
2. Poslední upír (Christopher Pike)
Neptejte se mě, proč mě tahle kniha takhle oslovila, protože to sama nevím, Vlastně, když jsem ji začínala číst, přišel mi styl psaní pana Pikea tak trochu k smíchu. Přesto mě posléze něčím okouzlila. A to tak, že jsem si ji prostě musela koupit.
3.  Převtělení (Fiona McIntosh)
Tuhle trilogii mi doporučil spolužák někdy v šesté třídě. Přečetla jsem ji, řekla si, jak je skvělá... a zapomněla na ni. Nedávno jsem si zase vzpomněla a plánuju re-reading. Protože tahle trilogie je geniální. Epická.
4. Bartimaeova trilogie
Další trilogie, kterou jsem četla ještě na základce a pak ji nějak pustila z hlavy. Teď ale plánuju re-reading, protože s věčně sarkastickým a ironickým démonem Bartimaem začnete poznámky pod čarou milovat.
5. Daň peklu (Holly Black)
Ti, kteří mě znají (nebo aspoň občas poslouchají ty mé bláboly), ví, že tuhle knihu doporučuju všem. Holly Black je výjimečná spisovatelka a tato kniha je také výjimečná. Kdybyste se mě zeptali, jakou knihu bych zachránila, kdyby hořelo, byla by to tato.

pátek 21. září 2012

Jedna velká rodina

Čau příšery, dlouho jste o mně neslyšely, že? Chyběla jsem vám? Pravděpodobně ne... Ale pocity zbytečnosti nejsou předmětem tohoto článku. I když... vlastně možná i ano. Hm, tak asi nejsou. Ne, určitě nejsou. Ale...

...to vám bylo tak. Jednoho večera (to jako dnes) jsem měla strašnou chuť se ze všeho vypsat. Ale! Nevěděla jsem jak. Takže jsem seděla před počítačem, tupě zírala do obrazovky, hlavu plnou a text článku prázdný. A  pak, jak jsem tak psala na Knižní kecálek a zároveň mimo konverzovala s Annie, jsem na to přišla. Jen jsem potřebovala "nakopnout".

Víte, jak poznáte přátele? Takové ty lidi, se kterými vás něco pojí, se kterými máte něco společného a rádi s nimi trávíte svůj volný čas. Trochu se seznámíte a po čase se dáte do řeči. A víte, jak poznáte ty opravdu pravé přátele? Dáte se s nimi do řeči okamžitě, aniž byste o nich cokoliv věděli. A kde najdete takové přátele? V komunitě knižních bloggerů.

Dalo by se říct, že tahle komunita je jako jedna velká spokojená rodina, kde si všichni rozumí a jsou si v případě nouze ku pomoci. Jsem sice v téhle rodině takové "mimino", přesto už jsem to zažila na vlastní kůži. Během těch pár měsíců jsem měla možnost poznat pár opravdu skvělých lidí. Jmenovitě například laurdes, E_V_E a Vendeu, ačkoliv ty první dvě zmíněné znám především jen z jejich návštěv mého blogu. S Vendeou si občas napíšeme na Kecálku, když se tam náhodou sejdeme, a ačkoliv já jí nejspíš připadám jako vyšinutý psychopat, ji i její blog mám opravdu ráda.

Další dva lidé, členové této rodiny, jsou však pro mě mnohem více důležití. Tím prvním je Niklaus, který mi jako první nabídl pomoc, když jsem si při stěhování blogu na blogspot zoufalstvím rvala vlasy. Nutno dodat, že si s ním píšu prakticky denně, a píšu si s ním ráda. Co na tom, že nás dělí takřka pětiletý věkový rozdíl. Beru ho jako takového mého mladšího brášku, kterého mám moc ráda. A, Niku, neboj, na tu slíbenou knihu pořád pamatuju ;) :)

Druhým člověkem, dá se říct tím nejdůležitější, je Annie. Holka, kterou znám nějaké tři měsíce, a přesto se stala nedílnou součástí mého života. Takovým lidem říkám spřízněné duše, jsou to osoby, které do vašeho života patřily už dávno předtím, než do něj vůbec vstoupily, a ačkoliv znám takovéto osoby jen dvě, o to více si jich vážím. Jsou to lidé, se kterými vás pojí něco víc než jen společné zájmy, něco nepopsatelné víc. Annie taková je, je to moje sestra, mé dvojčátko, určené osudem. Jak jinak byste si vysvětlili nevysvětlitelné shody nejen ve jméně, ale také v chování, vlastnostech a dokonce i minulosti?

Annie, tohle je vzkaz pro sebe. Jsi báječná. Jsi chytrá, jsi milá, tvůrčí, talentovaná, vtipná. Jsi výjimečná. A pokud bych měla někdy osudu splatit dluh za to, že mi tě postavil do cesty, nikdy se mu nedoplatím. Věřím všemu, cos mi řekla, i tomu, co mi tvrdíš zrovna teď v otevřeném okně konverzace na Facebooku, i když se zdám být skeptická, hold život už mě něco naučil.
Když tenhle článek píšu, srdce mi přetéká láskou k tobě a kdybys tady byla, objala bych tě tak, až bych ti pravděpodobně polámala pár žeber. Tak moc tě mám ráda! Moje ségruš :)

Nuž, řekla jsem, co jsem říct chtěla a musela. Omlouvám se těm, kteří při čtení tohoto emocemi přetékajícího článku přivodili zažívací potíže, ale já prostě nemohla jinak. Jsem hold citlivá duše.

Vyhlášení soutěže

Tramtadá! Fanfáry hrají! A proč? Protože (jak už vám prozradil název článku) jsem se konečně dokopala k vyhlášení vítěze soutěže o knihu Mezi láskou a smrtí. Nebudu to prodlužovat, takže...

Knihu Mezi láskou a smrtí vyhrává Annie!

Vítězce gratuluji a věřím, že bude mít z knihy radost, koneckonců, je to Cabot, Meg Cabot...

Mimochodem bych ráda zmínila, že jsem se při čtení formulářů někdy opravdu pobavila. Vaše odpovědi na otázku: "Kdybys mohl potkat nějakou postavu z knih Meg Cabot (nebo jinou, pokud jsi od ní nic nečetl), která by to byla a co bys jí řekl?" mi někdy opravdu vehnaly slzy smíchu do očí. Pro příklad uvedu odpověď  Snekmena, která mě málem položila:

Chtěla bych potkat čarodějnici Angelu ze série Odkazu dračích jezdců. Zeptala bych se jí kolik jí je doopravdy let, k čemu jí je ten kámen, jenž jí dali urgalové za příběh, a co to vlastně je za kámen.Proč jsou křečci krvelačné bestie, a jak může někoho zabít kousnutí divokého králíka.A jestliže je energie pohyb a pohyb je čas,znamená to, že pokud dokážu odhadnout dávku energie na určitou věc a okamžitě ji odevzdat, můžu se zrychlit v čase? Ráda bych se jí zeptala, zda hodlá cestovat s těmi dvěma ženami,jimž věštila z dračích kůstek. A nakonec bych jí řekla,že mě štve, že mluví v hádankách a tím nutí člověka k přemýšlení a že mě ty hádanky už unavují a chci jasné odpovědi, jinak dokážu, že ropuchy existují zároveň se žábami a uřknu ji. xD 

Kdybych věděla, že si někteří z vás dají s odpověďmi takovou práci, byla bych požádala nakladatelství alespoň o nějaké záložky, protože něco takového se prostě musí ocenit. Vlastně tak začínám uvažovat, že opravdu o záložky poprosím a 5 z vás, kteří nejoriginálněji odpověděli (včetně Snekmena) odměním. Co vy na to? :)


pondělí 17. září 2012

Top týdne (16): Nejemotivnější příběhy



Toto pondělní meme má na svědomí Luu. Cílem je uveřejnit topku něčeho, co souvisí s knihami.
Příběhů, které vás naprosto emočně vyždímají, je spousta. Já se však pokusila vybrat jen ty pravé skvosty. Nuž, snad se mi to podařilo.


1. The Hunger Games (Suzanne Collins)
Beze všeho. Konec jsem obrečela jako želva, ale nejde jen o něj. Celý ten příběh je silný a emotivní, je jako jedna velká horská dráha, během níž si popláčete, párkrát se i zasmějete, ale hlavně si strachy okoušete nehty až do masa.
2. Harry Potter (J.K. Rowling)
Bez komentáře.
3.  Vlny zmítané smrtí (Carrie Ryan)
Spousta šoků, slz, pár infarktů, neměřitelný strach, sem tam i radostné zavýsknutí... tahle kniha mě opravdu emočně naprosto vyždímala.
4. Výjimečná (Kristin Cashore)
Poslední věta epilogu mě opravdu dostala a musím ji číst pořád dokola. Tak poetická, tak krásná... a vzhledem k příběhu i krapet smutná. Občas jsem měla sto chutí touhle knihou mrsknout o zeď, ale to bych knize nikdy neudělala. A téhle už vůbec ne.
5. Hostitel (Stephenie Meyer)
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se do téhle knihy pustila nadšeně ještě v den vydání. Kdepak. Přečetla jsem si ji až dva roky po vydání a první kapitolu četla se značným odporem. Přece jen nemám Stmívání zrovna moc v lásce, a obávala jsem se, že Hostitel bude podobný. Nebyl. Byl mnohem, mnohem lepší. 

pátek 14. září 2012

Recenze: Percy Jackson - Poslední z bohů


Autor: Rick Riordan
Série: Percy jackson
Díl: Pátý
Přeložila: Dana Chlodilová
České vydání: 408 stran, hardback
Nakladatelství: Fragment, 2011

Česká anotace: Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas…
Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina?
Zápas o zachování civilizace začíná!


Percy, kterému je za týden 16, se vrací do Tábora polokrevných, kde vrcholí přípravy na válku s Kronem. Jak už je tomu poslední dobou zvykem, nenese dobré zprávy. Ostatně, válka není žádná hra, a tak s sebou nese i oběti na životech. Jak se ale zdá, špatných zpráv není nikdy dost, takže si může na seznam věcí, co mu nedají spát, zapsat i špeha v táboře - je totiž očividné, že někdo Kronovi donáší dění v táboře a plány táborníků. Ke všemu si Percy vyslechne i celé Velké proroctví - podle něhož - ať už se přidá ke Kronovi, či ne - zemře.
Sami Bohové mají také starostí až nad hlavu - mocný Týfón se probudil a nemá namířeno nikam jinam, než na Manhattan. A i Poseidón musí vybojovat svou bitvu pod hladinou moří s mocnými oceánskými bohy, kteří se přidali na stranu Krona a jeho nestvůr.
Nebude trvat dlouho, a obě strany se střetnou v konečné, hrozivé bitvě. Jenže kromě ní budou muset někteří vybojovat i své soukromé bitvy...

Musím říct, že na poslední díl jsem se těšila, ale zároveň se ho i obávala. Na jednu stranu jsem totiž chtěla vědět, jak to všechno dopadne, na druhou se mi do toho čtení moc nechtělo - zkrátka jsem se s Percym ještě nechtěla rozloučit. Nakonec jsem však podlehla a musím jen říct - páni. Důstojnější zakončení Rick Percymu a všem postavám této geniální série dopřát nemohl.

Celá kniha je jedna velká akce. Čtenář nemá ani zlomek vteřiny na přemýšlení nad čímkoliv jiným, než je příběh. První polovina se nese v akčním duchu plném očekávání a napětí, ta druhá je jedna bitva za druhou, přičemž jsou všechny skvěle vykresleny, ačkoliv se někdy může čtenář v příběhu i ztrácet.
To se týče i postav a nestvůr, kterých je v tomto díle přehršel - doporučuji tedy knihu číst, když jste plní energie, kterou můžete vynaložit na čtení. Lépe řečeno na jeho vychutnávání. Protože, jak už jsem zmínila, opravdu je co vychutnávat.

Moc se mi líbí, jak si Rick poradil s postavou Nica di Angelo. Ačkoliv mi někdy přišel na svůj věk až příliš vyspělý (i když to byl Percy také), prošel opravdu velkými psychologickými změnami. Přes nenávist k Percymu se přenesl a byl odhodlaný mu pomoci, i když v jednu chvíli jsem si jeho dobrými úmysly nebyla až tak jistá. V podstatě ale celý pátý díl bojoval s Percym o mé srdce.
Nicméně - jak jinak taky - vyhrál Percy. Ten je můj opravdový hrdina. Nad jeho odvahou a odhodláním jsem opravdu žasla a myslím, že kdybych na Manhattanu v době probíhající bitvy byla, a viděla ho, jak se úplně sám vrhá na bezmála dvě stovky nestvůr, zůstala bych zírat s pusou dokořán. A následně bych se nenápadně zbavila Anabeth, abych ho měla sama pro sebe. Co na tom, že je o dva roky mladší! Je to můj hrdina.

A hrdinou se pro mě stal i Hádes. Ať na něj ostatní nadávají, jak chtějí, já tvrdím, že kdyby Zeus nebo Poseidón místo oblohy nebo moří získali Podsvětí, byli by z nich stejní bručouni, jako z něj. Vůbec se mu nedivím, že doufal ve válku, po níž by se mohl zmocnit jednoho či druhého trůnu, já bych tedy z ponurého prostředí, které v Podsvětí vládlo, už dávno propadla nevyléčitelným depresím. Na druhou stranu, když se se vší parádou (a s celou svou armádou) zjevil na Manhattanu, aby zachránil situaci, neudržela jsem se a radostně zavýskla. Hádes na scéně! Teď všichni uvidí, zač je toho loket.

Co jsem v posledním, epickém díle mírně postrádala, byl obvyklý humor, i když chápu, že vtipkování se asi na bitevní pole moc nehodí. A kromě toho, chybějící humor naprosto vynahradily grandiózní bitvy. Už jste si také všimli, že v této recenzi často užívám superlativů? Když ono to ale jinak nejde. Závěrečný díl této skvělé série byl opravdu důstojným odchodem. I když, o odchodech by se také dalo polemizovat... S Percym se totiž znovu setkáme v navazující sérii bohové Olympu, na kterou se já osobně velice těším. Mytologie totiž není nikdy dost! A mytologie v podání Ricka Riordana už vůbec ne.


Mé hodnocení: 10/10

- Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství

středa 12. září 2012

Bylo nebylo (10)



Meme z dílny Kath, původně čtvrteční, se u mě na blogu bude objevovat každou středu.

O co jde?
Vezmi knihu, kterou právě čteš, a napiš první větu.



Kniha: Past
Autor: Lauren DeStefano



Čekám. 

úterý 11. září 2012

Recenze: Percy Jackson - Bitva o labyrint


Autor: Rick Riordan
Série: Percy jackson
Díl: Čtvrtý
Přeložila: Dana Chlodilová
České vydání: 384 stran, hardback
Nakladatelství: Fragment, 2011

Česká anotace: Jmenuji se Percy Jackson… Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnější. Tábor polokrevných už není, co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat se za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…



Percymu je toto léto 15, přípravy na válku vrcholí, napětí je takřka hmatatelné a vůbec jde poznat, že tady končí veškerá sranda. Je to dokonce tak vážné, že i pan D. zvedl zadek od karet a dietní koly a vydal se zařídit nějakou práci pro bohy (no vážně, práci!). Tábor má dokonce nového učitele šermu - dospělého polokrevného, který má momentálně na starosti táborové aktivity. Při jedné takové Anabeth a Percym náhodou najdou (tedy, spíš se do něj propadnou) vchod do bájného Daidalova labyrintu. Tehdy je už jasné, že se Luke snaží najít Daidala a magickou Ariadninu nit, aby díky ní našel cestu labyrintem - přímo do Tábora polokrevných.
Anabeth se tedy vydává za Orákulem, aby vyslechla proroctví o své výpravě, protože to, že se naše známá parta zase vydá na výpravu, je stejně jasné jako to, že kdykoliv potkáte Apolóna, pochlubí se vám se svým haiku. Jak už má Orákulum ve zvyku, ani toto proroctví neobsahuje rozkvetlou louku, spoustu radostných novinek a dodatek "a žili šťastně až do smrti". Co se však dá dělat, někdo Luka zastavit musí, a tak se Percy, Anabeth, Grover a Tyson vydávají do ďábelského labyrintu, kde už nejeden polobůh zešílel...

Z čeho jsem měla obrovskou radost, byl návrat Percyho nevlastního bratra Tysona, kterého jsem v druhém díle bolestně postrádala. Z čeho jsem však neměla pražádnou radost, byl návrat Rachel, smrtelné holky, která dokáže prohlédnou mlhu, a která si v tomto díle střihne celkem důležitou roli. Což se mi vůbec nelíbilo. Nesedla mi, její chování mi přišlo afektované a jediná role, kterou bych jí přisoudila, by byla role rituální oběti. Bez legrace.
Koho jsem si však v tomto díle opravdu oblíbila, byl Nico di Angelo, Hádův syn. Tu jeho vizáž vládce duchů jsem mu fakt žrala a scény s ním byly z celé knihy nejlepší.

Co se mi na Rickových knihách opravdu líbí, je krásné propojení příběhu s řeckými mýty. V každém díle se seznámíme s někým novým, ačkoliv má každá kniha svého "patrona" - postavu z mýtů, kolem které se příběh točí. V tomto díle to byl Daidalos a jeho labyrint, kterého já sama považuji za velice přitažlivého (avšak pouze co se mýtu o něm týče), proto jsem při zjištění, kolem čeho se bude točit čtvrtá kniha, předvedla malý oslavný tanec. Bohužel však musím říct, že mě zklamal. Jak Daidalos, tak téměř celý čtvrtý díl.

Doteď vlastně nedokážu přesně říct, proč. Vím jen však, že jsem se ani za polovinou knihy nedokázala pořádně soustředit a do příběhu se vžít. Možná je to jen ve mně, ale nebavil mě tak, jako předchozí díly, spousta věcí mi přišla přitažená za vlasy, informací bylo přehršel... i když tu část s Kalypsó jsem přečetla alespoň 3x, ta byla vážně povedená.
Jednou z věcí, kterou jsem v Bitvě o labyrint opravdu postrádala, byl již zažitý humor. Přiznejme si to, právě ty vtipné scény jsou jedním z hlavních důvodů, proč Percyho tak milujeme. Jistě, neříkám, že se sem tam neobjevil, například ve scéně, kdy Percy čistil stáje masožravým koňům, přesto ho nebylo dost.
Také si nepamatuju, že by mi kdy Anabeth lezla na nervy, v tomto díle jsem však měla sto chutí ji pořádně profackovat, a to ne jen jednou. Její odtažité chování stylu "nejsi dost důležitý, abych ti to řekla" mě opravdu rozčilovalo a být na Percyho místě, tak to jen tak nepřejdu. I když je pravda, že to, jak si k sobě pomalu začínají hledat cestu, je sladké a u spousty scén jsem se rozplývala. Jako je například ta, která je obrázku vedle.
Celková bitva na konci však byla tak skvělá, že mě Rick opět přesvědčil, proč tak ráda čtu jeho knihy. Nemluvě o pár překvapeních na konci. Nebo o skvěle propracované postavě Nica di Angelo. Zkrátka, tento díl nebyl tak famózní, jako předchozí díly, přesto byl dostatečně skvělý na to, abych mu dala bez jednoho bodu plný počet. Ten jeden si totiž nechávám na grandiózní finále.


Mé hodnocení: 9/10

- Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment
- Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství
- Anotace i obrázek obálky byly použity ze stránek nakladatelství
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...